Podstata ptačí chřipky: Co se stane, když kýchne kachna

Nejprve dobrá zpráva: zatím nebyl prokázán běžný přenos chřipky z ptáka na člověka. Několik nakažených patřilo ke extrémně vzácným výjimkám. Teď ta špatná: Ptačí chřipkový virus dokáže mutovat velmi rychle a je jen otázkou času, než vznikne varianta, která bude „fungovat“ i u savců.

Co je H a co je N

Chřipkový virus má sférický nebo vláknitý tvar. Jeho RNA má na rozdíl od ostatních virů jádro. Virus má dva povrchové antigeny: hemaglutinin (H) a neuraminidázu (N, snižuje viskozitu ochranného hlenu). Pro chřipkový vir bylo identifikováno šestnáct podtypů H a devět podtypů N. Podtypy, respektive jejich kombinace, jsou nakonec označovány „populárními“, respektive v médiích udávanými zkratkami, jako je H1N1 a H3N2. Tyto povrchové antigeny jsou hlavními zdroji patogenity viru, neboť usnadňují jeho množení. Replikace viru probíhá v řasinkovém epitelu dýchacích cest a tak je pochopitelné, kde bere chřipka onen všem známý průběh.

Pokud tedy chceme onen poněkud školometský odstavec shrnout do jedné srozumitelné věty, tak písmena H a N ve vzorci chřipkového viru určují podtypy virového antigenu a pomáhají vědcům a lékařům jasně definovat o který „druh“ chřipky se jedná.

Když se sejde nemocná kachna a nemocný člověk v prasečím chlívku

„U ptačí varianty se mohou vyskytnout všechny kombinace hemaglutininových (H) a neuraminidázových (N) antigenů, zatímco u lidské jenom některé. Nahromadění mutací hemaglutinin-neuramidázových antigenů (antigenní drift) vede k epidemii. Kompletní výměna (antigenní shift), ke které může dojít např. při infekci jedné buňky dvěma viry najednou, vede k rozsáhlé epidemii – pandemii. K tomuto jevu může dojít v praseti, které může onemocnět jak lidskou, tak ptačí chřipkou. Rezervoárem ptačí chřipky jsou divoce žijící ptáci a drůbež v Asii. Rezervoárem lidské chřipky je evropská a jiná populace. Výbušná situace může nastat ve chvíli, kdy dojde k antigennímu shiftu, např. na farmách v Asii, kde se na praseti střetnou oba typy virů, vymění si genetickou informaci a takto vzniklý virus, je-li potom dále uvolňován, se téměř bez jakékoli obrany člověka šíří v pandemickém rozměru,“ napsal v roce 2006 Cyril Hösch v časopise Vesmír. Z výše napsaného vyplývá, že extrémní riziko nevzniká u ptáků, neboť ptačí chřipka se na člověka nepřenáší, ale u prasat. Kde se ptačí a lidská chřipka může potkat a „zkřížit“ do formy nakažlivé pro člověka.

Ptačí plynové komory

Práci se ve velkém likvidují plynem, což sice může vzbuzovat zejména negativní souvislosti, nicméně jedná se o nejhumánnější (dá li se v této souvislosti vůbec mluvit o humanismu) řešení. Používá se oxid uhličitý, ať už pro plošné plynování hal, nebo pro usmrcení drůbeže v kontejnerech.“ Plošné plynování pomocí oxidu uhličitého je účinnější a bezpečnější způsob likvidace drůbeže, než je kontejnerový způsob, protože nedojde ke kontaktu zasahující osoby s živou drůbeží, nehrozí poškrabání a infekce,“ píše časopis 112 vycházející pod hlavičkou Hasičského záchranného sboru ČR. Podle hasičů jde i z hlediska „bolestivosti“ smrti o šetrnější způsob, protože s rostoucí koncentrací CO2 drůbež upadá do mdlob, netrápí se a smrt přichází ve spánku. I následná manipulace s kadáverem je snazší.

Ačkoli evropské, respektive středoevropské chovy a prodej živých zvířat se s těmi asijskými naprosto nedají srovnat, vládne u nás na první pohled větší panika. „S platností od 10. 1. 2017 stanovuje Státní veterinární zpráva mimořádná veterinární opatření k zamezení šíření ptačí chřipky. Všem chovatelům se proto zakazuje chovat ptactvo a drůbež ve volných výbězích. Dále se nařizuje zabezpečit chovy tak, aby se zabránilo vniknutí volně žijícího ptactva do chovů...“ Tato a další pravidla začala platit na počátku letošního roku. Od té doby se objevilo několik desítek dalších ohnisek ptačí chřipky. Možná to zní jako princip předběžné opatrnosti, možná jako poplašná zpráva, které se média ráda chytnou. Faktem ale zůstává, že až dojde k „zásnubnímu“ tanci lidské a ptačí chřipky v prasečím těle, bude mít lidstvo velmi zásadní průšvih. Mnozí z vědců tvrdí, že není otázkou, zdali tomu dojde, ale kdy.

Nejznámější chřipkové epidemie

Ruská chřipka – epidemie (typ H2N2), asi 1 milion obětí, 1889–1890

Španělská chřipka – pandemie (typ H1N1), 40 až 50 milionů mrtvých, 1918–1920

Asijská chřipka – epidemie (typ H2N2), až 1,5 milionu obětí, 1957–1958

Hongkongská chřipka – epidemie (typ H3N2), až 1 milion obětí, 1968–1969

Text: Topi Pigula