Lidstvu dochází písek – je to krize, varuje OSN

Písek se používá jako klíčová část všeho, na čem naše civilizace stojí – do cementu, asfaltu, skla. Je to s ním skoro jako se solí ve slavné pohádce. Zdá se, že nemá žádnou cenu, že je ho všude dost a dost. A jeho vzácnost a nenahraditelnost nám dojde, až nám bude chybět. A to se právě děje…

Písek je naše droga

Lidstvo spotřebuje každým rokem 50 miliard tun písku, to vychází na 18 kilo na člověka a den. Naše spotřeba písku je ale podle nové květnové zprávy OSN jednou z největším výzev udržitelnosti ve 21. století. Vznikla ve spolupráci ekonomů, geologů i ekologů a doporučuje, aby lidstvo začalo pískem šetřit, jinak riskuje obrovské environmentální dopady. A také, aby se začal pohyb písku světem lépe sledovat, doposud nikdo tuto nenahraditelnou komoditu pořádně nemonitoruje.

Tato zpráva je vůbec první takovou, jaká vznikla. Jejím hlavním autorem je Pascal Peduzi ze Švýcarska. Ke studiu písku ho dostal zážitek z dovolené na Jamajce. Místní mu vyprávěli, že jednoho dne na jejich pláže najely desítky nákladních vozů a pláž vymazali ze světa – všechen kvalitní písek zkrátka vytěžili. Pokud se někdo pokoušel tomu zabránit, tak mu bylo vyhrožováno zabitím. „Byl jsem v šoku – lidé jsou schopní zabíjet kvůli obyčejnému písku? A tak jsem se rozhodl tento fenomén pořádně prostudovat,“ říká Peduzzi.

Podle jeho zprávy poptávka po písku prudce roste. Týká se to zejména Afriky a Asie, kde se rychle buduje infrastruktura, když se místní země pokoušejí dohnat západní svět. Roku 2060 dosáhne množství vytěženého písku 82 miliard tun ročně.

Písku je přece dost!

Problém je v tom, že písku je sice na Zemi opravdu dost a dost, v podstatě plné pouště. Jenže pouštní písek je pro průmysl v podstatě nepoužitelný, protože je příliš jemný. Naopak pro stavební průmysl je ideální písek z pláží, který vznikl z malých ulit a skořápek mořských živočichů.

A těžba písku v těchto místech ničí tamní už tak ohrožené ekosystémy, poškozuje stabilitu ostrovů a činí je zranitelnějšími stoupající hladině oceánů. Stoupající ceny písku jsou pak příležitostí pro dobrodruhy i korporace, aby se pokoušeli těžit kdekoliv bez ohledu na to, jaké budou místní dopady této činnosti. Protože investoři jsou většinou cizinci, environmentální ani sociální dopady v místě těžby je nezajímají.

Zpráva varuje, že rychle přibývá nelegální těžba písku, která je zcela bezohledná a poškozuje nevratně zejména ostrovní ekosystémy, které jsou na písku závislé. I když se nám může písek zdát jako pro přírodu nevyužitelný, ve skutečnosti je to místo, kde žije spousta klíčových mikroorganismů, zvířata do něj kladou vejce a vlastně tedy tvoří jeden ze základů funkčnosti přírodních společenstev. Text: Martin Kolář