Hitler nefungoval bez spousty drog. Kokain a heroin byly jen špičkou obrovského ledovce
Jak nacisté prohráli válku S1 (3) – Narkoman Hitler
Nacistické Německo zaujímalo k drogám trochu nejednoznačný postoj. Na jednu stranu představovaly symbol dekadence, přitom se vyznačovaly jistým tržním a z vojenského hlediska zajímavým aspektem. Povzbuzovací prostředky, zejména pervitin, se staly krátkodobě součástí vojenské výbavy i běžných domácností, nejvíce ale ovlivnily samotnou špičku nacistické mašinerie.
Výsledky výzkumu lékaře Otto Rankeho přiměly farmaceutickou společnost Temmler k lukrativní zakázce – wehrmachtu představila pervitin, slibného konkurenta americké Coca-Coly. Nejenže Němci posílali do boje „povzbuzené“ vojáky, od roku 1937 byla látka volně prodejná v lékárnách jako vítaný prostředek pro těžce pracující dělníky i vytížené ženy v domácnosti. Německo se pohybovalo v drogovém opojení do roku 1939, kdy pervitin zmizel z volného prodeje.
Adolf Hitler Zdroj: Getty Images
Adolf Hitler Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Adolf Hitler při četbě novin v roce 1934 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Hitler s SA Zdroj: Getty Images
Geli Raubalová s Adolfem Hitlerem a Josephem Goebbelsem Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Unity Mitfordová a Adolf Hitler Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nedostatek árisjkých dětí režim řešil za války různě Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Adolf Hitler a Rudolf Hess Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Adolf Hitler a Rudolf Hess Zdroj: Getty Images
Adolf Hitler Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Adolf Hitler Zdroj: Getty Images
Hitler a Mussolini (stojící zády uprostřed) na inspekci italských jednotek na Ukrajině Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Adolf Hitler a jeho osobní lékař Theodor Morell Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Čtěte také: Atentát na Hitlera před 80 lety mohl zachránit miliony životů. Převrat už probíhal i v Praze
Říše drog
Návykové látce však nacistické Německo přece jen podlehlo, neboť v ní i v jiných preparátech našel zalíbení jeho nejvyšší představitel – Adolf Hitler. Coby nacistický diktátor a aspirující dobyvatel Evropy se dostával do nemalého stresu a značnou úlevu našel v utišujících či spíše povzbuzujících prostředcích. Jeho osobním lékařem se stal Theodor Morell, který jej na každodenní úkoly připravoval pomocí různých léčiv, nejčastěji býčího testosteronu či jiných zvířecích hormonů. Jak druhá světová válka nabývala na intenzitě, sílily i Hitlerovy potřeby a hormony brzy přestávaly stačit, od roku 1941 rozšířil svůj „jídelníček“ o metamfetaminy a morfium.
Když se roku 1943 blížilo setkání Hitlera s jeho italským protějškem Benitem Mussolinim, rozhodl se Morell vyzkoušet něco silnějšího a podal vůdci Třetí říše eukadol, prostředek blízký heroinu. Následující euforické stavy vzbudily Hitlerův zájem, který postupně přerostl v závislost. Morellovými injekcemi postupně proudily do Hitlerových žil kokain, eukadol, heroin, různé vitamíny a další preparáty, což se postupně podepisovalo na jeho duševním stavu. Hitler byl stále náladovější, vyčerpanější, ospalejší.
Nebe v kleci
Důsledky jeho závislosti pocítil i sám Theodor Morell, jenž byl k Hitlerovi stále více připoután a přinucený být mu neustále k dispozici. Pozice vůdcova osobního lékaře mu sice přinesla několik dalších prominentních klientů z řad nacistických pohlavárů, nicméně jeho život se smrskl na čím dál těsnější zlatou klec. Hitler mu nedal ani tři dny volna, které chtěl Morell využít k návštěvě pohřbu vlastního bratra.
V posledních dnech války Morell využil čím dál většího chaosu a opustil Berlín, kýženou svobodu ale nenašel. Byl totiž poměrně rychle zajat americkými jednotkami. Adolf Hitler, jenž posledních pár dní života strávil v bunkru, završil svůj život stresem z blížícího se konce, krachu svého velkého snu i abstinenčních příznaků. „V těch týdnech v bunkru se sebepoškozuje. Trhá si kůži pinzetou. Stal se z něho nešťastný, nezdravý, hrozný člověk. Možná to byl ten pravý Hitler. Teď to vycházelo najevo,“ říká v pořadu Jak nacisté prohráli válku na Prima ZOOM spisovatel Norman Ohler, autor knihy Totální rauš – Drogy ve Třetí říši.
Theodor Morell byl v roce 1947 propuštěn z vězení kvůli vážným zdravotním problémům. Jeho svoboda ale neměla dlouhého trvání ani tentokrát, v roce 1948 zemřel v nemocnici v Tegernsee v důsledku cévní mozkové příhody. Za svého působení v Hitlerových službách mu podal až 800 injekcí se 73 různými léky.
Zdroje: The Guardian/The Collector