Nejhorším prezidentem USA byl Warren Harding

Slyšeli jste jméno Warren Harding? Pravděpodobně ne. Jednalo se o 29. prezidenta Spojených států, který měl rozhodně složitý nástup – do funkce byl zvolen v roce 1921, jeho předchůdcem byl tedy u nás velmi oblíbený Woodrow Wilson. Ovšem na srovnání s tímto velkým mužem se příliš vymlouvat nemohl, sám totiž pokazil téměř vše, co mohl.

Nejhorší prezident USA?

Kariéru zahájil jako vydavatel novin, v politice se začal etablovat jako senátor za stát Ohio. Postupem času upevňoval svou pozici v Republikánské straně a nakonec se mu i díky podařené kampani, stojící na návratu k tradičnímu životu a hodnotám před vypuknutím první světové války, podařilo zvítězit. Tím však výčet jeho úspěchů v podstatě končí.

Samotná vláda, trvající pouze zhruba dva a půl roku, byla poznamenána průšvihy a špatnými rozhodnutími. Nejvýraznějším z nich byla korupční aféra Teapot Dome, kvůli níž jeden z Hardingových ministrů dokonce skončil ve vězení, a až do nechvalně známé aféry Watergate v 70. letech se jednalo o největší průšvih v dějinách americké politiky.

Harding se dopustil i řady menších přešlapů, jenže aby politických neštěstí nebylo málo, historicky ho zdiskreditovala především avantýra s jeho sekretářkou Nan Britton. Harding byl navíc otcem nemanželského dítěte své podřízené, což dokázaly až testy DNA provedené před pár lety; dokážete si jistě představit, jak podobná obvinění musela šokovat prudérní americkou veřejnost – celých 70 let před pletkami Billa Clintona s Monikou Lewinskou!

Nepříliš úspěšné vládnutí skončilo roku 1923, kdy Harding zemřel na infarkt. Dodnes se na něj za oceánem vzpomíná, přestože ne zrovna v dobrém – pravidelně se umisťuje na čelných příčkách žebříčků nejhorších prezidentů.

Historie se opakuje

Ovšem pozor, tím historický exkurz nekončí. Publicista Malcolm Gladwell se totiž ve svém bestselleru Mžik zabývá právě faktory, jež vedly k Hardingově zvolení, a ukazuje poněkud děsivou vizi toho, jak jsme se za ono uplynulé století nepoučili. U zrodu Hardingovy politické kariéry totiž stál lobbista (ano, už na přelomu 19. a 20. století můžeme o takové pozici mluvit) Harry Daugherty, který si na první pohled všiml Hardingovy největší devizy: výrazné fyzické krásy.

Daugherty považoval Hardinga za velmi sošného, z hlediska vzezření téměř ideálního vůdce. A tak se zrodila myšlenka – vždyť takhle by měl vypadat prezident! Hřmotný hlas a vysoká a silná postava dodávaly Hardingově státnické tváři takové charisma, že i přes relativní mělkost svých myšlenek dokázal ohijský senátor působit velmi rozvážně a inteligentně. Několik historických náhod společně s tím, co Gladwell nazývá „omylem Warrena Hardinga“ (tedy nelogickému spojení fyzických předností s těmi mentálními), pak nepříliš schopného muže vyneslo až na nejvyšší funkci svobodného světa.

Takže, dejme si na fyzické proporce pozor, jelikož mohou klamat – snadno vzbudí dojem, že dobře vypadající člověk toho může nabídnout mnohem víc. Historické ztrapnění 29. amerického prezidenta nám však může sloužit za příklad, že to tak jednoduše nefunguje.

SPECIÁL TRUMP VS. BIDEN: PRŮBĚŽNÉ VÝSLEDKY VOLEB, EXKLUZIVNÍ HOSTÉ I ŽIVÉ VSTUPY Z CELÝCH USA