Malí géniové: co hrozí zázračným dětem a čím naopak vynikají?

Před pár dny se objevily zprávy o devítiletém belgickém chlapci, který… právě dokončuje vysokou školu. Jak se pak člověk nemá cítit mizerně, že? Ale vážně – Laurent Simons se podle slov rodičů už odmala učil rychleji než jeho vrstevníci, a to dokonce takovým způsobem, že mu byl nastaven individuální plán výuky, který se mu podařilo plnit extrémně rychle. Během pár let se úspěšně popral se základní i střední školou a nyní si brousí zuby na zakončení bakalářského studia na nizozemské Eindhoven University of Technology.

S tím se však talentovaný chlapec, který je podle slov učitelů i velmi milý a mezi spolužáky oblíbený, rozhodně nesmíří a aktuálně prý zvažuje několik variant doktorského studia. A jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle plánuje vystudovat i medicínu. Hlavně nezakrnět! Za zmínku stojí i fakt, že nikdo přesně neví, jak to malý Laurent vlastně dělá! Přestože jsou oba jeho rodiče lékaři, vysvětlení chlapcových úchvatných schopností učení je zatím v nedohlednu.

Malí géniové z celého světa

Minulý rok zaujal případ (tehdy) devítiletého Shreyase Royala. Ten přišel do Velké Británie ve věku tří let, když se jeho otci podařilo na ostrovech najít práce v IT sektoru. Vízum však časem vypršelo a Royalova rodina se měla vrátit zpět do Indie. Avšak díky chlapcovu šachovému talentu, který bývá řazen mezi nejlepší ve své generaci, se rodině podařilo získat speciální výjimku a minimálně dalších pět let ve Spojeném království zůstat. V tomto případě zaujala spíše politická stránka věci, avšak přesto se v podobných případech vkrádá otázka – jak je existence těchto malých géniů vůbec možná?

Podobným případem je i čtrnáctiletá dívka Esther Okade, původem z Nigérie, ale žijící také ve Velké Británii. Ta už v šesti letech dokázala absolvovat zkoušky pro patnáctileté mladistvé, a když se vyhrotila situace ve škole, kde svými znalostmi výrazně přesahovala ostatní žáky, rozhodla se ji její matka učit doma. Což nebyl takový problém, jelikož sama je učitelkou matematiky a ukázalo se, že malá Esther má sama na počty výrazný talent. V deseti letech se přihlásila na vysokou školu a před čtrnáctým rokem věku dodělala doktorát! Podle svých slov chce před patnáctými narozeninami vlastnit banku, což by mělo spojovat její schopnost práce s čísly s chutí pomáhat druhým lidem.

Prokletí zázračných dětí?

A právě zde se ukazuje možný problém, jemuž budou výše zmíněné zázračné děti muset nejspíše čelit po zbytek života. Přestože je jejich nesporné nadání dovedlo rychle do světa dospělých, vzhledem ke svému nízkému věku jsou uvnitř stále dětmi, které si chtějí hrát a mají naivní představy o životě. Zatímco běžné děti se kontaktem s vrstevníky a postupným vývojem učí, jak nároky života a dospívání zvládat, překotný vývoj těchto zázračných dětí může vést k různým osobním problémům v dospělosti – stačí si vzpomenout na Wolfganga Amadea Mozarta či (v posledních letech proklínaného) Michaela Jacksona.

Není však třeba hned malovat čerta na zeď. Stačí zdůraznit, že za genialitou mnohých těchto dětí nejspíše stojí výborná dlouhodobá paměť a oproti většině lidí rychlejší spolupráce mezi kognitivními funkcemi a pracovní pamětí; to alespoň vyplývá ze scanů mozku takových dětí. Dohady o tom, zdali je výraznější vliv dědičnosti, nebo prostředí, jsou nejspíše věčné, ale pravda bude nejspíše někde uprostřed – nadstandardní mozková výbava v kombinaci s podnětným rodinným zázemím umožňuje nejen objevení fascinujících talentů, ale v ideálních případech i následný zdravý vývoj dětských myslí.

Text: MS