Toxoplazmóza a lidští dobrovolníci: Pokusný králík číslo č. 105 758

Dvouhodinový psychologický dotazník

Profesor Flégr z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumá parazita s názvem Toxoplasma godii více než dvě desetiletí. Internetová stránka jménem Pokusní králíci mu umožňuje oslovit nejen jeho studenty, kteří mají šanci v rámci studia získat coby Pokusní králíci nějaký ten kredit navíc, ale i širší veřejnost. Pro každého z Pokusných králíků, což je vlastně oficiální oslovení testovaných osob, to znamená vyplnit několik psychologických dotazníků s velmi osobními otázkami, které se opakují a kříží, aby se eliminovala lež a sebestylizace.

Otázky týkající se rodičů, životního stylu včetně sexu, touze po ovládání jiných, otázky mapující chování ve stresových situacích (například v přímém ohrožení života jedoucím automobilem)… Dvě hodiny vyplňování a soustředění. Následně se Pokusný králík na vlastní náklady dopraví do odběrové místnosti, kde je mu po podepsání potřebných formulářů (pořádek musí být) odebrána zkumavka krve, v níž se bude hledat (ne)přítomný parazit. „Organizace perfektní. Informace přišly e-mailem, odběrová místnost jasně označená, když člověk přišel v nahlášený čas, byl okamžitě povolán k bezbolestnému odběru. Žádné zdržení, žádné prodlevy,“ popisuje osobní zkušenost Pokusný králík číslo č. 105 758 (redakce jeho totožnost zná). K čemu byl onen podrobný psychologický dotazník?

Parazit, který mění chování

Pokusných králíků je už více než 13 500, což je více než relevantní vzorek pro výzkum. „Když dnes chci vědět něco, co se týká psychologie či lidské etologie, nechodím už do knihovny. Udělám pro naše pokusné králíky dotazník a během několika týdnů, maximálně měsíců znám odpověď s mnohem větší jistotou. Získám ji totiž na 10–100krát větším a především nesrovnatelně reprezentativnějším vzorku,“ vysvětluje svou oblibu internetového testování Flégl na univerzitním webu. Toxoplasma gondii se do člověka může dostat orálně, tedy pozřením nedostatečně očištěné kořenové zeleniny či syrového masa. Tady by měli zpozornět milovníci tataráků či všichni, kdo při přípravě sekané ochutnávají, zdali je směs správně dochucená. Anebo si jen neumyjí ruce. Následně se parazit usídlí v nervové a svalové tkáni a po zapouzdření vytvoří tkáňové cysty. V případě parazita, který skončí u člověka, jde o definitivní zastávku, protože běžně by se potřeboval dostat do kočkovité šelmy, tedy v našem českém prostředí, do obyčejné domácí „Micky“. Mezizastávkou by totiž místo člověka měl být hlodavec.

Myš, krysa, potkan… Parazit mění hlodavčí chování, myš více riskuje a má zpomalené reakční/útěkové časy, a proto se stává častěji obětí útoky kočičího lovce. Otázkou bylo, zdali podobným způsobem mění „toxka“ i chování člověka. Výzkum ukazuje, že ano, lidé, jež jsou prvokovým hostitelem, bývají častější obětí nikoliv kočkovitých šelem, ale dopravních nehod. „Lidé s tímto parazitem jsou nepořádní a méně spolehliví, často jsou i nedochvilní. Mají také nižší potřebu vyhledávat nové podněty, nemusejí například každý rok na dovolenou vyrazit jinam, ale spokojí se s osvědčeným místem. Zajímavé jsou rozdíly mezi pohlavími – zatímco nakažené ženy více dbají o svůj zevnějšek, muži jej zanedbávají. Také neradi respektují pravidla a normy, což se o ženách s parazitem říci nedá. Pánové jsou více podezřívaví a uzavřenější, zatímco u žen je tomu naopak, ty jsou více společenské, otevřené a lehkomyslné,“ vysvětluje Jaroslav Flégl v univerzitním textu.

Toxoplazmou je nakažená zhruba třetina české populace. Vlastně ani nevíme, zdali za mnohé chování může naše vlastní vůle, nebo k ní svého nositele popostrčil malý vnitrobuněčný parazitický prvok. Text: Topi Pigula