Lidstvo přijde o banány. Vyhraje nad námi tropická plíseň?

Když evoluce stvořila banán, tak měla extrémně dobrou chvilku. Divoké banány tvoří, podobně jako většina „slušných“ rostlin semena, kterými se množí. Jenže znáte banán s peckami?

Vědci popsali kolem 75 druhů banánovníků, což na první pohled vypadá jako poměrně bohatá základna pro další šlechtění. Taky cítíte v předešlé větě skryté nějaké „ale“?

M. acuminata x M. balbisiana

Banánovník se v odborném latinském pojmenování zve Musa. Zkřížíme-li dva „peckaté“, ale nepříliš jedlé a chutné druhy banánovníku, Musa acuminata a Musa balbisiana, získáme zajímavého hybrida. Jejich vzájemným křížením se podařilo získat banán v podobě, jakou známe dnes a kterou považujeme za normální a běžnou. Jenže se jedná o sterilní odrůdu, bez pecek množící se vegetativně, tedy oddenky. To v praxi znamená, že dceřiná rostlina je naprosto totožná s rostlinou mateřskou. V podstatě jde o klon.

Problém chybějící pecky

Jak ukazuje obrázek, tak banány s peckami by pro rozmazleného euroamerického spotřebitele byl dnes už v podstatě neprodejný. Jenže pokud plantáže banánů tvoří „klony“, dokáže je zlikvidovat nákaza „z jedné vody načisto“. Své o tom ví klon Gros Michael, svého času veleúspěšný banánovník, který se vyvážel a stál za bohatstvím mnoha zemí. Nesl chuťově výborné plody, ovšem jen do chvíle, než se potkal s houbou, respektive s její tropickou rasou druhu Fusarium oxysporum sp. subence. Tato plíseň s nenápadným českým jménem srpovnička špičatovýtrusá začala likvidovat banány ve velkém. Ačkoli to na první pohled vypadá, že není nic jednoduššího, než zkřížit další „peckaté druhy“, tak problém je mnohem složitější. „Vlastní šlechtění vyžaduje minimálně dvě křížení. V prvním je diploidní druh M. acuminata Calcutta 4. Tento krok je kvůli vysokému stupni sterility velmi obtížný a vede k získání jen několika semen z celého trsu banánů a jen desetina z nich je schopna vyklíčit,“ píše Eva Hříbová v příspěvku Nové poznatky v genetice rostlin II. Charakterizace a konzervace genetické rozmanitosti banánovníku, který vyšel v letos posledním čísle časopise pro bilogickou práci, ŽIVA.. Teprve tyto rostliny se dále kříží a to nejen s ohledem na odolnost vůči chorobám, ale i vůči suchu – nezapomínejme, že banánovníky jsou rostliny tropů a subtropů.

Užívejte si Cavendish, dokud ještě je

Všechny banány, které nyní evropské supermarkety, vesnické samoobsluhy a vietnamské večerky nabízejí, patří k odrůdě Cavendish. Jsou chutné, bezpeckaté… a geneticky totožné. V České republice si to uvědomuje málokdo, ale na banánech stojí výživa milionů lidí. Velké „plantážnické“ firmy na rozdíl od vládních i nevládních vědeckých ústavů, tuto situaci nikterak zásadně neřeší. Ve světě sice existuje několik vědeckých ústavů zabývajících se banánovníkovými odrůdami, nicméně to neřeší problém, že naprostá většina současně rostoucích plantáží, jsou klon odrůdy Cavendish. Vrátíme-li se k srpovničce špičatovýtrusné, tak se světem začala šířit její „zmutovaná“ rasa, proti které Cavendish není odolný. A aby vyhlídky byly ještě horší, tak není identifikován žádný klon banánovníku, který by ji odolal.

Banány pro prasata, na mouku, grilované, sušené, fritované i pečené… prostě banány jsou plody mnohanásobného využití, o čemž my často nemáme ani ponětí. Navíc my Češi známe jen banánovou klasiku, ale jsou i banány červené a s peckami velikosti hrachu. Jenže to všechno může skončit. Užívejme si banánovou chuť, dokud tu možnost máme.

Text: Topi Pigula

ŠÍLENÉ VIDEO: Takhle vypadá zásah kulkou! Jablko, žárovka, šunka a dokonce i banán…