Proč by dnes skvělá kuchařka Dobromila Rettigová neměla šanci? Pekla přísně chráněné druhy

Raci s karfiolem a žáby dušené

Raci jsou v současnosti na ústupu, byť na ně čas od času narazí i laik, podobně jako autor těchto řádků myje se pod mostem v Hrubé vodě na Olomoucku. Nejednalo se o račí mor roznášejícího raka (v ČR ho roznášejí zejména invazivní a nepůvodní rak signální a rak pruhovaný), ale o našeho raka říčního, kterého Magdalena Dobromila Rettigové velmi dobře znala. Její recept na fašírované raky s karfiolem začíná slovy: na kopu raků usekej libru štičího masa, ostrouhej, namoč a vymačkej jednu žemličku a dej ji k usekanému masu. Aby bylo jasno, kopa raků jsou 4 mandele, což je pět tuctů, tedy šedesát kusů. A nalovit šedesát raků, to by byl z hlediska současných ekosystémů docela zásah.

A pro ochránce přírody důvod pro podání trestního oznámení. A kdyby se dozvěděli, že slavná kuchařka dělala z račích ocásků například štrúdl… A prvorepubliková kuchyně byla podobných receptů plná. Co je onen karfiol v mezititulku? Obyčejný květák. Podobně je to s obojživelníky, kteří jsou podobně jako raci vnímáni jako bioindikátoři čistoty životního prostředí. „Žabky dobře přemej, osol, nech asi půl hodiny v soli ležet, pak je v mouce obal, omoč v rozkloktaném vejceti, obal v strouhané žemličce a nech v horkém přepuštěném másle hezky dozlatova osmažit.“ Prostě klasické žabí řízky, snad jen s tím rozdílem, že z dnešního úhlu pohledu by lecjaká hospodyňka smažení na másle považovala za zhýralost.

Malí ptáčci

Čas od času proběhne tiskem zpráva, jak se ve velkém střílejí drobní pěvci a část Evropanů se nad tím pohoršuje. Na Maltě proběhlo referendum, které střelci vyhráli a dál působí masakry v hejnech tažných ptáků, kteří Maltu používají jako odpočinkové místo na svých migračních cestách do Afriky a zpět. Přestože výsledek referenda byl těsný, pro pokračování lovu se vyslovilo 51 procent hlasujících, 49 procent bylo proti lovu tažných ptáků, pro ptáky je rozhodnutí smrtící. Ovšem naše rozhořčení může změnit pohled do Domácí kuchařky M. D. Rettigové, kde je hned několik receptů věnovaných „malým ptáčkům“ bez bližšího druhového určení. Ornitologovi se bezesporu otevírá pomyslná kudla v kapse, když čte: „Dobře oprané ptáčky vlož na rendlík“ či „omáčku pak udělej takto: vezmi ty odřízky od telecího a uzeného masa, několik ptáčků, dej cibuli...“ Recept na drozdy neb kvíčaly zadělávané začíná: „Vezmi asi 24 kvíčal neb drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni...“.

Tetřev se má péct do tmava, sluky na rožni a kvíčaly na pánvičce. Tetřev je mohutný pták, který se na našem území vyskytuje extrémně vzácně, před léty měla Správa Krkonošského národního parku snahu jej znova vysadit na svém území a ani přes velké úsilí, dovoz ptáků ze zahraničí a vybudovanou reintrodukční stanici na úbočí Rýchor se akce nepovedla a vložené peníze byly odepsány.

Podobné recepty by v dnešní době ochrany přírody neprošly, byť v Evropě nejsou jídla ze žab či šneků tabu. Ostatně když se chce, všechno jde a dají se sehnat i žabí stehýnka. Ovšem z dovozu.

Text: Topi Pigula