Co kdyby Churchill na konci druhé světové vyhlásil válku Stalinovi?

Operace Nemyslitelné alias Operation Unthinkable

Tak se jmenoval tajný plán Winstona Chuchilla, který mohl druhou světovou válku prodloužit o řadu dalších měsíců či let. Britský ministerský předseda, který nebyl přítelem sovětského vůdce Josifa Stalina, ideu nadhodil jako potenciální možnost, jak eliminovat hrozbu sovětského impéria ve střední a východní Evropě. Proč na tento scénář nedošlo a jak by vypadali vítězové, kdyby se nemyslitelné stalo skutečnosti?

Myslet na nemyslitelné

Churchillovo uvažování nebylo svého druhu iracionální – sám správně odhadl, že poválečné mocnosti budou brzy zase znesvářené, a to může vést až k další hypotetické světové válce. Churchill navrhoval spojeneckou válečnou mašinérii využít k překvapivému úderu na sovětská vojska a přivést je ke kolapsu dříve, než bude pozdě. Plán operace tak počítal s překvapivým úderem na počátku července 1945, při němž by na sovětské jednotky v Evropě zaútočily především britské a americké divize. Spolu s tím by se brzy na jejich stranu měly postavit i svobodné polské jednotky. Znovuvyzbrojeno mělo být na 100 tisíc německých vojáků, při delším konfliktu by však role Německa zřejmě byla vyšší.

Britský generální štáb nakonec ideu zavrhl jako neproveditelnou – Rudá armáda měla v Evropě trojnásobnou početní převahu proti západním spojencům, značná část této převahy navíc neměla jen charakter přečíslení. Sovětské tanky T-34 byly na svou dobu vysoce kvalitní, a ačkoliv Sověti oplátkou neměli prakticky žádné strategické letectvo, disponovali slušnou dávkou letadel letectva taktického. Britští generálové měli rozhodně dobré důvody se domnívat, že podobný konflikt by bylo jenom velmi obtížné vyhrát.

Dalším důvodem pro neuskutečnění plánu byla válečná únava – po šestiletém globálním konfliktu neměl nikdo chuť pokračovat v dalších bojích. Americký prezident F. D. Roosevelt navíc kopal za ideu poválečného světového sjednocení pod „Spojené národy“, z níž následně vzešla OSN. Roosevelt byl daleko větší zastánce Stalina než Churchill, bez americké pomoci se tak operace Unthinkable stala doslova nemyslitelná.

Přesto se Churchillovi otevřelo výjimečné okno. Stalo se tak po Rooseveltově smrti v dubnu 1945, kdy se americkým prezidentem stal Harry Truman. Ačkoliv i ten prozatím setrvával v Rooseveltově politice, jeho pozdější nechuť k Sovětskému svazu byla značná – snad tak stačilo několik konfliktů mezi spojenci, a i Truman by se v alternativní historii mohl stát zastáncem Churchillova tajného plánu. Pokud by západní spojenci měli v záloze více atomových zbraní a vztahy se Sověty doznaly zhoršení dříve, operace Unthinkable mohla být realitou.

Překvapivý úder a vyčerpávající konflikt

Zjednodušeně lze přitom říct, že šance na vítězství měly v případě války mezi západními Spojenci a Sověty v roce 1945 obě strany. Sovětská mašinerie rozhodně zvyšovala šanci východního bloku na úspěch v konvenčním konfliktu. Pokud by 47 angloamerických divizí zaútočilo nečekaně, mohlo by se jim podařit zdecimovat sovětské frontové jednotky. Sovětské zálohy byly však větší, a ačkoliv Sovětský svaz byl na pokraji svých zásobovacích možností, už rok 1941 ukázal, že sovětskou improvizaci není radno podceňovat.

Jenže ani na Západě nebyla situace tak prostá. V případě, že by USA odložily invazi do Japonska či došlo na jejich příměří s Japonskem, počty amerických sil v Evropě mohly dále narůstat. Spojenci měli navíc v záloze již tehdy jaderné zbraně. Sověti v reálu vlastní bombu získali až v roce 1949, během operace Unthinkable by se tak bez nich museli obejít. Po úvodním překvapení se tak konflikt mohl vyvíjet dvěma cestami – záleželo by na tom, jak rychle se obě strany přizpůsobí novému stavu věcí, přesměrují své síly na frontu a vysvětlí válkou vyčerpané ekonomice a obyvatelstvu, proč se pustit do dalšího konfliktu.

Nejpravděpodobnější scénář

Po úvodním útoku by se iniciativa nejspíše vrátila do rukou Sovětů, jejichž početní převaha zkrátka garantovala, že úvodní vítězství Spojenců by nemělo dlouhého trvání. Pokud by Sověti začali postupovat na západní Evropu, Spojenci by se nejspíše brzy museli začít stahovat stejným způsobem jako v roce 1940, kdy je z Francie vytlačovala vojska třetí říše. Pokud by takový scénář nastal, nejspíše bychom se nemuseli nutně obávat sovětské vlády nad Paříží a Londýnem – daleko pravděpodobnější je, že by Churchill (potažmo i Truman) byli nějakým způsobem sesazeni a došlo by na vyjednání příměří. Názor veřejnosti a většiny politiků, který zabránil i v realitě realizaci operace Unthinkable, zkrátka delší válce nehrál do karet. Mapa poválečné Evropy by mohla vypadat dost podobně té, které jsme se dočkali ve skutečné historii.

Varianta B

Pokud by však po úvodním překvapení americké síly skutečně vyhrály zásobovací válku, ignorovaly by přitom Japonsko a podařilo se jim přesunout do Evropy větší počet vojáků – a spolu s nimi i atomových zbraní – sovětské síly mohly dále ustupovat. Angloamerické strategické letectvo by bylo rozhodně schopno poměrně rychle svrhnout obrovské množství trhavin na sovětské síly. Jiná nerealizovaná vize konce druhé světové války, operace Downfall alias americká konvenční invaze do Japonska, sama počítala s taktickým nasazením jaderných bomb proti japonské armádě. Stejně jako Rudá armáda neměla proti podobným zbraním v letech 1945 prakticky žádnou obranu, neměla efektivní obranu ani proti útokům na pobřežní města. Do karet potenciálnímu vítězství západních spojenců hrála i skutečnost, že americká ekonomika byla válkou nedotčená. Sovětský průmysl by se naopak snadno mohl stát terčem formací bombardérů B-29. Fronta by se tak mohla znovu posouvat na východ…

Názor veřejnosti

Nejdůležitější by ale i pro druhý ze scénářů byla nálada americké veřejnosti – po čtyřech letech, kdy byli Sověti americkými spojenci, je však nepravděpodobné, že by Američané podpořili další válku proti nim.

Nejde však jenom o jejich nálady. Moderní zastánci operace Unthinkable často zmiňují, že státy střední a východní Evropy by v dlouhodobém měřítku ze sovětské prohry těžili. Těžko rozporovat, že Polsku nebo Československu by nejspíše bylo mimo sovětskou náruč lépe – zároveň ale nelze ani vsázet na to, že velká část populací těchto států vnímala jako své osvoboditele spíše Sověty nežli západní Spojence, a dost možná se tak v konfliktu (zvláště, pokud by nasazeni byli i němečtí vojáci) přiklonili spíše na Stalinovu stranu.

V součtu tak platí, že operace Unthinkable mohla znamenat jak vítězství Sovětů, tak i západních Spojenců. Štěstěna a rozložení sil však nahrávalo spíše první možnosti. Druhý scénář rozhodně nebyl bez šance, byl však příliš riskantní. Britský generální štáb byl tak rozhodně správný ve svém odmítnutí plánu.

V sázce bylo příliš mnoho a ztráta Evropy podruhé během jedné dekády byla přílišným rizikem. I pokud by konflikt skončil odstraněním Churchilla a příměřím, nálady mezi oběma velmocemi by byly podstatně horší než ve skutečném roce 1945, z čehož by sovětská část Evropy nejspíše těžila jenom vyšší míru represálií, než na jaké došlo ve skutečnosti.