Tragický osud Jiřiny Štěpničkové: Slavná herečka se chytila do pasti a strávila 10 let ve vězení

Velká žena československého divadla, to byla Jiřina Štěpničková. Z filmových rolí si ji můžete pamatovat v titulní úloze Maryši (1935), dále jako bláznivou Viktorku v protektorátní adaptaci Babičky podle Boženy Němcové (jejíž nedávné jubileum jsme rovněž připomínali). Menší role získala i v novovlnných klasikách 60. let jako Transport z ráje či Skřivánci na niti. O ta největší životní dramata se však talentované herečce postaral komunistický režim.

Nadějný start kariéry

Jiřina Štěpničková se narodila roku 1912 v Praze do středostavovské rodiny, a tak největší rozruch během svého dospívání vzbudila rozhodnutím, že nechce studovat obchodní akademii a místo toho by se raději věnovala herecké kariéře. To se jí skutečně podařilo a díky nespornému talentu se už v 17 letech zapsala jako členka činohry Národního divadla. To se psal rok 1930 a Štěpničková byla zamilovaná do kolegy Ladislava Peška. Jeho vztahové cesty se však nešťastně ubíraly jiným směrem a Štěpničková navíc v polovině dekády vyměnila Zlatou kapličku za Divadlo na Vinohradech. V něm účinkovala až do osudného roku 1951.

Do té doby stihla odmítnout kolaboraci s nacisty, a když se po konci druhé světové války začali k moci dostávat komunisté, ani jejich vize společnosti nepřirostla herečce k srdci. To se samozřejmě projevilo menším množstvím nabídek, navíc se jí ještě v roce 1947 narodil syn Jiří – tedy nikdo jiný než uznávaný herec Jiří Štěpnička. Jeho otcem byl malíř Jan Samec, ovšem ani svatba po krátké známosti nezajistila, že od rodiny neodejde. Tou dobou Štěpničková navíc pobývala na studiích v Londýně, takže to pro rodinu musela být opravdu dramatická doba. Koncem 40. let však každopádně herečka zůstala sama s malým Jiřím, bez manžela a s omezenými pracovními možnostmi. Rozhodla se proto pro řešení jako z akčního filmu.

Štěpničková, Horáková a další

Komunisté na Štěpničkovou totiž nalíčili past v rámci akce Generální prevence. Ta spočívala v obvinění lidí z různých oborů a jejich následném exemplárním potrestání. Správně tušíte, že ze sféry politiky do této pasti padli především Rudolf Slánský a Milada Horáková, za oblast kultury byla vybrána právě Jiřina Štěpničková. V jejím případě šlo o falešnou zprávu od režiséra Františka Čápa, s nímž během války natočila několik filmů, v níž byla herečka vyzvána k odchodu za hranice. Čáp totiž v roce 1949 utekl na západ, a tak pod jeho jménem nabízela StB Štěpničkové práci. Na podzim roku 1951 se proto zoufalá herečka se čtyřletým synem rozhodla ilegálně překročit hranici. Chytila se tak do důmyslně zinscenované pasti.

Následovalo zatčení, výslechy na Pankráci, roční vazba a následně nepřekvapivě bleskový proces, který byl v prosinci 1952 odbyt během dvou dnů. Někteří kolegové z divadla pro ni údajně požadovali trest smrti, pravděpodobně však byli k těmto prohlášením přinuceni či zmanipulováni. Štěpničková nakonec vyvázla „jen“ s 15 lety vězení za vlastizradu, z nichž si v pardubické věznici odseděla 10 – na svobodu se dostala pár měsíců před plošnou amnestií. V rámci událostí pražského jara došlo k její rehabilitaci a obdržela titul zasloužilé umělkyně. Jistě není náhodou, že se v této době objevila i ve Vávrově angažovaném historickém dramatu Kladivo na čarodějnice; a to pochopitelně v roli nespravedlivě obviněné ženy, kterou za domnělé čarodějnictví stihne nejvyšší trest.

Jiřině Štěpničkové se nakonec podařilo vrátit k milovanému divadlu, když od svého propuštění na počátku 60. let hrála až do své smrti roku 1985 v souboru Realistického divadla (dnes smíchovské Švandovo divadlo). Na matku Jiřího Štěpničky, který během deseti let věznění matky vyrůstal v dětském domově, se však nejvíce vzpomíná jako na zapálenou divadelnici, ctižádostivou a pracovitou ženu, jejíž odkaz i tragický osud by rozhodně neměly zapadnout.

Text: MS