Počet nakažených v Česku bude ještě několik týdnů růst. Tady je vysvětlení proč

Koronavirus se už nedá zastavit a čísla v Česku ještě mnoho dnů strmě porostou, než se projeví současné kroky vlády. Opatření, která dělají vlády po celém světě, mají stejný cíl – zmírnit růst počtu nakažených a zajistit, že zdravotní systém bude mít dostatečnou kapacitu, aby se postaral o případy s těžkým průběhem. Ukazuje to tento jednoduchý graf:

Pojďme si zjednodušeně vymezit, co to znamená v Česku a vezměme si k tomu poznatky ze zemí, které už mají s koronavirem větší zkušenosti.

Co se týče kapacity českého zdravotnictví, tak to má k dispozici zhruba 1000 infekčních lůžek s tím, že je může improvizovaně zvýšit, ale pouze za předpokladu, že bude dostatek ochranných prostředků pro zdravotníky. Zásoby nemocnic se liší, v průměru mají aktuálně zásobu maximálně na týden plné obsazenosti svých infekčních lůžek. Další dodávky jsou však na cestě.

Vážné případy potřebují plicní ventilátory. Česko jich má 20 na 100 tisíc obyvatel, což dělá celkem zhruba 2000 přístrojů. Problematické je, že vážné případy nemoci potřebují být na plicním ventilátoru až tři týdny. Sehnat narychlo další plicní ventilátory v momentě, kdy je potřebují v podstatě všude na světě, je podstatně složitější, než je tomu v případě ochranných prostředků.

Jakou "kapacitu" mají samotní zdravotníci přitom těžko můžeme odhadnout. Bude to na ně velký nápor a pomoci budou muset i studenti medicíny či méně kvalifikovaný a narychlo proškolený personál.

S jak velkou epidemií si ješte poradíme?

Pojďme tedy zhruba spočítat, kolik nakažených ještě bude schopné české zdravotnictví zvládnout, aby všechny těžké případy dostaly maximální potřebnou péči. Vycházíme z průměrné statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO), že závažných případů, které potřebují hospitalizaci, je 15 procent a 5 procent z celkového množství je velmi vážných s nutností plicní ventilace.

Jednoduchým výpočtem z počtu dostupných plicních ventilátorů dojdeme k číslu 40 000 nakažených. Pro ty bychom potřebovali 6000 infekčních lůžek; zde tedy budeme muset kapacitu šestkrát navýšit a zajistit i dostatek ochranných prostředků a personálu.

Lze ze současných čísel odhadnout špičku české epidemie?

Upřímně řečeno – nelze. Zhruba, možná. Zaprvé je důležité určit rozdíl mezi počtem pozitivně testovaných, tedy těch z oficiálních statistik, a počtem skutečně nakažených. Existují dva způsoby, jak k číslu dojít, které v čestině podrobněji vysvětluje například překladový text na stránkách Medium.com, jehož přečtení všem důrazně doporučujeme.

Zde je pro Česko pozitivní fakt, že v době psaní článku máme jen dva opravdu vážné průběhy a zatím žádného mrtvého. To spíše snižuje odhad na zhruba desetinásobek nakažených oproti pozitivně testovaným, tedy v pondělí 16. března by v Česku měly být asi tři tisíce reálně nakažených. Jenže – a to je nejdůležitější – jak ukazuje tento NAPROSTO STĚŽEJNÍ GRAF ze zmíněného článku, křivka stále půjde strmě nahoru, než se přibližně za dva týdny (pokud opravdu vycházíme z příkladu Číny) projeví přijatá opatření. A s tím se samozřejmě měni i parametry výpočtů...

Do nich vstupuje i další výrazný hráč – a tím je nedostatečná kapacita testování. Střílení jakýchkoli čísel je tak velice ošemetné. Každopádně na případu Číny, která už má to nejhorší za sebou, si lze udělat představu, jak se tvar křivky mění v souvislosti s přijatými opatřeními. Je nutno dodat, že čínská opatření byla ještě podstatně razantnější než ta česká.

Co zastaví strmý růst?

Opakuje se to všude, ale řešením je jedině maximální zamezení styku osob, obzvlášť když je nedostatek roušek a dalších ochranných prostředků. Začíná to od osobních karantén, až po velká opatření jako zákaz vycházení nebo hermetické uzavření celých rizikových oblastí, jako se tomu teď děje už u více než dvaceti českých měst a obcí.

Jaký mají taková opatření efekt, názorně ukazují animované simulace v článku na stránkách The Washington Post. Srovnávají vývoj situace nakažlivosti koronavirem při čtyřech variantách: žádná opatření, při pokusech o karanténu vybrané oblasti, při mírnějším plošném zamezení styku osob a přísném plošném zamezení styku osob.

Nejrizikovější je prudký nekontrolovatelný vývoj, který sice rychleji vede k uzdravení populace, ale vytvoří najednou ohromné množství nemocných, tedy i ohrožených. Modrá jsou zde zdraví, hnědá nemocní a fialová uzdravení.

Lepší se jeví karanténa oblasti, ale pokud mimo ni nejsou opatření, tak stejně nezabráníte mírnější špičce, ale oddálíte ji. Česko však v současnosti má už příliš mnoho ohnisek, aby se dal využít pouze tento přístup.

Nejbližší české realitě je mírnější plošné zamezení styku osob – zde se počítá s tím, že se 1/4 lidí bude dále potkávat, ale většina zůstane izolovaná a vyhne se rizikovým situacím. Taková křivka vypadá přijatelně, ale je samozřejmě delší.

Přísnější plošné omezení kontaktu osob v jejich simulaci znamená, že pouze jeden z osmi lidí bude podstupovat riziko sociálního kontaktu. Takový přístup však už sotva zajistí základní chod ekonomiky.

Nutno podotknout, že z různých důvodů se ani v delším období nikdy nenakazí sto procent populace, ale to je samostatné téma.

Přestože se nejedná o přísnou simulaci a počítá se s tím, že každá z hranic ochrany bude mít svou vadu, nemůže nikdy nasimulovat komplexnost reálných situací a vývoj pří různém objemu populace či jiných počátečních podmínkách. Nějakou představu však dává.

Záleží na mnoha faktorech v jednotlivých státech, jakou kombinaci přístupů konkrétní vláda zvolí. Proto je tak důležité, aby o přijatých politických opatřeních diskutovali odborníci z oborů jako epidemologie, zdraví, sociologie i ekonomie.

V situaci, kdy nemůžeme neomezeně posilovat zdravotní systém a nechceme zcela izolovat nejohroženejší skupiny obyvatel, se však snaha maximálně sploštit křivku jeví jako správné řešení.