Můj cestovatelský životopis aneb kdo jsem a co tu dělám
Již nějakou dobu píšu do rubriky Prima Svět a tak je čas, abych se pořádně představila. Ptáte se, zdali si články vymýšlím, popisuji příběhy jiných nebo zdali jsem to vše skutečně prožila. A dnes vám objasním, jak to je.
Můj příběh
Cestování je moje vášeň a vždycky mě lákalo poznávat nová místa. I proto jsem se po dokončení vysoké školy rozhodla, že místo budování kariéry a zakládání rodiny, vydám se do světa. Namísto buchet v ranečku vzala jsem si krosnu a vyrazila nikoli s cílem najít prince, ale poznat kus světa. Vzdala jsem se pohodlí své postele, přítomnosti nejbližších i točeného českého piva. Bylo to těžké, ale bylo to nutné proto, abych mohla začít žít svůj sen.
Moje cestování
Jak jsem uvedla v rozhovoru pro internetový časopis eMontana, již před mnoha lety jsem snila o dlouhé cestě po Jižní Americe, kde bych lezla po kopcích, spala v přírodě, surfovala na moři, sjížděla svahy na lyžích a užívala si svobody. Postupně se mé myšlenky přesunuly do Asie, kam jsem se nakonec i vydala.
Přečtěte si také: Jak se kupuje v jihovýchodní Asii motorka na moto second handu?
Prosincový Vietnam mě uvítal sluncem a lahodnou polévkou Pho Bo. Na pláži kambodžského ostrova jsem oslavila Vánoce a jako dárek si věnovala motorku, na které jsem projela nejen Angkorské chrámy, ale i laoské horské vesničky a vůbec všelijaká zákoutí jihovýchodní Asie. S Laosany jsem propila a protančila noc za lepší úrodu rýže. S Kambodžany jsme pokáceli několik bambusů, abychom si z nich vyrobili vor, na kterém jsme spluli řeku.
Postavit vor není jen tak. Kambodža Zdroj: Martina Labohá
Až bolest zubů mě přinutila navštívit Thajsko a kvetoucí sakury mě opět přivedly do Japonska. Když už jsem byla přejedená čerstvého sushi a nabažena pohledů na Japonské Alpy z onsenu (japonské lázně pozn. red.), přesunula jsem se do Jižní Koreji, kterou jsem prozkoumala po zemi i pod vodou – na kole a v ponorce.
Jižní Koreu jsem projela na kole, ale bylo těžké všechny věci pobrat. Zdroj: Martina Labohá
V Číně jsem kempovala na Velké čínské zdi a navštívila největší budhistický institut na světě – Larung Gar. Abych mohla pokračovat ve svých cestách, vrátila jsme se na pár měsíců pracovat do Evropy, abych posléze vyrazila za rekreací na Srí lanku. Tam jsem se dostala do místní rodiny a navštívila nespočet chrámů, kde jsme se modlili za syna se špatným horoskopem. Pak následoval Nepál, trek kolem Everestu a neúspěšný pokus o zdolání hory Chulu East, který skončil krásným letem záchranářským vrtulníkem.
Kempování na Velké čínské zdi bylo ohromným zážitkem Zdroj: Martina Labohá
Na Srí Lance jsme se modlili za syna neboť měl špatný horoskop. Zdroj: Martina Labohá
Po intenzivních zážitcích v Nepálu jsem se přesunula do Indie a zúčastnila se desetidenního kurzu meditace Vipassana. Načerpanou energii jsem se rozhodla použít na lyžování v Japonsku. Po nešťastném úraze a následné operaci jsem skončila i s berlemi na Filipínách.
Spolunocležnice v japonské nemocnici. Zdroj: Martina Labohá
Na Filipíny i s berlemi. Zdroj: Martina Labohá
To už byl čas na návštěvu Nového Zélandu a zahájení dalšího pracovního období, které jsem zakončila koupí dodávky Julči a procestováním této země od severu až na jih. Nesmím zapomenout na romantický pobyt na jednom z ostrovů Fidži a na stopování po ostrově Samoa.
Dodávka Julča, Nový Zéland Zdroj: Martina Labohá
Pravidelně se s vámi budu dělit o své více či méně uvěřitelné zážitky, abyste i vy mohli nakouknout do kultur jiných zemí, a společně se mnou se zasmáli nad mou vlastní blbostí a nad momenty, které mě na cestách potkaly. Příběhy, které pro rubriku Letem Prima Světem píši, se tedy zakládají na pravdě a jde o příběhy, které jsem prožila.
Přečtěte si také: Když se nedaří tak se nedaří aneb vzpomínky na Nový Zéland
Proč zrovna Asie?
Asie je nádherná, pestrá, ve většině případech levná a relativně bezpečná. Baví mě, že mnohdy netuším, co si v pouliční jídelně či restauraci objednávám, a tak se stalo, že jsem již okusila ptáky, larvy, koně, střeva, syrový mozek, žáby, šneky, krysy a kdo ví co ještě.
Stačí si jen vybrat. Vietnam Zdroj: Martina Labohá
Spala jsem na zemi, ve stanu, ve svatyni, u lidí, co jsem potkala, v houpací síti v džungli, na stromě, ale i ve vlaku, v autobuse, na lodi, v guesthousu, hostelu, motelu a hotelu.
Vydat se na takovou cestu je velké rozhodnutí, které se přestane jevit tak velké ve chvíli, kdy nasednete do letadla směr Neznámo. Skoro tři roky jsme si nosila svůj domeček na zádech a užívala všech výhod, které cestování po vlastní ose nabízí. Není to ale vždycky taková hitparáda, jak by se mohlo zdát.
Přečtěte si také: Co všechno se dá odvézt na motorce? Prohlédněte si 10 fotek, které předčí vaše představy
Návrat do ČR
A proč jsem se vrátila? Nebylo to kvůli tomu, že mi mravenci sežrali sušenky, ani proto, že mi opice snědla meloun a jelínek mapu, byl to můj bratr a koleno. Jeden se rozhodl oženit, a to druhé začalo bojkotovat mé aktivity. Po návratu jsem v ČR strávila 9 měsíců, načež jsem se opět vydala cestovat. Momentálně plánuji živobytí ve Švýcarsku a uvidíme, kam dál mě vítr zavane dál.
Dodávka Julča, Nový Zéland Zdroj: Martina Labohá
Jižní Koreu jsem projela na kole, ale bylo těžké všechny věci pobrat. Zdroj: Martina Labohá
Kempování na Velké čínské zdi bylo ohromným zážitkem Zdroj: Martina Labohá
Larung Gar v Číně Zdroj: Martina Labohá
Meditace Vipassana mi dala vskutku zabrat. Zdroj: Martina Labohá
Na Filipíny i s berlemi. Zdroj: Martina Labohá
Na Srí Lance jsme se modlili za syna neboť měl špatný horoskop. Zdroj: Martina Labohá
Postavit vor není jen tak. Kambodža Zdroj: Martina Labohá
Skialpy na Novém Zélandu Zdroj: Martina Labohá
Spolunocležnice v japonské nemocnici. Zdroj: Martina Labohá
Stačí si jen vybrat. Vietnam Zdroj: Martina Labohá
V těchto domečkách jsme s Drahuš bydlely na Samoe. Zdroj: Martina Labohá