Časy, kdy české zemi vládla skutečná elita: Desáté století patřilo sv. Václavovi

K překvapení mnohých mají současní mladí o historii přehled. A o názoru na sv. Václava mají námi oslovené studentky jasno: „Jak všichni víme, svatý Václav je symbolem české státnosti. Myslím si, že to byl určitě dobrý panovník,“ uvádí jedna, zatímco druhá ji doplňuje: „Reprezentuje něco, co je nadčasové.“

A za jedno je s nimi také ředitel Českého královského institutu, Zdeněk Prázdný. „Svatý Václav byl jedním z prvních panovníků, kteří se starali o své poddané, byl panovníkem, který hájil zájmy české země. Ta vláda vypadala úplně jinak, než si my představujeme. On spravoval území zhruba o velikosti Středočeského kraje. Byl člověk bohavěrný a bohabojný, zastával se lidí, dbal o to, aby bylo postaráno o chudé a nemocné.“

Pokrokový, vytrvalý a přitom pokorný. I to byl sv. Václav.

Přesných informací o muži, který byl za své zásluhy prohlášen svatým, není tolik, kolik by nejen historici rádi. Neznáme ani přesné datum narození jednoho z nejrespektovanějších vladařů naší historie. Pár důležitých dat by se ale přece jen našlo. Byl synem knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Největší vliv na něj ale měla jeho babička svatá Ludmila.

„Vychovávala ho v křesťanských hodnotách, což tehdy u nás byla poměrně novinka. Velká část obyvatelstva tehdy ještě nebyla christianizována a svatý Václav velice sympatizoval s těmito hodnotami. A během své vlády se u nás je snažil podporovat, šířit... A v čase jeho vlády — nebyla zas tak dlouhá, nicméně byla příkladná v mnoha ohledech — se zapojoval do tehdejší mezinárodní politiky v tehdejší střední Evropě,“ přibližuje způsoby vládnutí sv. Václava historik a politolog Pavel Fabini.

Jak by asi vypadala vláda knížete Václava v dnešní době? Byl by dobrým panovníkem? Co by jeho vláda lidem přinesla? Na podobné otázky často odpovídá Český královský institut. Zdeněk Prázdný to vidí jasně: „Lidé by dál volili, měli by svůj parlament, parlament by stanovoval vládu... To by zůstalo. Co by se změnilo, by byla hlava státu. Ta by nebyla volená, ta by byla dědičná. A zatímco volba rozděluje, tak osoba panovníka by sjednocovala.“

Monarchie – ztráta demokracie? Ptají se mnozí.

Je ovšem český národ připraven na položení otázky, zda by bylo vhodné vyměnit prezidenta za krále či královnu? „My s tou myšlenkou pracujeme a mnohdy jsme překvapeni, co všechno lidé vědí... Když se zeptáte, zda by chtěli mít panovníka stejného, jako byla královna Alžběta, tak se jim ta myšlenka líbí. Ti, kteří se dostanou k informacím, jsou, myslím, tu myšlenku schopni přijmout. A vidím to i v reakcích, kdy nám píší, odpovídají na některé články, které jsou sledovány stovkami tisíc lidí, některé dokonce v jednotkách milionů,“ uvádí Zdeněk Prázdný v pořadu Prima Česko.

A pokračuje: „Ve většině případů se objevují palce nahoru a srdíčka. Tak z toho usuzuju, že lidem myšlenka na monarchii není úplně cizí. Na druhou stranu je tady určitá populace, zejména starší lidé a lidé s menším vzděláním, pro které je to návrat zpátky, nějaká forma anachronismu, a neumí si to vysvětlit. A právě to jsou lidé, kteří nejčastěji kladou otázku: ‚Proč nám berete demokracii?' A oni ani nechtějí, abychom jim vysvětlili, že nejenom že ji nebereme, ale my tu demokracii utvrzujeme.“

Ať už podobné úvahy lidé berou jakkoli, odkaz svatého Václava z českých srdcí jen tak nevymizí. Vždy, a v dnešní době tím spíš, nám bude připomínat hodnoty, jakými jsou mír, spravedlnost a péče o blaho společnosti.