9. února 2018 09:00

Vyrobit absolutně čistou vodu není možné. Na vině je její struktura

Pokud kupujete balenou vodu, tak vězte, že čistá určitě není…

Voda – základ života a civilizací

Voda (H2O) je pro lidský život zcela nezbytná. Není tedy překvapující, že se tato sloučenina stala důležitou součástí lidských dějin. Ostatně lidé se v blízkosti kvalitních vodních zdrojů usazovali odnepaměti. Egyptská civilizace se například zabydlela podél životadárného Nilu, Mezopotámie byla zase domovem několika významných starověkých říší. Bez vody se neobešla ani čínská civilizace, která pobývala zejména v povodí Modré a Žluté řeky. A byla to také voda, která urychlila objevování dalekých koutů světa. Evropané díky nezkrotnému živlu prozkoumali hlavní oceány a světová moře, poznali nové civilizace, koření a umění. Bezbarvá sloučenina byla také považována za důležitý zdroj energie. Přestože pára její energetickou využitelnost snižovala, voda zůstala a stále zůstává základním prvkem veškerých výrobních procesů.

Čisticí metody

Ve vyspělých zemích patří (zatím) čistá pitná voda mezi široce dostupný artikl, který moderní člověk považuje za zcela samozřejmý. Lidská historie ovšem pamatuje doby, kdy bylo pro získání chutného pohárku nutné vyvinout značné úsilí. V dávných dobách lidé určovali kvalitu vody podle chuti, což byla samozřejmě metoda nesprávná a někdy i nebezpečná. Úsilí žíznivých krků vedlo k rozvoji mnoha inovací, ze kterých těžíme i dnes. Čištění vody se začali první lidé pravděpodobně věnovat již v prehistorických dobách. První dochované zmínky o dávných úpravách vody nabízejí reliéfy ve starobylých egyptských hrobkách. Mezi oblíbené metody patřilo vaření vody nad ohněm, ohřívání vody slunečními paprsky nebo filtrace přes hrubý štěrk a jemný písek.

Jak šel čas, postupně se začaly objevovat důmyslné vynálezy v jednoduchém provedení. Například jednoduchá struktura pohárku byla schopna oddělit vodu od bláta. Pozadu nezůstal ani Hippokratés, „otec medicíny“, jenž mimo jiné vyvinul zařízení pro odstranění zápachu. Novodobý zvrat nastal mezi 17. a 18. stoletím, kdy se stala filtrace vody preferovanou metodou. V roce 1703 francouzský vědec La Hire navrhl Francouzské akademii věd, aby každá pařížská domácnost vlastnila nádrž na dešťovou vodu s pískovým filtrem. Nedlouho poté vypukl doslova „čisticí“ boom. Ve Skotsku byla představena první městská čistička odpadních vod, Spojené státy americké zase aplikovaly pískové filtrace. Nové čisticí postupy zahrnovaly dokonce předběžné úpravy vody, kde hrálo roli aktivní uhlí pro zlepšení chuti a eliminaci zápachu.

Během 19. století bylo nepopiratelné, že kvalita vody má na lidské zdraví významný dopad. V polovině století si londýnští představitelé například všimli, že počet úmrtí na choleru se po instalaci systémů pro úpravu vody rapidně snížil. Voda se tak začala filtrovat ve velkém a lidé byli zdravější. S přibývající výrobou a průmyslovou revolucí se voda stala ještě více znečištěnou než kdy dřív. Na řadu tak přišly zase o něco sofistikovanější systémy, které ročně spolykaly horentní sumy peněz.

Čistá voda neexistuje

Zcela čistou vodu jako takovou zatím člověk nedokáže ve velkém vyrábět. Voda totiž velmi ráda rozpouští jiné látky, s nimiž přijde do styku. Na vině je struktura molekuly vody, která svým tvarem připomíná animovanou postavička Mickey Mouse. Zatímco jeden konec tvoří dvě vodíková jádra, na protějším konci se nachází jádro kyslíku. Oba konce vlastní různé elektronické náboje. Tyto nabité vodíkové vazby používají molekuly vody k interakci a přilnutí k sobě navzájem. Párují se ovšem i s cizími molekulami, které se k nim přibližují. Právě tohle chování stojí za vysokou pravděpodobností, že voda alespoň částečně rozpustí některé objekty, s nimiž přijde do styku. Navíc čím čistší voda je, tím je rozpustitelnost polárních a iontových látek silnější.

Vytvořit zcela čistou vodu je tak pro člověka stále nedostižný cíl. Vodu bez cizích látek je prakticky nemožné získat i ve vědeckých laboratořích, kde panují sterilní podmínky a všeobecná čistota. Neboť cokoliv, co se s čistým vzorkem vody setká, po sobě zanechá nesmazatelné stopy. Řeč je například o prachu nebo plastové nádobě, ve které je voda testována. „Absolutně čistá voda neexistuje,“ řekla pro Live Science profesorka May Nyman z univerzity v americkém Oregonu.

Text: Per Smejkal

Topi Pigula

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom