Kdy skončí život na Zemi? Většina organismů má vymřít za miliardu let

Jeden z nejzákladnějších prvků, který na naší planetě umožňuje fungování života tak, jak ho známe, je kyslík. V naší atmosféře ho je příjemných 21 procent, což je pro velká zvířata, jako jsme například my, lidé, ideální poměr. Podle vědců se ale právě kyslík brzy stane nedostatkovým zbožím.

Samozřejmě, když říkáme „brzy“, myslíme tím brzy z pohledu naší planety, nikoliv z pohledu lidstva. Podle Kazumi Ozakiho z univerzity Toho v japonském Funabashi a Chrise Reinhardta z Georgijského technického institutu ve Spojených státech, kteří s tímto závěrem přišli, se zmíněný katastrofický scénář naplní zhruba za miliardu let.

Stárnoucí Slunce znemožní fotosyntézu

Původcem této pro život nepříjemné změny bude Slunce. Naše hvězda nám o něco zestárne, rozžhaví se a začne uvolňovat mnohem víc energie. To samozřejmě pocítí i naše planeta a silikátové horniny začnou zvětrávat. Následky budou katastrofické: Kvůli nastalé chemické reakci začne z naší atmosféry mizet oxid uhličitý a vázat se na uhličitany.

Žádná škoda, říkáte si? Omyl. Oxid uhličitý a voda jsou dvě základní věci, bez kterých nemůže v rostlinách probíhat fotosyntéza. Méně oxidu uhličitého, méně fotosyntézy, méně rostlin... ano, méně kyslíku.

„Hladina kyslíku klesne extrémně,“ vysvětluje Reinhard, „bavíme se o milionkrát nižších hodnotách, než máme dnes.“ Stoupat bude naopak podíl metanu v atmosféře, a to až na desetitisícinásobek současných hodnot.

Přežijí jen mikroorganismy

Jak už jsme psali výše, k těmto změnám nedojde hned. Jakmile ale celý proces začne, má to být na planetární poměry docela „fičák“: O kyslík prý přijdeme během pouhých 10 000 let.

Některé rostliny odumřou rovnou, některé postupně, ale nakonec z povrchu Země zmizí všechny; adaptovat se na takto náhlou environmentální změnu nemají šanci. „Země bude po této události znovu patřit pouze mikrobům,“ tvrdí Reinhard. Zanikne jak pozemský život, tak život v oceánech. Ozonová vrstva se vyčerpá a Země tak zůstane napospas ultrafialovému slunečnímu záření a žáru.

Něco pozitivního z celého výzkumu ale přece jen vyplynulo – vědci díky němu mají další možnosti, jak ve vesmíru objevit život. Ne náhodou celý projekt zaštítila NASA. Zjištění, že je hladina kyslíku v planetární atmosféře proměnlivou veličinou a na žádné planetě nemusí být permanentní, totiž posune pátrání po obyvatelných exoplanetách zase o krůček dál.