Sardinie, Isola Maddalena – kousek země, kde dávají ryby dobrou noc
Sardinie, Isola Maddalena: místu, které je ukázkou přírodního zapadákova, vtiskli svou pečeť tři muži, kteří změnili celou Evropu.
Zdejší tyrkysové moře je přirovnávané ke Karibiku. A plným právem. Přijeďte se podívat!
Jedna vesnice tří vojevůdců
Domky s pastelovými fasádami mírumilovně lemují přístavní zátoku a člověku se ani nechce věřit, že se do jediné vesnice na celém souostroví La Maddalena nějak vejdou všichni ostrované, jejichž počet se ustálil na šťastných třinácti tisících. A také tomu, že si o zdejší útesy a odpor místních námořníků vylámal zuby jistý začínající velitel francouzského dělostřelectva. Narodil se kousek odtud za Bonifáckým průlivem v korsickém Ajacciu a honosil se jménem Napoleon Bonaparte. Debakl na La Maddaleně byl jeho první vojenskou porážkou v kariéře.
Sardinie - místo k relaxování Zdroj: Michael Fokt
Před svou vítěznou bitvou u Trafalgaru se tu párkrát stavil i anglický admirál Nelson, který na Napoleonově Korsice přišel o pravé oko a do maddalenského kostela zasvěceného – jak jinak – Marii Magdaléně věnoval stříbrný kříž. Těch spojení s Korsikou je však na dnes italské La Maddaleně mnohem víc. První hrstkou obyvatel v novodobé historii ostrovů byli v osmnáctém století ovčáci z jihu Korsiky hledající pastviny nezatížené daněmi – a zdejší dialekt je mnohem podobnější korsičtině než mluvě používané na Sardinii.
Po zdejších skalách se prohánějí ještěrky korsické (Podarcis tiligerta), které jsou společným endemitem obou ostrovů, a místní biologové se snaží propojit národní park La Maddalena s protilehlou korsickou rezervací u Bonifacia.
Nikoli Napoleon Bonaparte, ale Giuseppe Garibaldi
Zdejší hrdina číslo jedna je však veskrze italský, i když se narodil v dnes francouzském Nice. Sjednotitel Apeninského poloostrova Giuseppe Garibaldi má na La Maddaleně svou hlavní ulici, náměstí, pamětní sloup, restauraci, školu, hotel i kavárnu.
Na náměstí Piazza Garibaldi si dokonce můžete vedle bronzového revolucionáře sednout na lavičku, ze které prý za svého života rád sledoval cvrkot v osadě. To všechno proto, že prožil posledních skoro třicet let na sousedním ostrově Caprera, kde pěstoval víno a sto olivovníků a choval šedesát oslů, sto krav a spoustu prasat, koz či slepic. Tím ze svého Bílého domu (Casa Bianca) učinil výstavní haciendu ve středoamerickém stylu a také místo svého posledního odpočinku.
Jeden z ostrovních druhů ještěrek Zdroj: Michael Fokt
Nádherné robinzonády
U pláže Cala Santa Maria na stejnojmenném ostrůvku stojí pár zapomenutých domků a v písku stánek sbitý z naplaveného dříví, na němž se svorně vyhřívají suvenýry z mušlí a náramně živé ještěrky korsické. Z jedné strany kuriózní stavbičky vlaje sardinská vlajka a z druhé pirátská. Lebka a zkřížené hnáty však nejsou jen lákadlem pro turisty. Ostrovy La Maddalena byly dlouho „zemí nikoho“ a tudíž rájem pašeráků a korzárů nejrůznějšího typu. Důležitou obchodní stanicí bylo souostroví i za římských dob, což dokazuje lodní vrak u ostrova Spargi. Jestli byly tenkrát ty obchody legální, nebo ne, se můžeme jen dohadovat.
Život nad a pod hladinou
Dnes je sedm větších ostrovů souostroví La Maddalena i téměř šedesát menších ostrůvků v okolí součástí poklidného a mírumilovného národního parku. Žijí tu suchozemské želvy zelenavé, hnízdí mořští ptáci včetně vzácného racka Andouinova a bohatství zdejšího podmořského světa můžete objevit dokonce i bez potápěčské masky na rybím trhu ve městečku La Maddalena. Chobotnice, sépie, mořani, zubatci, ropušnice, parmice vyrovnané na pultech vás určitě přimějí, abyste pod vodu potopili hlavu v potápěčské masce.
Roste tu také přes sedm set druhů rostlin, z nichž padesátku najdete jen na Sardinii. Páteří místní macchie jsou majestátní jalovce fénické, ze kterých má radost i sedmdesátiletý Mauro. Jediný obyvatel ostrova Budelli z jejich větví vyrábí nábytek, který prodává až v Miláně. Má na to dost času. Za špatného počasí si tu na Robinsona bez kontaktu s okolním světem hraje klidně přes měsíc.
Dopřejte si relax Zdroj: Michael Fokt
Blednutí Růžové pláže
Kromě toho střeží asi nejkrásnější pláž široko daleko. Narůžovělou barvu písku na Spiaggia Rosa (Růžové pláži) způsobují rozpadající se schránky mořských mechovek korálovitých a mikroskopických dírkonošců. Turisté odnášející si písek v lahvích zase způsobili, že místní unikát pozvolna vybledl. Proto je pláž, která si dokonce zahrála i ve filmu Růžová pustina slavného italského režiséra Michelangela Antoniniho, pro veřejnost uzavřená a Mauro na to svědomitě dohlíží. Což zas tak moc nevadí. Pobřeží celého souostroví by svou délkou téměř dosáhlo z Prahy do Brna a krásných pruhů písku je tu bezpočet.
Ostrovy La Maddalena jsou sice doslova na konci světa, ze srdce Evropy je to sem však překvapivě blízko. Z Prahy do sardinské Olbie létá přímá linka společnosti SmartWings a ubytovat se můžete třeba s cestovní kanceláří FIRO-tour v letoviscích San Teodoro či Budoni. Odtud je to hodinku autem do přístavu Palau a dvacet minut trajektem do osady La Maddalena. Z Palau vyrážejí také turistické lodě na jednodenní výlety po souostroví a kdo v sobě má námořnického ducha, může si i bez skipperské licence půjčit nafukovací motorový člun přímo v La Maddaleně a vyrazit na objevnou výpravu na vlastní pěst. Na ostrov Caprera s Garibaldiho rezidencí se z La Maddaleny dostanete suchou nohou po mostě.
Text a foto: Michael Fokt