Jak stará je naše schopnost metabolizovat alkohol? A umíme to všichni?

Co bylo dříve, zdali, zdali objev kvasného procesu nebo schopnost metabolizovat alkohol připomíná otázku, zdali bylo dřív vejce nebo slepice, byť v tomto případě není jedno podmíněno druhým. Kvasinky druhu Sacharomyses cerevisie mohou vesele kvasit i bez přítomnosti alkoholuchtivého člověka.

Alkoholová „chemie těla“

Jakmile si dáme první doušek, okamžitě dochází ke vstřebávání. Alkohol se totiž rychle do těla dostává skrz celé zažívacího ústrojí, včetně sliznice úst, jícnu a žaludku. V žaludku se vstřebává asi pětina alkoholu, zbytek pak v tenkém střevě. Do krve se dostává poměrně rychle, polovinu máme vstřebanou během čtvrt hodiny a maximální hodnoty etanolu v krvi je dosaženo za půl až jednu hodinu po požití.

Všeobecně je známo, že distribuce alkoholu v těle ženy a muže je různá a navíc záleží na typu alkoholu, na skutečnosti zdali je kombinován s jídlem, hmotnosti člověka a dalších faktorech. Například nápoje obsahující CO2 a teplé alkoholické nápoje se vstřebávají rychleji, takže čaj či kola s rumem se vstřebává jinak, než samotný „panák na zahřátí“

„Protože je alkohol rozpuštěn ve vodě, jeho distribuce odpovídá množství vody v té které tkáni, a proto je rozložen v těle nerovnoměrně: jeho koncentrace bude např. ve svalech, či CNS vyšší než v tukové tkáni,“ udává adiktologická poradna v kapitole věnované farmakologii alkoholu.

Primáti to zvládli. Někteří

Lidoopí předci člověka získali schopnost metabolizovat alkohol mnohem dříve, než se díky evoluci člověk moudrý, alkohol kvasící, vůbec objevil na Zemi. Odborný tým z několika amerických univerzit se rozhodl osekvenovat sekvenci enzymu zvaného alkoholdehydrogenáza u 28 druhů savců, z nich 18 patřilo mezi primáty. Alkoholdegygrogenáza má odbourávání etanolu v těla na svědomí. Výsledkem bylo sestavení genetického, nebo laicky řečeno „evolučního“ stromu vedoucího ke zvířeti, „kde to všechno začalo.

Překvapením bylo, že schopnost metabolizovat alkohol neměla pouze jednu, ale hned dvě evoluční linie. Jedna vedla k předku podivuhodného madagaskarského primáta ksukola, druhá vedla ke společnému předkovi afrických lidoopů, tedy k větvi, z níž jsme vzešli i my.

Africké opuštění stromových korun

„U ksukola může jít o adaptaci na trávení nektaru rostliny Ravenala raveniensis (tzv. palmy poutníků, pozn. redakce)… Co způsobilo změnu u společného předka afrických lidoopů, který žil asi před deseti miliony lety? Předpokládá se, že v této době začali naši předci častěji sestupovat ze stromů na zem s tím, jak rostla jejich tělesná velikost. Spadané a kvasící ovoce je cenným zdrojem energie,“ píše Pavel Duda v časopise Vesmír. Kvasící ovoce dokáže opít slona, takže není divu, že tato mutace se pro budoucího člověka ukázala být nadmíru užitečnou.

V nadsázce řečeno, za to, že umíme „odbourat“ opičku vděčíme tomu, že náš opičí prapředek opustil v Africe stromové patro.

Text: Topi Pigula