Hromadná sebevražda 900 lidí otřásla světem. Vůdce sekty řešil nesouhlas kulkami a injekcemi

Historie náboženského hnutí People's Temple (Chrám lidu či Svatyně lidu) začíná v 50. letech minulého století v americké Indianě. Indianapolis bylo tehdy velice rasově segregované město a církevní hnutí vedené mladým kazatelem Jimem Jonesem bylo jediným místem, kde se v bohoslužbě a práci Afroameričané a běloši potkávali bez jakéhokoli omezení.

Jídlo, oblečení, právní rady, to všechno členové hnutí poskytovali dobrovolně všem, včetně těch nejchudších a nejodstrkovanějších. Aktivity církve financovali Jonesovi z výdělku svých licencovaných pečovatelských domů. Kde mohli, tam se snažili podpořit myšlenku rovnosti a pospolitosti a Indianopolis se díky nim pomalu začalo měnit k lepšímu. Zní to skvěle, že? Bohužel, původně úžasný projekt skončil smrtí více než 900 lidí, z nichž navíc jen část spáchala sebevraždu kyanidem zcela dobrovolně.

Zrod sekty

Jima Jonese v roce 1962 vyděsila potenciální hrozba jaderné války. Svou církev tak i s jejími členy a výdělečnými pečovatelskými domovy přesunul na místo, které časopis Esquire tehdy vyhodnotil jako jedno z nejbezpečnějších v případě nukleární katastrofy – do Severní Kalifornie. Začali se přidávat další členové, mnohdy mladí lidé, kteří zrovna dostudovali.

Po celou dobu existence Svatyně lidu ovšem Jim Jones upouštěl od tradičních křesťanských rétorik a začal – přesvědčený o svém vlastním božství – pomalu budovat kult osobnosti. Hovořil o inkarnacích Ježíše, Mojžíše, Lenina, Bibli odmítl jako knihu plnou lží a protikladů a spolu s jeho nejbližšími lidmi zvolna utahoval smyčky na krku svých stoupenců.

Svatyně lidu brzy přestala být jen náboženskou komunitou a přeměnila se ve společnost adorující komunismus obohacený o náboženské prvky. Členové sekty (a teď už to skutečně sekta byla) se učili a přesvědčovali, že ostatní členové jsou jejich rodina; daleko bližší rodina, než příbuzní mimo tuto společnost.

Přečtěte si také: Vyháněli ďábla a nazí se mlátili klacky. Sekta z Kutné Hory má po lesních rituálech další oběti

Své věrné Jones neustále strašil nacisty, nukleární válkou, apokalyptickou genocidou. Asi nepřekvapí, že hojně užíval i nelegální drogy. Členové hnutí, kteří se odvážili porušit nastavená pravidla nebo proti něčemu protestovat, najednou začali být trestáni – pohlaváři sekty jim snížili příděly jídla, dali jim víc práce, veřejně je zostouzeli a někdy došlo i na fyzické násilí. Novým členům Svatyně lidu ihned zabavila veškerý majetek. Jones a jeho lidé nakonec kontrolovali i to, kdo se s kým smí oženit..

Jak rostl vliv a velikost sekty, rostlo i znepokojení amerických autorit. A toto – spolu s neutuchající Jonesovou paranoiou – byl také důvod, proč se kazatel nakonec rozhodl koupit půdu v jihoamerické Guyaně a vybudovat tam nikým nerušenou a nekontrolovanou utopickou společnost, kde si budou „všichni rovni“.

Jonestown

První dělníci do míst, kde měl zanedlouho stát reverendův Jonestown, přijeli už v roce 1975 a dřeli doslova do úmoru, aby přetavili guyanskou pustinu na město, kam se zanedlouho bude moct přestěhovat vůdce Jones s rodinou a asi tisícovkou členů sekty. Veškerou infrastrukturu tam bylo nutné vybudovat od nuly. Na papíře město skutečně vypadalo jako ráj na zemi, jenže když v roce 1977 dorazil Jones i s tisícovkou mužů, žen a dětí, čekal mnohé z nich rychlý střet s realitou.

Pro většinu členů sekty byly guyanské podmínky daleko horší, než ty, ze kterých přišli. V kombinaci s tvrdou, neutuchající prací, která je 6 dní v týdnu čekala, ať už jim bylo 7 nebo 90 let, mnohým připadalo, že se ocitli ve vězení. A nebyli daleko od pravdy, protože po zuby ozbrojené stráže jim nedovolily Jonestown opustit.

Zkazky od uprchlých členů o brutálním bití a strašlivém režimu spolu s informacemi amerických agentů o tom, jak to v osadě sektářů vypadá (včetně faktu, že členové sekty povinně nacvičují hromadnou sebevraždu) na místo nakonec 17. listopadu 1978 přilákaly amerického kongresmana Leo J. Ryana.

Za jedinou noc shromáždil dost šokujících informací na to, aby se po návratu do USA pokusil dát do pohybu radikální opatření. Jenže k tomu nikdy nedošlo. Jeho a tři novináře několik Jonesových mužů hned 18. listopadu dopoledne zastřelilo ještě před tím, než stihli nastoupit do helikoptéry. Spolu s nimi zabili ještě jednu členku hnutí, která senátora poprosila o pomoc a o návrat do Spojených států.

Hromadná sebevražda

Jim Jones si v tu chvíli byl jistý, že tohle je konec hry. Podle výpovědi několika šťastných, jimž se toho dne povedlo z Jonestownu utéct, nechal shromáždit členy hnutí a oznámil jim, že se na komunitu chystají zaútočit američtí mariňáci a jediná možnost, jak jim uniknout, je spáchat „revoluční akt“ – sebevraždu.

Někteří přijali limonádu ochucenou prášky na spaní a kyanidem dobrovolně. Jiným, třeba jejich dětem či prarodičům, byl jed podán bez jejich vědomí. Ať už v limonádě, nebo injekční stříkačkou. Někteří se pokusili vzdorovat, našly si je ale kulky zbraní, anebo je věrní sektáři podrželi tak dlouho, aby jim jiní stihli píchnout smrtící koktejl. Jim Jones se zastřelil.

Toho dne v Jonetownu zemřelo přes 900 lidí a jejich těla, rozesetá okolo velké budovy dnes reprezentuje velký, bílý obelisk.

Zdroj: France 24, The Conversation, Jonestown.sdsu.edu