Tady je všechno šedé. Vítejte na ostrově barvoslepých

Na začátku byl hurikán

Ostrov Pingelap Atoll byste naši v Mikronésii. Jde o jeden z tisíců podobných ostrůvků v této části světa, v jedné věci ale vyniká: hostí největší populaci barvoslepých lidí na světě.

Život na ostrově probíhal až do roku 1775 úplně normálně, pak ho ale zasáhl extrémně silný hurikán, který způsobil jednak silný úbytek obyvatel na ostrově, ale také jeho izolaci od okolního světa. Důsledkem bylo, že se mezi lidmi rychle začaly šířit některé geny, které se v normální populaci přirozeně potlačují. Po tajfunu totiž na ostrově zůstalo naživu pouhých asi dvacet lidí. A jeden z nich, muž jménem Doahkaesa Mwanenihsed, byl nositelem genu barvosleposti.

Genetika je mrcha

Kvůli povaze této genetické poruchy se dvě generace nic neprojevovalo, teprve potom díky vzájemnému křížení potomků Doahkaesa Mwanenihseda se začalo na ostrově objevovat čím dál více lidí, kteří neviděli barvy správně.

Když se na ostrov dostal vědec Oliver Sacks, šokovalo ho, že obrovské procento populace je tu barvoslepé – tehdy už to bylo téměř 5 procent obyvatel. A má to dodnes zásadní důsledky – barvy a podstata takového barevného vidění světa tu dostaly úplně jiný význam...

Přestože moderní doba už ostrov zbavila jeho izolace a také dochází k častějším „stykům“ s okolním světem, barvoslepých na Pingelapu stále přibývá – kontakty se světem nejsou zase tak časté. V současné době je lidí, kteří tady vidí svět jako černobílý film, na ostrově přes 10 procent. Dalších 30 procent lidí na ostrově je nositelem genu, ale neprojevuje se u nich. V běžné populaci je přitom tento gen způsobující nemoc zvanou „celková achromatopsie“ zcela výjimečný – má ho přibližně jeden člověk ze třiceti tisíc.

Nejsou slepí, jen barvoslepí

Místní mají pro tuto výraznou a atypickou velkou skupinu speciální označení – říkají jim maskum, což znamená v pingalepštině, kterou se zde hovoří, „slepci“. Evoluce je ovšem úžasná věc; příroda si vždycky najde cestu. Lidé trpící celkovou achomatopsií mají totiž problémy s viděním za jasného slunečního dne – jenže na rozdíl od běžných lidí zase o něco lépe vidí ve tmě...

Výše jmenovaný antropolog Sachs zpozoroval, že někteří barvoslepí proto změnili způsob svého života. Na lov ryb, který dodnes tvoří většinu obživy místních, vyrážejí až po soumraku. Loví zásadně velké létající ryby, které pro zrak barvoslepých působí jako jako terče – vidí je stejně dobře, jako by to byl den...

Jak takový svět může fungovat, jak asi lidé na ostrově vnímají své okolí, to je pro nás nesmírně složité si představit. Pokusila se to alespoň trošku přiblížit belgická fotografka Sanne De Wilde, která toto místo roku 2015 navštívila. Nafotila zde sérii fotografií, které prohnala speciálními filtry – ukazují tak, jak asi vidí ostrov jeho obyvatelé. Snímky nejsou jen černobílé – většina lidí, s nimiž mluvila, jí totiž popsala, že vidí také slabé odstíny růžové, modré nebo červené. Výsledný obraz je velmi působivý, a to přes všechny obtíže, které komunikace o barvách s barvoslepými přinášela. Výsledné snímky proto ještě nechala obyvatelům ostrova dodělat pomocí vodových barev – opravdu tak odrážejí jejich pohled na svět. Na fotografie se můžete podívat zde:

Text: MK