Film vs. realita: Nákaza je extrémně realistická, nejlépe ukazuje nástrahy a dopady pandemie

Thriller Nákaza natočil v roce 2011 režisér Steven Soderbergh, autor klasik jako Traffic: Nadvláda gangů nebo Erin Brockovich. Sešli se v něm Matt Damon, Jude Law, Kate Winslet, Marion Cotillard nebo Gwyneth Paltrow, ale i přes takhle hvězdné obsazení v kinech neuspěl tak, jak si tvůrci asi představovali. Nejspíš i kvůli tomu, že se tu se smrtící epidemií bojuje poměrně realisticky a celý film se obejde víceméně bez akčních scén a klasických thrillerových propriet. Diváky tohle zkrátka tolik nezaujalo, ale teď, devět let po premiéře, je Nákaza film, který byste měli právě kvůli jeho realističnosti vidět. Soderbergh a jeho parta se totiž snažili být co možná nejopravdovější.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Virus je na světě

Scenárista Scott Burns tvrdí, že všichni na place chtěli natočit film, který by byl jiný než klasické hollywoodské akčňáky o záchraně světa před vražedným virem. Chtěli něco realistického, a to se jim podle všeho povedlo. Ačkoliv v Nákaze zjistíme až na konci, jak se virus dostal na prvního člověka, Burns a režisér Steven Soderbergh se podle všeho drželi reality, jak jen mohli.

Buldozer zničí stromy, na nichž žijí netopýři, přičemž jeden z nich je nakažený virem a zrovna si pochutnává na banánu. A právě tenhle banán spadne mezi prasata, kde ho dorazí zvíře nakažené vlastním virem. A oba se zkombinují. Pak už jen stačí, aby kuchař připravil z onoho pašíka vepřové, neumyl si ruce a potřásl si s nimi s Gwyneth Paltrow. A je to.

Rebecca Katz, která o nákazách přednáší na univerzitě v Georgetownu, dokonce závěr filmu pouští svým studentům, aby jim ukázala, jak snadno se může vir přenést na člověka. A ačkoliv ten filmový není opravdový, přesně takhle by to mohlo proběhnout.

Hledání nakažených

Způsob, jakým se ve filmové Nákaze hledají nakažení, chválili i sami epidemiologové. Podle nich totiž absolutně odpovídá realitě, a to i v těch scénách, které můžou působit až příliš hollywoodsky. V případě nákazy (té filmové i opravdové) vyrazí do akce lidé z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí spadajícího pod ministerstvo zdravotnictví (to platí pro Ameriku, ale jinde ve světě to probíhá podobně). Speciální týmy EIS vyrážejí do míst, kde nákaza propukla a jejich úkolem je zajistit nemocné lidi, ale i potenciálně nemocné a zjistit, kde se pohybovali a s kým přišli do kontaktu.

Podobně jako ve filmu se i ve skutečnosti hraje o čas, takže je tohle hledání nakažených docela fofr a není to často nic hezkého, jak ukazuje postava, kterou si zahrála Kate Winslet. Ta měla pomáhat hledat nakažené, kvůli nutnosti zapojit se do akce okamžitě ovšem vyrazila jen s rouškou a rukavicemi, což není ideální ochrana – a i díky tomu sama nakonec skončila mezi nakaženými. V případě náhlé a velké infekce by skutečně nějakou dobu trvalo, než by se k zasahujícím lékařům dostalo vhodné vybavení, a tak často alespoň zpočátku musí pracovat s tím, co je. Bez ohledu na riziko.

Pohřbíváme za pochodu

V Nákaze je i pár záběrů, u kterých si člověk řekne, že tohle se přece nemůže dít. Ale i ty vycházejí z událostí, k nimž při skutečných epidemiích doopravdy došlo. Řeč je o scénách, v nichž jsou mrtvé oběti pohřbívány do masových hrobů. Což je hodně nedůstojné a hodně drsné. Jenže při boji s nákazou, která může ohrozit celý svět, není čas zabývat se těmihle věcmi.

K podobnému řešení se samozřejmě i lékaři v terénu uchylují dost neradi, když si to však situace žádá, prostě to udělají. Pokud umírá víc lidí, než jsou pohřební služby a márnice schopné pojmout, musí se to udělat takhle rázně. V letech 2014 a 2015, kdy v západní Africe vypukla epidemie eboly, se například v Kongu museli uchýlit k novým postupům při pohřbívání, protože těla zesnulých mohla šířit nákazu dál.

Vakcína po hollywoodsku

Jediný výraznější problém měli odborníci u Nákazy s tím, jak přišel na svět lék, který pomohl zastavit smrtelně nebezpečný virus. Po dlouhých týdnech bádání a testování se doktorka Ally Hextall rozhodne otestovat vakcínu sama na sobě. Nechce čekat, tak jí to zkrátka přijde nejpraktičtější a pochopitelně to funguje i jako solidní napínák pro diváky. Ve skutečnosti by však tohle filmové hrdinství asi nikomu neprošlo.

Anebo možná ano, ale spíš výjimečně, jak ukazuje případ australského doktora Barryho Marshalla, jenž se nakazil bakterií Helicobacter pylori a dokázal, že právě ona způsobuje infekci, při níž vznikají záněty žaludku a žaludeční vředy. A v roce 2005 za to získal Nobelovu cenu. Při výrobě vakcíny by však šlo o velké riziko a její efektnost a bezpečnost se rozhodně musí otestovat na více lidech.

Text: Michal Krejčí