Syrští archeologové zachraňují památky v boji proti extrémistům. A stojí je to životy...

Indiana Jones - památky moc nezachraňoval...

Jak vypadá boj za památky? Může být drsnější než boj o životy...

Historik Jarúb Abdalláh ze syrského Dajr az-Zauru odvezl manželku a čtyři dcery do bezpečí, avšak sám zůstal a věnoval se záchraně starých artefaktů před rabujícími islámskými radikály. Jako vedoucí oddělení historických památek se svými kolegy za horkého léta 2014 a při vyčerpání z půstu o ramadánu zabalil exponáty muzea ve městě Dajr az-Zaur do 12 krabic a odvezl je do Damašku.

Mezi exponáty byla téměř 5000 let stará soška usmívajícího se věřícího, nástěnný fragment z Belova chrámu ze 2. století, stovky křehkých hliněných tabulek s dopisy, administrativními a obchodními údaji, které byly napsány klínovým písmem a které poskytují informace o životě ve starověkém městě Mari.

Abdalláh jednal v souladu s pokynem, který dostali kolegové v celé Sýrii. Měli zachránit vše, co by mohli uloupit nebo zničit radikálové z takzvaného Islámského státu (IS). O tom, jak rozsáhlá to byla akce, se dosud vědělo málo. Agentura AP zjistila, že se jí zúčastnilo nejméně 29 z 34 syrských muzeí, které vyprázdnily své sály a vyvezly na 300.000 cenností do hlavního města. Byly umístěny do tajných skrýší, o nichž ví jen několik odborníků, tvrdí Maamún Abdalkarím z generálního ředitelství památek.

"O tom, kde ty věci jsou, kromě zasvěcených neví nikdo, ani politici ani jiní Syřané," řekl.

Symbolem historických klenotů Sýrie je Palmýra, která je od minulého víkendu znovu v rukou armády. Než ji loni v květnu obsadili bojovníci IS, se z ní podařilo vyvézt na 400 vzácných památek. Destrukce, kterou za sebou IS nechává na území Sýrie, je tragická. S pomocí těžké techniky zničil monumenty, jež radikálové považují za pohanské modly. I v muzeích, která se snažila rabování předejít, byly cenné předměty příliš velké na převoz - gigantické sochy, brány a fresky. Padly do rukou IS a jejich osud není znám.

Archeologové v opozici

Někteří z 2500 syrských archeologů, historiků, kurátorů a inženýrů z oddělení pro památky se připojili k opozici a mnozí riskovali život, aby zachránili, co se dá. Strážci archeologických nalezišť posílají Abdalkarímovi tajně snímky z místa, některé z nich radikálové zavraždili. Je mezi nimi i Chálid Asad, který spravoval sbírky v Palmýře.

Sbírek v Dajr az-Zauru se po Abdalláhovi ujal Zijád Nuadží, který dopravil do Damašku druhou várku artefaktů loni v červnu. Sám ale stále žije v té části Dajr az-Zauru, kterou má pod kontrolou vláda, i když mu tam hrozí nebezpečí. Bojovníci IS tuto část provinčního střediska obléhají a Nuadžího jméno zařadili na seznam hledaných osob. Nuadží odvezl do ciziny jen rodinu. "Je to moje povinnost. Když všichni opustíme svou zemi a povinnosti, kdo tady zůstane?" řekl.

Muzeum v Maara an-Numánu na severozápadě Sýrie vlastní byzantské mozaiky a chránit je pomáhají archeologové, kteří se připojili k opozici. Nebezpečí zde hrozí z náletů syrského letectva, takže za finanční a logistické pomoci bývalého ředitele oddělení pro památky Amra Azma vytvořili hradbu z pytlů s pískem. Dokončili ji loni v červnu a krátce potom dopadla na muzeum barelová bomba a poničila mozaiky na dvoře muzea. "Hrdiny jsou syrští muži a ženy, kteří jsou ochotni riskovat život pro záchranu památek. Z toho důvodu stále věřím v budoucnost Sýrie," řekl Azm, který nyní působí na univerzitě v americkém Ohiu.

Odborníci neponechali nic náhodě a v roce 2013 nechali vyklidit i haly národního muzea v Damašku z obav, že na místo budou útočit povstalci. V sále, kde se vystavovaly keramické předměty, jsou dodnes prachem ohraničená místa, na nichž artefakty stávaly a která mají stále své popisky. Evropská unie poskytla peníze, z nichž UNESCO od roku 2014 školí syrské odborníky v třídění a katalogizaci památek. V únoru jedna ze skupin v Damašku zařazovala věci ze sbírky muzea v Dará.

Sýrie je místem odkazu civilizací, které na tomto územní obchodovaly, bojovaly a budovaly města - Babylóňanů, Asyřanů, obyvatel akkadské říše, různých semitských království, Římanů a Byzantinců a po nich pak islámských dynastií. Zemi pokrývají pahorky - telly - navršené nad tisíce let starými městy. Některá byla vykopána částečně, mnohá na objevení stále čekají. Oblast Dajr az-Zauru podél řeky Eufrat je na ně zvlášť bohatá. Patří k nim také Mari, které bylo střediskem království, jež existovalo ve 3. tisíciletí před naším letopočtem a fungovalo tisíc let až do dobytí Babyloňany. Zachovalo se z něj množství hliněných tabulek, které poskytují bohatý obrázek života.

Severně od Mari je Dura Európos, které fungovalo na počátku letopočtu a bylo římským hraničním městem. Pozůstatky z něj dokládají zřejmě vůbec první případ použití chemických zbraní - Peršané tam při dobývání zřejmě dusili římské obránce sírovým kouřem.

V takovém prostředí vyrůstal Abdalláh, který se začal o archeologii zajímat už jako dítě. Pozoroval americké a francouzské archeology při práci ve zříceninách města Terka, ležícího severně od Mari. Později vedl deset vykopávek v blízkosti Eufratu. Teď řídí damašské muzeum a to, že v roce 2014 s rizikem vyvezl z Dajr az-Zauru artefakty, považuje za svou povinnost.

"Lidé, kteří pracovali někdy na vykopávkách, vědí, jaké to je hledat konkrétní věc a najít ji. Považujeme takové věci za své děti a bojíme se o ně stejně jako o své rodiny," řekl.

ČTK