Číňané pohřbívali štěňata zaživa. Obětovali je krvelačným bohům

Analýza desítek let archeologických výzkumů odhalila, že mocní dynastie Čang, která vládla v severovýchodní Číně v době 1700-1027 před Kristem, velmi často obětovala štěňata.

Čangové, druhá nejstarší čínská dynastie, vládli v údolí Žluté řeky během doby bronzové. Z dnešního pohledu se jednalo o velice brutální kulturu, která si libovala v obětech lidí i zvířat. Ty měly přimět k přízni krvelačné bohy a získat plusové body pro život lidí v posmrtném životě.

Pes jako obětina

Americké archeology zajímalo, jestli se tyto oběti týkaly i nejbližšího přítele člověka – psa. Dlouhý výzkum ukázal, že už v té době se psi objevovali po boku mrtvých lidí. Typickou polohou byl pes umístěný u pasu člověka, zřejmě sloužil jako ochránce nebo stopař, který měl svého majitele provést dlouhou cestou od smrti k posmrtnému životu.

Takhle to zní sice hezky a romanticky, ale ve skutečnosti se muselo jednat o brutální utrpení pro zvířata. Archeologové totiž prokázali, že psi byli nejčastěji pohřbíváni za živa a v hrobě je trvala dlouhá a pomalá smrt.

„Byla to nejčastěji štěňátka,“ uvedl hlavní autor práce Roderick Campbell. „Proč byste obětovali malá roztomilá štěňata? „Na druhou stranu tehdy lidé žili ve společnosti, které měla o kráse o roztomilosti úplně jiné představy než my dnes…“ Podle vědce je dokonce možné, že tito psi nebyli přímo majetkem pohřbených lidí, ale byli chováni speciálně pro pohřbívání.

Psí oběti ve světle dějin

Láska, jakou psy zahrnuje 21. století, by byla pro naše předky nepředstavitelně komická. Pes pro ně byl užitečným tvorem, k němuž sice cítili silnou náklonnost, ale neváhali ho sníst, nebo obětovat božstvům. Tyto praktiky jsou známé po celém světě, první doklady pocházejí už z doby kolem roku 9000 před naším letopočtem. Nové nálezy z Číny tyto praktiky doby bronzové jen potvrzují: existovaly dva způsoby, jak se se psy nakládalo: buď byli po boku svého pána jako jeho doprovod, anebo se nacházeli v obětních jámách, jako žrádlo pro hladová božstva, která by jinak sežrala mrtvého.

Zajímavé je, že psi se nejčastěji v hrobech objevují u kultur, které často obětovaly lidi. Naznačuje to, že psi byli považováni za blízké lidem. A pozoruhodné je také to, že tři čtvrtiny takto bohům darovaných psů byla štěňata mladší jednoho roku – 37 procent jich dokonce bylo mladších než půl roku. Podle archeologů je možné, že psi tak nahrazovali tu nejcennější oběť, kterou starověcí a pravěcí lidé bohům poskytovali – jejich vlastní děti… Text: Martin Kolář