Temné jádro osobnosti: psychologové ho dokázali najít

Zloduši nás fascinují od nepaměti. Ať už proto, že je obdivujeme, nebo se jich bojíme – lidé, kteří se odmítají podřídit pravidlům společnosti, nás zkrátka lákají a rádi bychom je poznali o trochu více. To se většinou změní ve chvíli, kdy s nimi leckdo “normální” přijde reálně do kontaktu, jenže to je už obvykle pozdě. Trio vědců nyní přišlo s originální teorií, která nás v důsledku může na tyto nebezpečné lidi upozornit.

Temnota v jádru i na povrchu

Společné síly tří psychologů z Dánska a Německa zkoumaly v sérii výzkumů více než dva a půl tisíce lidí. Ti jednak vyplnili dotazníky týkající se jejich názorů, hodnot a přesvědčení (především ve vztahu k druhým lidem), jednak měli za úkol i sami posoudit, nakolik se někdy chovají agresivně, impulzivně, sobecky či prostě obecně neeticky. Výsledky ukázaly provázanost devíti negativních osobnostních rysů:

• egoismu – přesvědčení o vlastní nadřazenosti a důležitosti;
• machiavellismu – manipulativní přístup, podle něhož účel světí prostředky;
• amorálnosti – způsob zpracování informací, umožňující neetické chování bez výčitek;
• narcismu – zahleděnost do sebe samého, potřeba pozornosti od ostatních;
• nárokování speciálního zacházení;
• psychopatie – absence empatie a sebekontroly;
• sadismu – touha ubližovat druhým pro vlastní potěšení;
• upřednostňování vlastních zájmů a výhod;
• zlomyslnosti – destruktivní působení na své okolí.

Některé z těchto rysů zná psychologie v podobě diagnostikovatelných poruch osobnosti, jiné jsou prostě jen nežádoucími prvky v chování jedince. Všechny tyto rysy se však vyznačují určitou podobností, a to pocitem nadřazenosti vůči svému okolí. Podle předkládaného výzkumu je však spojuje především takzvaný D-faktor (zřejmě od slova “dark” – temný).

Problematické osobnosti

“Stejně jako u inteligence, temné aspekty lidské osobnosti také mají společného jmenovatele. Což znamená, že všechny tyto negativní projevy jsou výrazem jedné dispoziční tendence," řekl jeden z autorů výzkumu Ingo Zettler v narážce na uznávanou teorii Charlese Spearmana z 20. let minulého století. Podle ní totiž existují dva druhy inteligence, takzvaný G-faktor (obecná inteligence, předpoklad k určité míře inteligence napříč všemi situacemi) a S-faktor (specifická inteligence, týkající se konkrétního tématu – verbálního projevu, počítání, emocí atd.).

Touto logikou tedy zmíněný D-faktor značí, jaká je šance, že se člověk bude projevovat některým z negativních způsobů chování; případně že nejspíše nezůstane jen u tohoto jednoho typu. Psychologové se tak vědeckými metodami dobrali k ekvivalentu odvěkého moudra, že kdo lže, ten i krade. Jejich definice temného jádra se z logických důvodů musela omezit na jednu negativní výseč lidské mysli, ale kdo ví, kam by nás tato cesta mohla dovést...

Text: MS