11. října 2017 14:33

V roce 1968 se z neznámých důvodů ztratily čtyři ponorky. Dodnes nevíme přesně proč

Na jaře v roce 1968 se ztratily čtyři ponorky čtyř zemí. Na první pohled záhada, na druhý pouhá smůla.

Byl to rok, kdy tanky Varšavské smlouvy vjely neomaleně do Československa, i rok, kdy kolem Měsíce kroužil modul Apolla 8. Zároveň se s rokem 1968 pojí jedna na první pohled velká námořní záhada. Hned čtyři ponorky, každá patřící jinému státu, totiž zmizely z povrchu zemského.

Ponorkové flotily čtyř zemí - Francie, SSSR, Izrael a Amerika

Ponorkové flotily si ten rok za rámeček opravu dát nemohly. Nejprve zmizela 9. ledna izraelská ponorka INS Dakar, zakoupená jen o tři roky dříve od Královského námořnictva. Na palubě bylo v době ztráty 69 lidí. Jen pár dní nato, 27. ledna, se (neplánovaně) potopila francouzská ponorka Minerva (S647). Zahynulo na ní 52 námořníků. Následně se 8. března přestala hlásit sovětská ponorka K-129. Ztracena byla opět celá posádka. A nakonec pak došlo 22. května na ztrátu jaderné ponorky USS Scorpion, kde opět zahynulo všech 99 členů posádky.

S trochu černohumorné nadsázky lze říct, že kdyby se námořní neštěstí děla ve stejné intenzitě pořád, nejspíše člověk zůstal už navždy suchozemcem. Nezvyklá série pohrom, často oddělených jenom několika týdny, spolu s doslova multikulturně vyváženým mezinárodním zastoupením činí ponorková zmizení z roku 1968 stále pozoruhodným tématem.

Jedno z plavidel se navíc dodnes nenašlo – americký Scorpion byl objevem už při pátrání záchranné mise, sovětský K-129 pak lokalizovala i sama CIA (malou část trupu vynesla tajná operace Azorian) a izraelský Dakar se podařilo najít až v roce 1999 –, ale Minerva nebyla nikdy nalezena, navzdory tomu, že se měla potopit při vyplouvání z domovského přístavu.

Auru tajemna dodávají i některé z oficiálních zpráv. Vyšetřování amerického námořnictva ohledně Scorpionu nedošlo k žádnému definitivnímu závěru – nejpravděpodobněji se jeví možnost, že na palubě vlivem chyby detonovalo torpédo.

Sovětské závěry osudu K-129 došly k tomu, že ponorka se zřejmě potopila do vyšší než povolené hloubky během šnorchlování (kdy dieselový motor využívá pomocí "šnorchlu" vzduch z atmosféry), což mělo způsobit zaplavení motoru, ztrátu energie a následně i ovládání.

V případě Dakaru se ví jenom tolik, že katastrofa postihla plavidlo nečekaně a způsobila jeho pokles do kritické hloubky, kdy došlo na protržení trupu. Ohledně Minervy neexistuje vzhledem k absenci trupu žádné vysvětlení – je však možné, že vlivem špatného počasí mohlo v mělkých vodách dojít na kolizi s terénem.

Ztracené ponorky - řada nešťastných příhod

Není překvapivé, že mnozí vzhledem k blízkosti neštěstí na jejich pozadí vidí víc, než co udávají oficiální zprávy. A nemusí jít nutně o konspirační bludy nejhrubšího zrna – na první pohled působí některé teorie o tom, že se sovětská a americká ponorka navzájem potopily v přestřelce, kterou musely velmoci z obav z eskalace následně ututlat, poměrně věrohodně. Autor tohoto textu si však, v inspiraci sci-fi romány, dovede představit i poměrně přitažlivější teorii související třeba se souboji s podmořskými mimozemskými útočníky...

Nudnějším faktem ovšem je, že ústřední duo Scorpion a K-129 je vysvětlitelné relativně snadno. Především Scorpion byl notoricky znám pro své mnohé technické potíže a problémy, které podobně způsobily o pět let dříve ztrátu jiné americké jaderné ponorky USS Thresher.

K-129 nebyla přímo známá pro své problémy, měla však jiný problém: nezkušenou posádku. Pro skoro 40 z 82 námořníků byla osudná plavba jejich první, a při takovém poměru se osudové chyby stávají příliš snadno. Pro absenci složité konspirace nakonec mluví i větší časový a prostorový rozestup vraků – pohřebiště K-129 leží v Pacifiku přibližně na polovině území mezi atolem Midway a Petropavlovskem, zatímco poslední místo odpočinku Scorpion v Atlantiku nedaleko Azor. Vzhledem k tomu, že obě oblasti jsou v mezinárodních vodách a nezávisle verifikovatelné, Scorpion s K-129 se nejspíše nikdy vůbec nepotkal.

Šedesátá léta byla navíc obdobím, kdy docházelo na velký rozvoj experimentálních ponorkových technologií. Velmoci začaly ve velkém na ponorky cpát jaderné reaktory i balistické rakety nebo testovaly tišší pohonné režimy. Na ponorkách začínala stát podstatná část jaderného ostrašování, a to sebou neslo překotné změny.

Jak zde již padlo, USS Thresher se potopil jenom o pět let dříve. Sověti přišli o další ponorku K-8, tentokrát už jadernou, jenom o dva roky později, kdy se rovněž potopila francouzská ponorka Eurydice (S644). Podobné nehody se nestávají často – zároveň se však nebezpečnému ponorkovému námořnictví ani nevyhýbají a v 60. letech se stávaly s daleko vyšší frekvencí i kromě roku 1968.

Skutečnost, že se tak čtyři nehody nakupily do tak krátkého období jako z kraje roku 1968, je tak sice tragická, ale svého druhu v námořnictvu bohužel vysvětlitelná obyčejnou smůlou.

Text: Ladislav Loukota

Topi Pigula

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom