Komunisté zakázali řidičům alkohol teprve v lednu 1961. Některé hospody ale nenabízely limonády

Až do 1. ledna 1961 byl nějaký ten půllitr piva i běžnou součástí silničního provozu v tehdejším Československu. „Teprve tehdy, až se boj za bezpečnost v dopravě stane věcí celé veřejnosti, budeme moci předejít mnoha neštěstím,“ téměř zoufale volala MUDr. Libuše Widermannová po zpřísnění pravidel silničního provozu. A to v protialkoholním spisku Účtujeme s alkoholismem z roku 1955. „Nikdo jistě nepochybuje o tom, že daleko účelnější je zakročovat, ještě dokud není pozdě, než jenom potrestat řidiče, který má na svědomí ztracený lidský život,“ žádala lékařka zákaz požívání alkoholu před jízdou.

Tehdejší zákony totiž pivo ani tvrdší alkohol za volantem neřešily. Respektive opilost se stávala přitěžující okolností až před soudem, pokud viník spáchal nehodu pod vlivem alkoholu. A to především podle tohoto paragrafu: „Bude potrestán, kdo požije alkoholického nápoje za takových okolností, že by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.“

Nejvíc opilých řidičů v Prešově a Ostravě

Podle lékařky Widermannové způsobil v roce 1953 alkohol každou osmou nehodu v Československu. Nejvíce na východním Slovensku a na Ostravsku: „V Prešovském kraji se podílejí opilci na každé čtvrté nehodě. Z českých krajů vede Ostrava, kde opilci zaviňují každou šestou nehodu.“

Neutěšený stav se komunisté rozhodli změnit až vyhláškou 141/60 ministerstva vnitra, v níž bylo řečeno: „Řidiči je zakázáno požívání alkoholických nápojů (lihoviny, víno, pivo i jiné nápoje obsahující více než 0,75 objemových procent alkoholu) před jízdou i během jízdy.“ Vyhláška byla schválena v říjnu 1960 a v platnost vstoupila 1. ledna 1961.

Šikana podle nové vyhlášky?

„Nová vyhláška nebyla určena pro šikanování lidí, ale v zájmu větší bezpečnosti dopravy,“ ujišťovala tehdy řidiče reportáž o nových pravidlech na stránkách časopisu Věda a technika mládeže (VTM). V zemi piva totiž s vyhláškou nesouhlasili zdaleka všichni šoféři. A pociťovali ji jako šikanózní, neboť půllitr před jízdou se do té doby nepovažoval za nic pohoršujícího.

Reportáž v časopise VTM byla ilustrována fotografií řidiče se sklenicí piva na hospodském stole. A text byl neméně emotivní: „Podobný obrázek dnes vídáme často, hlavně v restauracích, které jsou na křižovatkách hlavních silnic. Řidiči se tu důkladně posilňují na další cestu. Jednou je to jen pivo, jindy i něco ostřejšího. A pak nejeden končí svou cestu v nemocnici.“

Majitelé automobilů se po vydání vyhlášky zajímali, kdy vlastně mohou řídit třeba po vypití jednoho piva. A časopis Svět motorů jim odpověděl šalamounsky, neboť domácí alkohol testery byly neznámou věcí: „Pokud jde o délku doby mezi vypitím a nastoupením jízdy, musí být tak dlouhá, aby řidič při zasednutí za volant nebo za řídítka nebyl již ani sebeméně ovlivněn vypitým alkoholem.“

Na Západě se pije víc

Komunistický režim požívání alkoholu mezi Plzní, Brnem a Košicemi přesto zlehčoval, buržoazní země na tom prý byly mnohem hůře. „Na Západě se pijí alkoholické nápoje mnohem více než u nás a také daleko větší množství řidičů jezdí s alkoholem v krvi,“ uvedl Svět motorů před šedesáti lety.

V roce 1960 zahynulo na československých silnicích 1192 lidí, s novou vyhláškou se podařilo snížit počet obětí pod 1000 osob. Rudé právo v rámci boje proti alkoholu za volantem dokonce na počátku roku 1961 vyzvalo čtenáře, aby pranýřovali hospody, v nichž nenabízejí limonády.

„Vyjel jsem si do obce Onšov na okrese Pelhřimov. Měl jsem žízeň, a proto jsem zašel k výčepu. Upoutala mě tabule s nápisem: ‚Řidiči, nežádejte alkoholické nápoje.‘ Tím větší bylo moje překvapení, když jsem na požádání o limonádu dostal odpověď, že mají jen pivo. Co tedy mají řidiči pít?“ optal se Rudého práva bezradný majitel motorky, který ještě na Silvestra v roce 1960 mohl v klidu popíjet pivo i při řízení.