5 věcí, které možná nevíte o Věře Čáslavské: Proč ji Sověti vyměnili za uhlí?

Věra Čáslavská je se svými sedmi medailemi z olympijských her a nesčetnými dalšími významnými tituly, včetně čtyř titulů mistryně světa, nejen naše nejúspěšnější sportovkyně v dějinách. Za svého života byla rovněž obrovskou bojovnicí za svobodu a spravedlnost. Daň, kterou si na jejím životě vybralo podepsání prohlášení Dva tisíce slov a její odklonění hlavy od sovětské vlajky na olympiádě v Mexiku krátce po sovětské invazi do Československa, si většina lidí dobře pamatuje: Ze skvělé sportovkyně se okamžitě stala persona non grata. Nesměla cestovat, sportovat a nemohla dlouhá léta najít pořádnou práci. Naplno se mohla do sportovního světa vrátit až po revoluci, kdy se mimo jiné stala například předsedkyní Československého a později Českého olympijského výboru.

Existuje ale mnoho zajímavých detailů jejího života, které se často nezmiňují. Věděli jste například, že často jezdila načerno, chtěla k cirkusu a původně měla být baletkou nebo krasobruslařkou?

Gymnastkou díky švestkovému koláči

Jak s Věrou, která se narodila 3. května 1942, tak s jejími sestrami měla jejich maminka vždycky velké plány. A protože zůstávala v domácnosti a o obživu rodiny se staral její manžel, majitel obchodu s lahůdkami, mohla se rozvíjení sportovního talentu svých tří dcer věnovat naplno. Holčičky tak svoje dětství prožily v baletu a na ledě v domnění, že budou jednou krasobruslařky či primabaleríny.

Věřina hvězdná kariéra gymnastky je proto vlastně naprostou náhodou. Začátkem roku 1957 totiž baletní škola, kam Čáslavská chodila, vystupovala v televizi. Shodou okolností tam ten den na kladině cvičila gymnastka Eva Bosáková. Věřina maminka jí nabídla švestkový koláč a Bosáková pak obě pozvala do své tělocvičny. O pár měsíců později už patnáctiletá Věra vítězila na mistrovství republiky. Než vyhrála své první mistrovství Evropy, trvalo to jen dva roky.

Dnes r. 2016 navždy odešla báječná Věra Čáslavská

1968 vyhlášena nejlepší sportovkyní světa a druhou nejpopulárnější ženou planety
(za J. Kennedyovou)

Tokio 64 a Mexiko 68 = 7 zlatých.
V Mexiku při sovětské hymně odvrátila hlavu a dívala se do země.

Život se s ní nemazlil🌹 pic.twitter.com/f9sKyzviri

— Jan Neubauer🎗️ (@neubJan) August 30, 2021

V Japonsku ji znají jako Beru-san

Jestli si nějaký národ vážil Věry Čáslavské stejně jako Češi, byli to Japonci. Těžko říct, co je na ní fascinovalo víc, jestli její úžasné výkony nebo houževnatost. Tak jako tak se u nich postupně stala legendou. Všechno samozřejmě začalo na letní olympiádě v Tokiu, kde na její gymnastická představení japonští diváci hleděli zcela fascinovaně. Její dvojný obrat na bradlech překřtili na „ultra C“; céčko byl nejvyšší stupeň obtížnosti a Japoncům připadalo, že ho Čáslavská tímhle obratem překonala.

Když jí pak ve finále právě tento obrat nevyšel, což ji stálo zlato, znovu naskočila na bradla a protože nechtěla zklamat své japonské fanoušky, sestavu zopakovala celou, i s oblíbeným „ultra C.“

Její tehdejší popularitu v Zemi vycházejícího slunce si dokážeme představit jen těžko. Na nákup mohla vyjít jen v šátku a s černými brýlemi, přesto ji mnohdy poznali a musela pak rozdávat nekonečné autogramy. Olympijské hry roku 1964 jsou pro Japonce symbolem jejich poválečného návratu do světové společnosti a Čáslavskou si z nich pamatují zdaleka nejlépe. Dostala od nich obrovské množství darů (mimo jiné císařské kimono, střevíce či samurajský meč), a protože nedokázali pořádně vyslovit její jméno, zkomolili jí to křestní na Bera a přidali k němu úctu vyjadřující -san. Bera-san.

Když jí po následujících LOH režim zakázal sportovat i cestovat, sešla sice Japoncům z mysli; po pádu železné opony však o ní největší japonská televizní společnost natočila tříhodinový dokument a odvysílala jej v prémiovém čase. Popularita Čáslavské okamžitě ožila a nakonec dostala od japonského císaře i nejvyšší vyznamenání, Řád vycházejícího slunce.

Mexičany nadchl její hudební výběr

Ačkoli Japonci byli jejími asi největšími fanoušky, okouzleni byli na olympiádě v roce 1968 i Mexičané. Mohl za to nejen zisk čtyř zlatých medailí, který z ní dělal nejlepší sportovkyni světa, ale i její slavné odvrácení hlavy od sovětské vlajky při hraní státní hymny poté, co výsledky jedné z ruských atletek porota rozhodla dodatečně změnit k lepšímu a Čáslavská se s ní tak musela na stupních vítězů podělit o první místo. Další den své gesto zopakovala.

Definitivně si však místní omotala kolem prstu až soutěžním využitím Jarabe Tapatío, mexického národního tance. Když se Mexičané následně dozvěděli, že se ještě během olympiády hodlá v místní Metropolitní katedrále vdát, byl to pro jejich národní hrdost hotový triumf. Na svatbu jí proto přišly popřát desetitisíce místních.

Připravovala se na větvích

I proto, že měla kvůli okupaci velmi silnou motivaci své sovětské soupeřky deklasovat, je s podivem, že vůbec dostala šanci. Kvůli podpisu Dvou tisíc slov jí totiž hrozilo zatčení, když slavné signatáře sovětská tajná služba opakovaně naháněla. Schovali ji proto v boudě na samotě u Šumperka, kde strávila v izolaci tři týdny. Jenže bylo těsně před olympiádou a Čáslavská stále doufala, že ji na ni pustí, i když si nebyla jistá. Trénovat proto musela.

Nezbylo jí tak nic jiného, než nahradit vybavení tělocvičny tím, co měla k dispozici: Cvičila na větvích stromů, na louce, svaly udržovala přehazováním uhlí a místo závaží zvedala pytle s bramborami. O to obdivuhodnější je, že se jí povedlo soupeřky, které už byly perfektně aklimatizované, protože se mohly na rozdíl od Čechoslováků připravovat na místě, porazit a vyhrát čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile.

View this post on Instagram

A post shared by Foto INEHRM (@fotoinehrm)

Sověti ji vyměnili za uhlí pro Kubu

O rok později už ale bylo všechno jinak. Jakmile se z Mexika vrátila domů, okamžitě skončila na indexu, nesměla sportovat, cestovat, dokonce nemohla sehnat pět let zaměstnání. Neustále jí prohledávali dům a v roce 1971 ji vyloučili z Tělovýchovné jednoty Rudá hvězda Strašnice. Byla tehdy snad nejslavnějším symbolem protiokupační rétoriky a režim se ji snažil zlomit ze všech sil. Nikdy se mu to však nepodařilo.

Nakonec se však k práci trenérky přece jen dostala, a to v roce 1979. Sovětský svaz tehdy nemohl dodávat uhlí na Kubu a Mexiko navrhlo, že dodávky splní výměnou za Věru Čáslavskou. Olympijská vítězka nakonec s rodinou skutečně odjela a přivítání místních bylo neuvěřitelně vřelé, neboť Mexičané na svou oblíbenkyni nezapomněli. Dva roky trénovala mladé gymnastky, a měla dokonce vlastní program v mexické televizi. Jmenoval se „Cvičíme s Věrou“.