Nová léčba rakoviny má neskutečné výsledky! Komu pomůže?

Nedávno zveřejněné výsledky experimentální léčby dávají naději spoustě pacientů s různými formami rakoviny. Médii totiž prolétl případ Judy Perkins z americké Floridy. U ní se totiž objevila rakovina prsu a následně se nádory rozšířily i do dalších orgánů; možná už tušíte, že ani opakovaná chemoterapie si s takovým množstvím rakovinových buněk neporadila a tradiční metody si s těžce nemocnou Američankou nevěděly rady. Nakonec jí však život zachránily její vlastní buňky.

Léčba rakoviny sebou samým

Průkopník imunoterapie Steven Rosenberg vede známý Národní onkologický institut (National Cancer Institute), nacházející se v americkém Marylandu. Jeho snahy o léčbu rakoviny jsou založeny na vysoce specializovaných imunitních buňkách čili buňkách od samotného pacienta. Samotný průběh léčby spočívá ve sledování genomu nádorů, díky čemuž je možné identifikovat specifické mutace. Následně došlo k odběru imunitních buněk pacienta a zkoumání, které z nich dokážou dané rakovinové mutace rozpoznat – a eliminovat. Po rozmnožení užitečných imunitních buněk je vědci vložili zpět do těla pacienta, a co se nestalo: imunitní buňky v dostatečném množství si dokázaly s nádory poradit!

Právě taková situace se odehrála v případě Judy Perkins, která podle loni zveřejněných výsledků byla už více než dva a půl roku v remisi, tedy bez opětovného výskytu rakovinových buněk. To je skutečně fascinující výsledek, jelikož v nejhorší fázi nemoci (po neúspěšných chemoterapiích a před tímto imunologickým zásahem) se kvůli bolestem nemohla ani pohnout a nyní bez obtíží zdolává mnohakilometrové pochody. Není přitom sama, publikované výsledky zmiňovaly další dva pacienty s různými formami rakoviny (konkrétně kolorektálním karcinomem a rakovinou jater), jež se podařilo stejným způsobem vyléčit.

Výsledky budí očekávání

Standardně totiž imunitní systém svádí s rakovinovými buňkami bitvu, kterou však postupem času prohrává; nádory se rozrůstají a bílých krvinek ubývá. Zmíněná metoda by tedy mohla nabízet alternativu chemoterapii, jelikož bez nepříjemných vedlejších účinků vlastně „jen“ podpoří procesy, jež se v těle odehrávají samy od sebe. Zatímco však armáda buněk běžného imunitního systému by s rakovinovými četami prohrála, díky tomuto posilnění dojde k vyrovnání počtů a zlepšení šance na uzdravení.

Rosenberg i další odborníci však zatím nadšení mírní, neboť léčba je zatím stále ve fázi experimentu; navíc na několika dalších pacientech tato technika úspěšná nebyla. Jedná se o metodu pokus–omyl, pro každého pacienta je totiž nutné vytvořit velmi specifickou sadu imunitních buněk, vycházející přímo z jeho imunitního systému a typu rakovinových nádorů. Z toho plyne i problém, že takováto léčba je časově náročná a především drahá. Rovněž je nutno v těle pacienta identifikovat dostatek imunitních buněk, které s nádory bojují, aby je bylo možno posléze rozmnožit. Výzkum tedy zdaleka není u konce, ale právě takto vysoce personalizovaná léčba by mohla být průlomovým směrem v léčbě této zákeřné choroby.

Text: MS