Jak se léčí obří šourek? Místo drahých léků pomáhá mýdlo

Elefant jako slon

„Cestoval jsem Indií a o existenci elefantiázy jsem věděl z literatury. Ovšem když jsem ve skutečnosti viděl postiženého žebráka s nohou jako korintský sloup, byl to pro mě šok. Něco úplně jiného, než fotky na Wikipedii nebo v parazitologických učebnicích,“ popisuje své zážitky Tomáš Vrána. „Mužova chodidla a stehna měla naprosto neuvěřitelné rozměry, nechápu, jak mohl stát,“ upřesňuje Vrána. Pojmenování nemoci – elefantiáza – není náhodné, postiženému jedinci zduří části těla do skutečně monstrózních rozměrů. Nemusí jít jen o nohy, u mužů bývá zasažen třeba šourek. Mít obří penis, v němž se prohánějí larvy parazita, rozhodně není představa, která by jakémukoli muži imponovala.

Červíci v krvi

O koloniálních mocnostech si můžeme myslet dobré i zlé a v obou případech bychom měli pravdu. Faktem ale zůstává, že državy Velké Británie byly tak rozsáhlé, že nad nimi skutečně Slunce nezapadalo. Indie spravovaná Brity získala železnici, poštovní systém a mimo jiné si tam jezdili vydobýt ostruhy mladí doktoři, kteří si následně, po získání potřebných zkušeností, zakládali ordinace ve „staré dobré Anglii“.

Podobný postup zvolil i Patrick Manson, jen nezvolil Indii, ale Čínu, kde se ocitl v pouhých 22 letech. A i on byl fascinován nadměrnými údy nemocných lidí, jen zprvu netušil, že se jedná o onemocnění parazitárního původu. Jelikož se jednalo o muže zvědavého a zvídavého, pátral během dovolené v anglických knihovnách o příčinách choroby, veden bezesporu snahou přijít na možný způsob léčby. „V knihovně Britského muzea našel spis Timothyho Lewise o tom, že v krvi nemocných se vyskytují nějací mikroskopičtí červíčci. Manson se pak během krátké návštěvy doma v Anglii stačil oženit a hlavně – koupil si mikroskop,“ píší autoři knihy O parazitech a lidech.

Kde se berou červíci?

Po návratu se zaměřil na pátrání po „červíčcích“, po původu nemoci a způsobu léčby. Jeho sluha byl shodou okolností jedním z postižených. Když Manson mikroskopoval krev nakažených, skutečně na larvy ukryté ve zvláštním obalu narazil, a dokonce zpozoroval, že v těle migrují a největší aktivitu v krvi zaznamenal večer a v noci, tedy v té části dne, kdy byla tma a zároveň na místní poměry chladno. Co bylo důvodem tohoto chování – chlad nebo světlo? Když jednou nechal pod krycím sklíčkem s krevním vzorem i kousek ledu, začaly larvičky protrhávat své obaly a drát se na svět. Náhoda ne nepodobná té Flemmingově, kdy zplesnivěly laboratorní misky a došlo k objevu penicilinu, pomohla posunout lékařskou vědu dál. Právě v takovýchto chvílích se ukazuje síla vědění. Manson si dal dvě a dvě dohromady a došlo mu, že larvy se zřejmě snaží v rámci svého životního cyklu dostat někam dál a zřejmě používají k transportu nějaký krevsající hmyz. Nejlépe ten, který saje v noci.

Sluha jako pokusný králík

Do lékařova hledáčku a posléze pod mikroskop se tak dostali komáři. Mansonův sluha, shodou okolností také elefantiázou postižený, následně musel v zahradním domku spát u otevřeného okna s rozsvíceným světlem. Stal se na žádost svého pána vlastně lidským „pokusným králíkem“. Následně odchytaní komáři, primárně ti, kteří se napojili jeho krví, skončili s rozpáraným tělem pod mikroskopem. Manson skutečně prokázal, že v komářím trávicím traktu skončili s krví nasátí i červíčci do té doby neznámého organismu. Dnes už se ví, že krevsající hmyz přenáší celou řadu parazitů způsobujících závažná onemocnění s malárií v čele.

Vlasovec mízní

Muchereria bancrofti je odborné pojmenování parazitické hlístice, která se v člověku a některých dalších primátech usazuje v mízních uzlinách, čímž je ucpává a způsobuje elefantiázu. Tak zní alespoň po desítky let respektovaná diagnóza, kterou teď začínají vytlačovat nové poznatky. Komáři rodů Culex, Anopheles, Aedes a Mansonia přenášejí jejich larvy do krve člověka, kde dospívají a přesouvají se do mízních uzlin, kde se natrvalo usazují. Samička následně klade mikrofilárie, tedy ony Mansonem pozorované larvičky, jež jsou vyplavovány do periferní krve, odkud je jiné samice, tentokrát komáří, nasají a šíří dál.

Mansonův příběh má pokračování. Byť napsal odborné pojednání o přenosu mikrofilárií pomocí komárů, vědci viktoriánské Anglie jej nebrali vážně. Ba co více, označovali ho nejen za amatéra, ale dokonce za fantastu, který si své objevy pod vlivem alkoholu vymyslel. Teprve následná systematická práce a podobné objevy (plasmodia způsobující malárii v krvi komárů rodu Anopheles) dodala Mansonovu objevu na vážnosti.

Dnes už je způsob nákazy prozkoumaný, a dokonce existuje program zaměřený na její vymýcení. Jde zatím spíše o přání, které je otcem myšlenky, neboť nemoc je rozšířena v 83 zemích světa a byť se na její eradikaci pracuje, finální likvidace je zatím v nedohlednu. Přiznejme si, že komáři zatím vedou proti člověku vítězný boj. A přitom, jak napsal Pavel Hošek v časopise Vesmír už před 13 lety, k tomu, aby vymizely příznaky, stačí čistá voda a mýdlo. Podle nejnovějších průzkumů je totiž hlavním problémem elefantiázy napadání brutálně zbytnělé a popraskané pokožky houbami a dalšími patogeny, které se dají důsledným dbaním na hygienu odstranit. Hošek v roce 1995 cituje odhad Světové zdravotnické organizace (WHO). Nakažených mělo být na 90 milionů a dalších 905 milionů žilo v přímém ohrožení. Dost možná, že spíše než drahé léky zafunguje čistota a zdravý rozum.

Text: Topi Pigula