Muž, který mohl vydělat 140 miliard. Odmítl je – a vyléčil svět zadarmo

Jonas Salk

Jonas Salk, to je jméno, které dnes zná jen málokdo. Přitom nebýt něj, tak tady miliony z nás vůbec nejsou.

Jednou z nejděsivějších nemocí 20. století byla dětská obrna. Každý rok na ni umíraly desetitisíce dětí, třeba v USA to bylo ještě v 50. letech asi 3,5 tisíce dětí ročně. A další statisíce končily ochrnuté, s celoživotními neléčitelnými následky.

Zdálo se, že obrna je snad neléčitelná – přes nadějné objevy, které odhalovaly původ nemoci, se za půl století nepodařilo najít způsob, jak se jí trvale zbavit. Zejména Spojené státy se obrny bály doslova panicky; není žádná náhoda, že obětí obrny byl i prezident Franklin D. Roosevelt… A tady vstupuje do příběhu Jonas Salk…

Narodil se židovským rodičům roku 1914 v nejchudší části New Yorku – v Harlemu, později se s nimi přestěhoval do Bronxu. Na vlastní kůži poznal, co znamená chudoba, nezaměstnanost a také, jak obrovské problémy přináší těmto lidem obrna.

Geniální a skromný...

Salk se od svých vrstevníků lišil jen v jediném detailu – byl geniální. Díky tomu se dostal na střední a vysokou školu; stipendia za vynikající studijní úspěchy mu doslova padaly k nohám. V době, kdy dokončoval lékařskou školu, se obrna začala šířit nebývalou měrou: rok od roku přibývalo případů nakažených, úmrtí i doživotně ochrnutých.

Asi byste čekali, že Salk byl prvním, kdo se na výzkum obrny vrhnul. Omyl, tohle není příběh světce, ale člověka. Obrna ho nijak moc nezajímala; mnohem víc se snažil, aby mu fungovala jeho vědecká laboratoř v Pittsburgu. Ale protože byla zpočátku mizerně vybavená, musel kývnout na projekt, který mu mohl přinést peníze. A tím byl právě výzkum obrny.

Vědci se sice pokoušeli přijít s různými vakcínami, ale většinou jejich práce končila neúspěšně, anebo dokonce ještě s horším výsledkem, než kdyby se obrna neléčila vůbec: během testů jedné z vakcín zemřelo šest dětí a tři další zůstaly do konce života ochrnuté… Salk se rozhodl jít jinou cestou, využil tzv. mrtvou vakcínu.

Trvalo to jen čtyři roky, než přišel s první vakcínou a otestoval ji nejprve na zvířatech a pak lidech. První testy proběhly na mentálně postižených dětech – ale Salk této testovací skupině předřadil ještě jednu: svou vlastní rodinu. Úplně prvními, kdo dostal vakcínu, byla Salkova žena a tři děti… Jeho výzkumu skoro nikdo nevěřil, mladý lékař s minimem životních zkušeností nebyl úplně důvěryhodným výzkumníkem.

V dubnu 1955, po dvou a půl letech testování, mělo být oznámeno, jaký je její výsledek. Poté, co před televizními kamerami experti prohlásili, že Salkova vakcína je účinná asi v 90 procentech případů, propukly oslavy srovnatelné s koncem války. První film o Salkovi začalo studio Twentieth Century Fox připravovat hned v červnu téhož roku…

Celebritou

Když se v jednom z mnoha rozhovorů Salka zeptali, kdo vlastně je majitelem patentu na vakcínu, odpověděl mladý vědec: „Nikdo. Copak by se dalo patentovat Slunce?“ Salk si opravdu nenechal vakcínu patentovat; kdyby to udělal, mohl mít na kontě nejméně 7 miliard dolarů, v přepočtu 140 miliard korun… Místo toho nechal práva volná, tak, aby byly vakcíny opravdu levné a mohly se šířit po celém světě – nejen v zemích, kde by na to měli dost peněz…

Mimo jiné: první zemí, kde byla obrna oficiálně vymýcena, se stalo Československo… A co Jonas Salk? Zemřel roku 1995 ve věku 80 let. Závěr života věnoval vývoji vakcíny proti AIDS, bohužel neúspěšně.