Prohibice: Zákaz alkoholu změnil Spojené státy k nepoznání

Ratifikace 18. dodatku Ústavy Spojených států amerických většině současníků na první ani druhý pohled zřejmě nic neřekne. Následky ovšem budí kontroverze dodnes. Tento dodatek totiž zakazoval výrobu, distribuci a prodej alkoholických nápojů. Neslavné období americké historie je po celém světě známé jako prohibice.

Prohibice bývá nejčastěji spojována s dvacátými léty minulého století. První „semínka střízlivosti“ byla ovšem zasazena o století dříve, kdy všemožná hnutí začala alkoholu přisuzovat nálepku společenského zla, lenivosti, chudoby a promiskuity. Podle některých měla alkoholová zdrženlivost přinést lidem štěstí, blahobyt a prosperitu. Myšlenka se nemálo Američanům zalíbila a na konci 19. století výrazně posílila různá hnutí. Například hnutí umírněnosti bylo z velké části tvořeno ženami, které abstinenci vnímaly jako způsob boje proti domácímu násilí. Roli sehrála i vlna náboženského oživení, jež tou dobou Spojenými státy procházela. A nad alkoholem se začala stahovat mračna.

Volsteadův zákon

Psal se rok 1917 a Spojené státy americké vstupují do první světové války. Aby se předešlo nedostatku obilí a potížím se zásobováním armády, legislativa zakazovala (nebo výrazně omezovala) využití klíčových surovin k výrobě alkoholu. Platil také zakáz prodeje a podávání alkoholických nápojů vojákům. Ve stejném roce Kongres předložil k ratifikaci 18. dodatek, který zakazoval výrobu, distribuci a prodej alkoholických nápojů. Přestože byla stanovena sedmiletá lhůta, novela obdržela podporu nezbytných tří čtvrtin amerických států za pouhých 11 měsíců. Předložený dodatek byl ratifikován již 29. ledna 1919, přičemž 18. dodatek vstoupil v platnost 16. ledna roku 1920. Než se tak ale stalo, přes 30 států již přijalo vlastní legislativu. Zákon velmi prosazoval Andrew Volstead, předseda sněmovního soudního výboru. Z tohoto důvodu je americká prohibice známá také jako Volsteadův zákon (Volstead Act).

Ekonomické ztráty

Příznivci prohibice očekávali snížení kriminality a celkové zlepšení poměrů amerického obyvatelstva. Producenti divadel se těšili na nové davy, butiky s oblečením a obchody se spotřebním zbožím se připravovaly na nával nových zákazníků. Jinými slovy, všichni očekávali, že Američané začnou ušetřené peníze utrácet jinde. Nic z toho se ale nestalo. Příjmy divadel spíše klesaly, obchody zely prázdnotou a „suché“ restaurace postupně zavíraly. Tím pádem se salónky obešly bez číšníků, pivovary a lihovary již nepotřebovaly dělníky. Propouštění se týkalo i mnoha jiných profesí, jako byla kupříkladu výroba sudů a doprava. Počáteční ekonomické účinky prohibice byly tedy převážně negativní.

Přepočítaly se také americké státy, které se na uzákonění prohibice ve většině tak rychle shodly. Před zavedením celonárodní prohibice spousta z nich silně spoléhala na spotřební daně pocházející z prodeje lihovin. Koneckonců, prohibice připravila federální vládu na daních v přepočtu o 11 miliard dolarů. A ani nastolený zákon nebyl bezchybný. Úplný zákaz totiž neplatil pro všechny. Výjimku tvořili třeba lékárníci, kteří si mohli alkohol koupit pro laboratorní použití, přičemž whisky měli dovoleno vydávat na předpis. Nešlo přitom výhradně o nijak závažná onemocnění, nýbrž o prostou úzkost nebo chřipku. Počet registrovaných lékárníků se jenom ve státě New York během prvních let prohibice kupodivu ztrojnásobil. Víno bylo zase povoleno pro náboženské účely, načež vzrostl počet věřících. Také řady rabínů doplnila spousta nových tváří.

Špatná úředničina

Zákon byl celkově nepřesný, čehož někteří rázem využili. Začaly se prodávat ovocné koncentráty s varováním, že po delší době může dojít ke kvašení a proměně na víno. Mít destilační přístroj v domácnosti bylo nezákonné, v mnoha železářstvích se ovšem prodával. Postup k destilaci si zájemci mohli najít ve veřejných knihovnách, kde nechyběla spousta poučných brožur. Prohibice, která měla původně zabránit v konzumaci alkoholu, naopak spoustu lidí přiměla k domácí výrobě. Z menších kšeftů za pár drobných se brzy stal lukrativní byznys. Černý trh s neregulovanými alkoholickými nápoji ale stál za vážnými důsledky. S rostoucím zájmem kvalita ilegálního alkoholu strmě klesala. Během panující prohibice odhadem každoročně zemřelo asi 1000 Američanů na následky otravy. Své oběti si však nevybíral pouze nekvalitní alkohol.

Gangy, vraždy, korupce…

Během prohibice klesla spotřeba tvrdého alkoholu až o 50 %, v případě ostatních alkoholických nápojů asi o jednu třetinu. Některé pozitivní účinky se skutečně projevily. Například výrazně poklesl počet úmrtí způsobených alkoholickou cirhózou jater. Na druhou stranu byl do jisté míry kompenzován úmrtími způsobenými konzumací nekvalitního alkoholu. Také statistiky zatčení za opilství zpočátku klesaly. Lepší zítřky však neměly dlouhého trvání a křivka brzy začala narůstat.

Žíznivé krky našly nové a vynalézavější způsoby, jak se k alkoholu dostat. Nutno podotknout, že svoji žádostivost většinou rychle ukojily. Nelegálním palírnám se dařilo jako nikdy a prodej alkoholu doslova bujel. Objevili se noví výrobci, maloobchodníci, tajné výčepy, tisíce barů a ve velkém vznikaly organizované skupiny a gangy. Alkohol se také pašoval přes hranice. Známé cesty vedly například z nedaleké Kanady a Střední Ameriky. Éra prohibice doslova nastartovala nárůst trestné činnosti spojené s pašováním.

Mezi nejznámější příklady patří nepochybně Al Capone. Chicagský gangster ilegálním obchodem a pašeráckými operacemi vydělával desítky milionů dolarů ročně. Nestranil se ani násilí nejhrubšího zrna. Mezi nejznámější příklad patří tzv. Valentýnský masakr, při kterém přišla o život skupina mužů z nepřátelského gangu. Gangsterů ale bylo mnohem víc. Mezi nejzvučnější jména prohibice patřili Dutch Schultz, Arnold Rothstein, Frank Costello, Vito Genovese či Salvatore Luciano. Kromě násilí se objevila také korupce. Její kořeny prorostly mezi politiky, soudce a špatně placené strážce zákona. I když mnozí zůstali čestní, velkému pokušení někteří přesto podlehli. Často šlo o velké sumy, nejednou o život.

Na zdraví, pane prezidente

Situace se začala obracet v roce 1932, kdy se Spojené státy (a nejen ty) doslova topily ve spárech velké hospodářské krize. Průmysl stagnoval a lidé byli bez práce. Vytvoření nových pracovních míst a příjmů zrušením prohibice bylo nepopiratelné. V témže roce se stal demokratickým kandidátem na prezidentské křeslo Franklin D. Roosevelt, jenž patřil mezi odpůrce prohibice. Jeho vítězství tedy přispělo ke zrušení kontroverzního zákona. Prohibice byla nakonec zrušena 5. prosince roku 1933 ratifikací 21. dodatku Ústavy Spojených států. Ačkoliv i poté zůstaly některé státy „suché“, do roku 1966 se ke zrušení prohibice přiklonily i ty zbývající. Mezi poslední opozdilce patřilo Mississippi.

Text: Petr Smejkal