Nejdelší pěší trasu na světě zatím nikdo neušel. Teoreticky jde zvládnout za rok a půl, realita je však neúprosná

Počátek nejdelší trasy, kterou lze ujít pouze po vlastních nohou, leží v jihoafrickém Kapském Městě. Z něj byste museli kráčet celých 22 387 kilometrů, než byste došli do svého cíle. Tím je přístavní město Magadan na ruském Dálném východě, kde je průměrná roční teplota okolo minus 3 stupně Celsia.

Nejenže byste cestou prošli šest časových pásem, ale také 17 různých světových zemí. Cestou by vás potkala všechna roční období.

This is the longest continuous path you can walk in the world pic.twitter.com/962AVSoAXJ

— Mark Tomasovic (@MarkTomasovic) March 2, 2022

Skrz podnebné pásy

Teoreticky by se tato trasa rozhodně ujít dala. Průměrná rychlost lidské chůze je mezi 4 a 5 kilometry za hodinu. Pokud by ji člověk zvládl udržet, mohl by celou cestu ujít za cca 4490 hodin. Kdyby zvládl každý den v kuse ujít osm hodin, mohl by se do cíle dostat za 561 dní – to je jen rok a půl.

Mohlo by vás zajímat: Američan přišel o svého terapeutického aligátora. Spal se mnou v posteli, smutní muž

Jenže realita je, jako vždy, o dost složitější. Kdokoli by se rozhodl na trasu vydat, musel by počítat s počasím, které na cestě může potkat, a připravit se na něj. Což je pravděpodobně nemožné. Vyrazil by totiž ze subtropického podnebného pásu, prošel tropickým pásmem přes rovníkovou oblast, po nějakém čase by se znovu vrátil do subtropického pásu, pak by cestoval přes pás mírných šířek a nakonec by skončil v subpolárním pásu, kde zima trvá i 10 měsíců v roce.

I kdyby si člověk s sebou nebral téměř žádné jídlo, veškeré vybavení, které by na cestu potřeboval, by nemohl unést. Cesta by tím pádem byla možná jedině s podpůrným týmem nebo s bohatými finančními prostředky. A to ani nemluvíme o tom, že veškeré stoupání, které tato trasa obnáší, odpovídá 13 výstupům na Mount Everest.

Válečné konflikty a uzavřené hranice

Nejhorší problém s takovou cestou nicméně nespočívá ani ve vybavení, ani v lidských silách. A to víme už ze zkušenosti; lidé se totiž v minulosti o podobně ambiciózní výlety pokusili několikrát, a ať bylo jejich plánování jakkoli precizní a časové rozvrhy jakkoli velkorysé, pokaždé se o měsíce, často spíš roky, zdrželi.

Jeden příklad za všechny: Redaktor National Geographic, Paul Salopek, vyšel v roce 2013 na 38 600 kilometrů dlouhou cestu z Etiopie s tím, že by zhruba 7 let poté mohl dorazit do Ameriky. Momentálně je ještě stále v Číně. To, co jeho cestu zdržuje nejvíc, není nepřístupný terén, počasí nebo puchýře na nohou, ale válečné konflikty, zavřené státní hranice a časově omezená víza.

Zdroj: National Geographic, Climate-Box, Researchgate, Google Maps

Video, které jste mohli minout: Starosta Milána vyhlásil válku zmrzlině, píše italský tisk. Večer si ji na ulici nekoupíte