Váš telefon v případě jaderného konfliktu odhalí množství vašeho ozáření

Jaderné zbrojení

Díky jistému utichnutí studené války, která se přetavila v hybridní konflikt vedený nikoliv hrozbou zbraní, ale elektronickými útoky, může ve společnosti vzniknout pocit, že jaderná válka nehrozí a pokud ano, tak v daleké bizarní cizině. Příkladem budiž spor mezi Indií či Pákistánem nebo Severní a Jižní Koreou. Mnohé země svůj jaderný potenciál dále rozšiřují. Předpokládá se, že jaderné zbraně mají tyto země: Spojených stát, Ruska, Francie, Velké Británie, Číny, Indie, Pákistánu, Izraele a Severní Koreji. V 80. letech ohrožovalo svět kolem 70 000 jaderných hlavic. Jaderná panika sice pohasla (pamatujete na radu, že v případě výbuchu je dobré dát si igelitové pytlíky na končetiny a lehnout si patami k výbuchu?), ale jaderné nebezpečí nepominulo.

Mobil jako „geiger“ či dozimetr

Johannes Wilhelm Geiger byl německý fyzik, jež proslul ve vědeckém světě jako strůjce počítače určeného ke zjišťování množství radioaktivity. Ten sestrojil spolu s Walthrem Müllerem Geigerův-Müllerův detektor je detektor ionizačního záření (především gama, ale i beta a alfa) a mimo jiné se používá k detekci záření například v případě havárie jaderných elektráren. K čemu by bylo dobré odhalení radiace díky mobilnímu telefonu? „Rychlé odhalení rizika lidí spojených s nemocí z ozáření po jaderné katastrofě by mimo mohlo pomoci třídit nouzovou lékařskou péči,“ píše odborný server ScienceNews. Jak to funguje? Mobilní telefony v sobě obsahují keramické součástky, jež jsou trvalou částí elektrických obvodů jako tzv. rezistory (lidově zvané odpory).

Důvodem pro zařazení rezistoru do obvodu je obvykle snížení velikosti elektrického proudu nebo získání určitého úbytku napětí. Když jaderné záření ozáří keramiku rezistoru, dojde k přeuspořádání distribuce elektronů v krystalické struktuře keramiky. Když se následně keramika zahřeje na stovky stupňů Celsia, svítí a vlnové délky světla, které tvoří tuto luminiscenci, odhalují distribuci elektronů materiálu. Odtud mohou vědci určit dávku záření, která způsobila přeměnu elektronu materiálu.

Robert Hayes, jaderný inženýr na North Carolina State University v Raleighu ozařovali odpory různě velkou dávnou radiace a následně porovnávali barvy odporů. „Tento test je dostatečně citlivý na to, aby se dalo posoudit, zda někdo pravděpodobně potřebuje okamžitou léčbu nemoci z ozáření,“ říká Hayes ve článku pro odborný server ScienceNews a dodává, že se tak dá zjistit, zdali někdo nemá zvýšené riziko výskytu rakoviny.

Jaderné záření je všude kolem nás, svou dávku dostane každý, kdo letí letadlem, nechá si zrentgenovat zlomenou ruku nebo projde kolem skládky ocelářské strusky. Panika z ozáření není na místě. Ale na druhou stranu, kdyby skutečně došlo k havárii nebo jadernému konfliktu, může jít o velmi zajímavý prvek „rychlé identifikace“ ozáření. Stačí u sebe mít mobil. Text: Topi Pigula