V Indii mají vlastní bitevní vrtulník, chce se rovnat těm nejlepším na světě

Indie je v letecké technice do značné míry závislá na zahraničí, proto se snaží tuto nevýhodu alespoň částečně korigovat vývojem domácích letounů a vrtulníků. Příkladem je projekt proudového bojového stroje HAL Tejas a nejnověji i lehkého bojového vrtulníků HAL LCH (Light Combat Helicopter). Potřeba takovéhoto typu vrtulníku se ukázala na konci 90. let 20. století během tzv. Kárgilské války, kdy se na hranicích v Kašmíru střetly indické a pákistánské jednotky. Indie sice disponuje staršími těžkými bitevními vrtulníky Mi-24 a Mi-35, ale ty se do vysokohorských podmínek, jaké v Kašmíru panují, nehodí. Proto začala státní firma Hindustan Aeronautics Limited (HAL) zabývat projektem lehkého útočného vrtulníku s širokými možnostmi uplatnění.

Konkrétní podobu začal nový stroj dostávat po roce 2006, kdy se vykrystalizovaly požadavky indických ozbrojených sil. Inženýři z HAL jako základ použili za pomoci německých specialistů v Indii vyvinutý víceúčelový vrtulník HAL Dhruv, který se sériově vyrábí od roku 2000. LCH dostal některé komponenty a technologické celky z typu Dhruv, ale v základě jde o zcela nový stroj. První prototyp LCH se do vzduchu podíval v roce 2010, už v té době firma HAL dostala od vlády zakázku na 65 vrtulníků pro indické letectvo a na 114 pro indickou armádu. Do konce roku 2015 byly dokončeny celkem čtyři prototypy, které procházejí náročnými zkouškami.

Celý projekt nyní dosáhl výrazného mezníků, když třetí prototyp v ozbrojené konfiguraci absolvoval první zbraňové zkoušky s vícehlavňovými raketnicemi, z nichž úspěšně odpálil rakety ráže 70 mm, které budou tvořit jednu z hlavních částí výzbroje. „Trojka“ také prochází testy létání ve vysokohorských podmínkách za extrémních klimatických podmínek včetně zkoušek manévrování na minimálních rychlostech, které je ve velkých nadmořských obzvláště náročné. Vypadá to tedy, že na rozdíl od proudového HAL Tejas, jehož vývoj se táhne neuvěřitelně dlouho, netrápí projekt vrtulníku LCH žádné závažnější potíže.

Lehký a univerzální bojovník

LCH je konstruován jako lehký bitevní vrtulník primárně určený pro boj s obrněnými cíly i živou silou protivníka. Díky modernímu vybavení však bude moci sloužit i jako průzkumný a hlídkový stroj. Jeho velkou předností je schopnost létat s plnou výzbrojí i ve velkých nadmořských výškách, což u tohoto druhu vrtulníků nebývá obvyklé. K tomu přispívá i poměrně nízká maximální vzletová hmotnost stroje dosahující 5,5 tuny při délce téměř 16 m. Trup LCH disponuje stealth prvky, jsou to tvarování trupu i kompozitní materiály použité v konstrukci stroje. K nízkému radarovému profilu vrtulníku napomáhá i úzký čelní profil.

Posádku tvoří dva letci, v přední kabině sedí operátor zbraní a vzadu pilot. Ti budou mít k dispozici moderní digitální „skleněné“ kokpity, které umožní podnikat operační lety ve dne i v noci a za jakéhokoliv počasí. LCH bude s vrtulníkem HAL Dhruv sdílet nejen některé technologické celky, ale i motory vyvinuté společně s Francouzi. Konkrétně půjde o dva motory typu HAL/Turbomeca Shakti, každý o výkonu 1067 kW, s nimiž bude LCH dosahovat rychlosti až 330 km/h, což je pro bitevní vrtulník špičková hodnota. Dolet se pak bude pohybovat kolem 700 km.

Co se týče výzbroje, základem bude francouzský kanon M621 ráže 20 mm umístěný pod přídí v otočné věžičce, který budou piloti moci ovládat pomocí přilbových zaměřovačů. Další výzbroj ponese LCH na čtyřech závěsnících pod pomocnými křídly. Půjde o různé kombinace řízených a neřízených raket a střel, řízené i neřízené bomby a také granátomety i kulometná a kanonová pouzdra. Senzorové a zaměřovací systémy vznikají ve spolupráci s izraelskými firmami. Digitální kokpit bude zahrnovat i nejnovější přilbové zaměřovače a také systémy pro elektronický boj a průzkum, rovněž nebudou chybět systémy pro ochranu vrtulníku a varovné přijímače informující o druhu a směru nepřátelského útoku na stroj.

DP