Divokým Kurdistánem: nádherný hrad bude rozdrcen přehradou

Mezi nejpůsobivější místa turecké části Kurdistánu patří ruiny středověkého hradu Hasankeyf, které shlížejí z vysokého útesu na tok legendární řeky Tigris. Jedná se nejen o místo velmi krásné, nýbrž i historicky mimořádně cenné.

V paprscích brzkého ranního slunce stojíme na silničním mostě vysoko nad příjemně šumícím proudem Tigridu stékajícího z hor Anatolie, podobně jako jeho „bratr“ Eufrat. Vzduch je prosycený typickou vůní Kurdistánu, kterou mám spojenou s pohostinností, zvědavostí i pohnutými osudy místních obyvatel. Je to vůně ovčích bobků. Není divu, Kurdové tradičně bývali horští pastevci a dodnes je zde pastevectví široce rozšířené. Idylický obrázek širokého údolí Tigridu dokreslují i políčka obilí, sady meruněk a plantáže bavlníku.

Pilíř starého mostu z roku 1116. Foto: Lukáš Synek

Ze současného mostu shlížíme na zbytky mostu středověkého, které se matně odrážejí v plynoucích vodách řeky Tigris. Starý most byl postaven v roce 1116 a se svou délkou 170 metrů patřil mezi největší středověké mosty Blízkého východu. Existence takového díla jasně dokládá mimořádný význam Hasankeyf i jeho napojení na obchodní cesty.

Čeští památkáři by se tady zbláznili...

Zubu času dodnes odolaly jen pilíře mostu a jeden oblouk na severním břehu, naopak dřevěná mostovka se zhroutila již před stovkami let. Ač to zní neuvěřitelně, základna vzdálenějšího konce mostu je dnes domovem jisté místní rodiny. Bydlí v lehce přestavěné mostní věži, kde prý dříve bývala služebna pro výběrčí mýta. Z mostního oblouku si udělali prima terasu, pod ním parkují auto a nechávají pást slepice. Kdyby to viděli čeští památkáři nebo snad komisaři z UNESCO, určitě by se o ně pokusila mrtvička.

Pevnost na skále

Z téměř stometrového, kolmého pískovcového útesu v zákrutě Tigridu shlížejí na starý most pozůstatky rozsáhlého hradního komplexu (cca 600 x 1500 metrů) tvořené, mimo jiné, dvěma paláci, mešitami, měšťanskými domy, hřbitovy, cisternami a podzemními chodbami. I z ostatních tří stran ohraničují hrad kaňony, což jej činilo v podstatě nedobytným. Umístění Hasankeyf na útesu dalo zřejmě městu jeho současné jméno, protože arabské Hisn Kayfa znamená v překladu Skalní pevnost.

Obydlený středověký mostní oblouk. Foto: Lukáš Synek

Nejstarší historie Hasankeyf není přesně známa, nicméně podle vykopávek se usuzuje na jedno z nejstarších lidských sídel v Mezopotámii a okolí (10 000 let). Římané a později i Byzantinci zde prokazatelně měli strategickou hraniční pevnost. V 5. století sloužil Hasankeyf dokonce jako sídlo biskupa. V následujících staletích se město dostalo pod nadvládu všech mocných říší a dynastií, které Malou Asii ovládaly: Arabů, Abbásovců, Artukovců, Mongolů, turkmenských Akkojunlovců, perských Safíjovců a osmanských Turků.

Od dominance po pád

Největšího rozkvětu Hasankeyf zřejmě dosáhl ve 12. století za vlády turkmenských Artukovců (1102–1231), pro něž byl zároveň hlavním městem. V té době byl postaven zmíněný most přes Tigris, velkolepý dvoupatrový palác čítající čtyři sta místností a někdejší kostel byl přestavěn na hlavní mešitu. Hasankeyf se tehdy stal střediskem celé oblasti s napojením na Hedvábnou stezku skrz důležitou obchodní cestu spojující Anatolii s Mezopotámií. Čilý obchod tehdy probíhal jak po zemi, tak po řece. Postupný úpadek města spojený i se zánikem Hedvábné stezky nastal až po připojení k Osmanské říši (1515), jejíž centrum leželo daleko na západě.

Přístupová cesta na hrad. Foto: Lukáš Synek

Pod hradem, na okraji současné zástavby, se nacházejí působivé rozvaliny čtyř velkých mešit z 12. až 15. století. Z mešit Sulejmanovy a Al Rizk se ovšem perfektně dochovaly jejich elegantní minarety patřící mezi symboly Hasankeyf. Na opačném břehu Tigridu můžeme pár desítek metrů od řeky obdivovat baňaté Zejnelovo mauzoleum, z nějž dýchá architektura Střední Asie. Zejnel, syn slavného turkmenského sultána Uzuna Hassana, padl roku 1473 v bitvě proti Osmanům u Otlukbeli. Na stejném břehu, hned u konce nového mostu se také nachází mauzoleum imáma Abdulláha, což byl údajně vnuk strýce Proroka Muhammada.

Středověký hřbitov mezi ruinami hradu. Foto: Lukáš Synek

Tato hrobka se tudíž těší velkému zájmu věřících – je čest být pochován na malém hřbitůvku po boku slavného světce. Za pozornost v Hasankeyf též stojí tisíce jeskyní, ať už přírodních či uměle vybudovaných v pískovcových skalách pod hradem a v okolních kaňonech. Ještě před 70 lety v nich běžně žili místní obyvatelé. Dnes jsou opuštěné nebo slouží jako chlívky pro kozy či ovce. Nicméně mám podezření, že alespoň jedna jeskyně nad Sulejmanovou mešitou je stále ještě zabydlená, včetně elektřiny a nových oken.

Komerce (ne)dobývá Kurdistán

V roce 2003, při své první návštěvě Hasankeyf, jsem nahoře na útesu prolézal ruiny hradu dle libosti – potkal jsem tam jen několik tureckých turistů a v noci mohl na místě přespat pod širákem. V roce 2012 fungovala pod starodávným přístupovým schodištěm už moderní pokladna s turnikety, další elektronická brána počítala návštěvníky, aby snad někdo nezůstal nahoře po zavíračce na ilegální vykopávky, areál byl plný turistů včetně několika bledých tváří, smělo se chodit pouze po cestičkách a některé časti hradu byly zahrazené kvůli bezpečnosti. Určitá kouzelná místa a vyhlídky tak zůstaly nedostupné, i když se hlídači zrovna nedívali.

Zejnelovo mauzoleum. Foto: Lukáš Synek

Od roku 2013 je hrad zavřený úplně, poněvadž se na přístupovou cestu zřítil veliký kus skály a ve skalních blocích nad hlavami návštěvníků se hrozivě klikatí nové trhliny. Utržením hrozí i celý tzv. Malý palác sedící na dramatickém skalním výběžku. Inu, pískovec. To by však stále nebylo to nejhorší.

Byznys vládne všemu

V roce 2012 turecká vláda bez ohledu na protesty místních kurdských obyvatel, mezinárodních organizací a vládu Iráku obnovila práce na výstavbě mohutné přehradní hráze o 90 km níže po proudu v Ilisu. Přestože evropské banky z nesmyslného projektu dříve vycouvaly, našli se čínští a turečtí investoři. Neoblomná turecká vláda všem odpůrcům vzkázala: „Tuto největší přehradu v Anatolii postavíme za každou cenu.“ Obávám se tedy, že tento příběh nebude mít happy end. Hladina napuštěné přehrady má sahat až k hradu, těsně pod hranu útesu.

Kurdské děti v Hasankeyf. Foto: Lukáš Synek

O autorovi: Mgr. Lukáš Synek, Ph.D., je biolog, cestovatel a fotograf. Více se o něm dozvíte na jeho webu. Zaměřuje se především na státy, kam se běžně moc nejezdí - někdy tudy dokonce provádí skupiny odvážných turistů. Je autorem knihy „Hedvábnou stezkou po stopách dávných karavan“. Organizuje přednášky pro čajovnu V Síti. Pískovec se však nejspíš podmáčí a začne hroutit. Bude každopádně zatopeno městečko Hasankeyf, 68 vesnic a mnoho archeologických lokalit. Má být přesídleno 78 000 obyvatel.

Bude zničena historie bezpočtu generací i domovy a obživa současných lidí jen kvůli elektrické energii a pochybné perspektivě závlahového zemědělství.

Jako pomník na úpatí hor už dnes stojí zdáli viditelný, nově vystavěný Hasankeyf. Zatím v něm bydlí jen vítr a bagry. Kéž by zůstal neobydlen…

Na další fotografie se můžete podívat v galerii: