Chcete vyléčit chronickou nemoc? Pořiďte si tetování!

Ondrash, Adina Bau, David Klvač, Pavel Bobek, Tarlito... To je jen několik jmen z celé řady známých českých tatérů. Známí jsou především pro svůj osobitý styl i přístup ke klientům. Vzorkovník s kotvami a pin up dámami u nich ale nečekejte. Každé jejich tetování je unikátní. Stejně jako jejich styl. Tetování se v posledních letech stalo doslova módní záležitostí. Ne vždy tomu tak ale bylo.

Tetování – způsob, jakým se dříve v evropské kultuře označovali vězni. Také ozdoba těl námořníků a jejich (ne)věrných přístavních dam, dnes módní doplněk a ozdobný šperk, ale i silně osobní záležitost. Jeho původ ale sahá hluboko do historie! Nyní je však šance, že začne být tetování využíváno i v medicíně! Vědci z výzkumné Rice University v Texasu nedávno přišli s překvapivým zjištěním – dočasné tetování, obsahující uměle vytvořené antioxidační nanočástice, může zásadním způsobem ovlivnit léčbu chronických onemocnění.

Polyethylenglykol-hydrofilní uhlíkové klastry, vytvořené právě na Rice Univerzity, dokážou selektivně zvednout počet T-lymfocytů (druh bílých krvinek), pomocí zpomalení jejich funkce. Používání těchto nanočástic při léčbě by tedy mohlo vést k novým způsobům léčby autoimunitních onemocnění, mezi něž patří i roztroušená skleróza. Nanočástice se do těla vpravují jehlovými vpichy a při jejich aplikaci těsně pod kůži vytvoří částice na bázi uhlíku černou skvrnu, která zmizí zhruba do jednoho týdne. Částice se tedy do těla uvolňují postupně. Nanočástice modifikované právě polyethylenglykolem, jsou totiž při vstupu do lidských buněk velmi vybíravé.

Klíčovými složkami imunitního systému jsou lymfocytární buňky a makrofágy T a B. Přesto v řadě autoimunitních onemocnění hrají nejdůležitější roli právě T-lymfocyty, které ale ztrácejí schopnost rozpoznat zdravou tkáň od nemocné a útočí tak na obě dvě. Nanočástice aplikované právě do T-lymfocitů ale při testech dokázaly zpomalit jejich funkci a ignorovat makrofágy. Tato schopnost selektivně zpomalovat funkci jednoho typu buněk tak může lékařům pomoci získat větší kontrolu nad léčbou autoimunitních onemocnění.

„Většina běžných typů léčby je založená na širokospektrálních imunosupresivech a pacienti jsou tak vystavování nežádoucím účinkům od infekce až po zvýšení šance na onemocnění rakovinou“, řekl Redwan Huq - postgraduální student a vedoucí autor studie. A jedním dechem dodal: „Jsme vždy nadšeni, když se objeví něco nového, co by při léčbě mohlo potenciálně umožňovat selektivitu“.

Tetování je již od pravěku jeden z populárních způsobů skarifikace a jde v něm především o umělecké zkrášlování těla. Význam slova vychází z tahitského slova tatau – označovat. A přesně to bylo také původním účelem tohoto procesu. Tetování se již od pradávna využívalo v mnoha kulturách jako součást iniciačních i náboženských rituálu, ale také jako symbolické označení jedinců, jejich stavu nebo rodové, skupinové či statusové příslušnosti. Typické příklady tetování jako „označení příslušnosti“ nalézáme v moderní kultuře i dnes. Názornou ukázku nalezneme v zemi vycházejícího slunce, kde je typické tetování zvané irezumi, které pokrývá celé tělo, statusovým označením členů Jakuzy – místní mafie, pro jejíž členy bylo tetování symbolem odvahy a postavení v organizaci. I proto bylo v Japonsku tento způsob zdobení těla do II. světové války zakázaný.

Do současnosti našlo tetování v moderní medicíně své uplatnění pouze jako způsob označení či varování u chronicky nemocných pacientů, alergiků či lidí nemocných cukrovkou – tedy u pacientů, jejichž rychlé zhoršení stavu vyžaduje okamžité a speciální zacházení. Doposud však nikdy nebylo využito jako součást léčby.

Text: Pavla Janoušková