Zelený rytíř je nejlepším fantasy filmem roku i nečekanou inspirací pro život

Nedávno jsme psali o chvále, kterou si vysloužilo originální zpracování artušovské legendy Sir Gawain a Zelený rytíř. Filmové zpracování s trochu zjednodušeným názvem Zelený rytíř mohli v Čechách vidět diváci na karlovarském festivalu a datum jeho premiéry v běžných kinech je 16. září. Fanoušci fantasy by tedy měli zpozornět, i když je třeba upozornit, že se o klasickou středověkou báchorku plnou ostrých mečů, udatných rytířů i ctnostných dam rozhodně nejedná.

Dobrodružná romance ze 14. století patří mezi nejznámější artušovské příběhy a díky své tematické bohatosti si vysloužila řadu přepracování i adaptací. Těm několika filmovým (v čele s verzí z roku 1984, v níž se titulní role chopil Sean Connery) byl vyčítán odklon od zdrojového materiálu a není se čemu divit – vrstevnatý příběh bojuje na mnoha frontách a jen na Wikipedii naleznete kvanta odstavců ohledně jeho témat, symbolismu či interpretací z různých výkladových pozic.

Přestože filmové médium určitou redukci psaného textu a jeho abstrakci do audiovizuální podoby vyžaduje, Lowerymu se podařilo většinu podstatných motivů zachovat. Záměrně se nesnažil film přetvořit v jednoznačné poselství, které by původní příběh vykládalo jen jedním určitým způsobem; namísto toho se rozhodl naťuknout spoustu témat a vyzvat diváka k tomu, aby s nimi pracoval podle svého uvážení. Nelze tedy jasně říci, o čem film je a o čem není – jeho největší síla spočívá právě v mnohosti výkladů a nejednoznačnosti předkládaných obrazů.

Co třeba ve filmu můžete najít? Každý z nás by chtěl vyzrát nad smrtí – přestože rozumem akceptujeme její nevyhnutelnost, na emoční rovině bychom ji rádi oddálili, vyhnuli se jí. To samozřejmě není možné, ale něco přece jen udělat můžeme: Zvolit si, jakým člověkem budeme, až si pro nás smrt přijde. A to se týká i naší sexuality – už v původní středověké básně lze najít hetero– i homoerotické momenty nespočívající v odsudku jedné či druhé orientace, ale zdůrazňující důležitost nalezení sebe sama. Výzva Zeleného rytíře pro Gawaina znamená především cestu sebepoznání, možnost dospět z chlapce v muže; včetně přijetí vlastních předností i slabostí.

A lze jít ještě hlouběji – psychoanalytické výklady by si pošmákly na rodinném zázemí Gawaina, který je od začátku prezentován jako mamánek vyrůstající bez otce, a tedy neustále hledající alternativní otcovskou figuru, zároveň však utíkající do zdánlivého bezpečí ženské náruče. Zmínit můžeme i zajímavou středověkou představu, že srdce symbolizuje odvahu a hlava (pochopitelně) rozum. Tyto části spojuje vůle ztělesněná krkem. A pokud jsou fyzická zranění odrazem hříchů duše, tak setnutí hlavy je zjevným trestem za Gawainovy morální poklesky, při nichž bylo volné spojení odvahy a rozumu přerušeno.

A to je jen taková ochutnávka námětů, jež film nabízí – pro každého diváka se bude jednat o zcela unikátní zážitek. Navíc už trailery naznačily, že se v kinech bude jednat o nádhernou podívanou, což výsledek jedině potvrzuje. Velké plátno v tomto případě posouvá zážitek skutečně na vyšší úroveň, protože pohlcení přírodními scenériemi záplavu vjemů ještě umocňuje. Zelený rytíř se bezesporu zařadí mezi nejvýraznější a nejzajímavější snímky letošního roku, přestože rozhodně není pro každého. Fascinuje však už jen tím, že i dnes našimi každodenními životy rezonuje více než půl milénia starý příběh...