Proč se Asiaté opijí rychleji než běloši aneb Silvestr v Barmě na vlastní kůži

Silvestr se slaví všude

Jsou svátky, které se slaví celosvětově, bez ohledu na náboženství či politickou příslušnost. Zatímco Velkou říjnovou socialistickou revoluci slavil povinně (a nikoliv po víně) celý bývalý východní blok, tak jeho západní protipól měl v USA svůj 4. červenec. Na druhou stranu ani „celosvětové“ Vánoce nejsou celosvětové, v Indii (a nejen tam) jsou stovky tisíc kilometrů čtverečních, kde o vyzdobený stromeček nezavadíte. Prostě u hinduistů narození křesťanského syna Božího nezabírá. Ale Silvestr, to je jiná. Svět si kalendář sjednotil, byť muslimové by si ho rádi počítali jinak. Asiaté jsou známí svou vášní pro prskavky, ohňostroje a hořící balónky štěstí, které někdy tím, že přistanou a zapálí, les způsobí neštěstí. A nemají alkoholdehydrogenázu. Tedy většina z nich – udává se, že ALDH2 nemá 50 – 70% Asiatů. A jakmile do hry vstoupí alkohol, je problém

Co je alkoholdehydrogenáza?

Velmi zjednodušeně lze říct, že alkoholdehydrogenáza je enzym (u člověka se jich vyskytuje hned několik), který je přítomen v žaludku (u mužů) a hlavně v játrech (u obou pohlaví), katalyzuje oxidaci a přeměňuje molekuly ethanolu na molekuly acetaldehydu. To znamená, že má přímý vliv na pomalejší nástup opilosti na acetaldehyd má vliv na kocovinu. „Lidé asijského původu mají totiž ve své genetické informaci často mutaci, která zhoršuje fungování dalšího enzymu, odbourávajícího acetaldehyd na neškodnou kyselinu octovou. Výrazné projevy kocoviny pak Asiaty od pití odpuzují, podobně jako mnohé bělošské ženy s nižší aktivitou alkoholdehydrogenázy. Do jisté míry je to chrání před závislostí na alkoholu – mnohem víc než nás, europoidní, bílou neboli kavkazskou rasu. Určitě to přispívá i k relativní dlouhověkosti Asiatů, především ve vyspělých oblastech, jako je Japonsko, Hongkong nebo Jižní Korea,“ vysvětluje . RNDr. František Vyskočil, DrSc., Katedra fyziologie PřF UK a FGÚ AV ČR na serveru www.prirodovedci.cz

Jak to vypadá v reálu

Že se bude něco dít, bylo jasné z velké reprosoustavy postavené na dvorku napojené na velkou televizi. Co se bude dít jasně naznačoval kalendář. Byl poslední den v roce a místní se chystali vstoupit do roku dalšího. Místní plus pět turistů. Dva Češi, jedna Číňanka a holandský pár. Bago je barmské město se zhruba půl milionem obyvatel ležící zhruba 90 km severovýchodně od bývalého hlavního města Yangonu.

Zdejší pivo není špatné, rum průměrný a whiska podprůměrná, nicméně vše je levné a běžně dostupné. Z nastavěných bas piv se dalo vytušit, že na večírek bude mít střízlivost vstup zakázaný. Je na místě připomenou, že vojenská junta, která v Barmě dlouhá léta vládla a stále má velmi silné slovo nejen v politice, ale i ekonomice země si uzurpovala byznys nejvýhodnější – turismus. Ti co byli u násilné moci si následně udělali kontakty a vytvořili vlivové stě dnes mají takřka monopol ve výdělečných oblastech, kam turistika bezesporu patří – podobnost s Českem je čistě náhodná.

„Zvu vás na pivo,“ nezaváhala jedna ze dvou provozovatelek ubytovny, která patřila synovi plukovníka barmské armády. Padlo první pivo, druhé, páté a rozeznělo se karaoke. Zpíval majitel. Zpíval rád, zpíval nahlas a zpíval falešně. Nemusíte znát slova ani nápěv, aby jste to slyšeli, protože při karaoke hraje muzika a na obrazovce běží text, takže máte možnost slyšet tón neoriginálního (nebo možná až moc originálního) zpěvu a původní hudby. Alkohol rychle stoupá do hlav a je vidět, že našim asijským přátelům rychleji, než nám, hostům z Evropy. „Bohužel nám došly sklenice, ale to nevadí, panáka si můžete nalít přímo piva,“ řeší problém s nedostatkem sklenic jedna z provozních velmi alternativním způsobem. Vidět pít stejnou rychlostí Asiaty a bělochy a sledovat postup opilosti se znalostí (ne)existence alkoholdehydrogenázy je velmi zajímavé. Prostě věda v praxi. A navíc bylo vidět, že bílí hosté se brzdí. Možná nechtěli udělat ostudu, nebo, jako já, si uměli představit kalné ráno poté, co se ráno probudím. Bolest hlavy, praví jedna alkoholová anekdota, je prý způsobený tím, jak mozkové buňky, které přežily kopou hrobečky těm méně šťastným.

Text: Topi Pigula