Gaslighting: Nebezpečná technika manipulace je všude kolem nás

Tohle slovo jste sice nejspíš neslyšeli, přesto vlastně víte, oč se jedná. Technika s názvem "gaslighting" nemá český překlad a jedná se o velmi nebezpečnou formu manipulace. Pochází od známého filmu Plynové lampy (v originále Gaslight) z roku 1944, v němž se muž pokouší přesvědčit svou manželku o jejím šílenství navzdory jejímu zdraví. Jako novější příklad si možná vzpomenete na thriller Dívka ve vlaku, stojící na podobném principu. A právě takovémuto zkreslování reality jsme vystaveni častěji, než si vůbec uvědomujeme.

Ďábelská manipulace

Technika spočívá v tom, že jsme ze strany okolí vystaveni psychickému nátlaku s cílem zpochybnit naše vnímání. Například pokud vidíme černý stůl a několik lidí z našeho okolí přesvědčivě tvrdí, že je bílý, můžeme znejistět. Pokud je takové chování dlouhodobé a vytrvalé, není jednoduché si svůj pohled na svět zachovat a naše vnímání a myšlení jsou v ohrožení.

Na principy gaslightingu můžeme narazit nejen v médiích a politice (viz dále), ale i osobních vztazích. Manipulativní násilníci často dokážou přesvědčit týraného partnera, že je mnohem horší a slabší než ve skutečnosti. V důsledku ho tak k sobě ještě více připoutávají; za předstíraným zájmem a snižováním sebevědomí je obyčejná touha po ovládnutí druhého. Právě důležitostí kontroly se dostáváme i k využití techniky v politické sféře.

Po tomto popisu vás už totiž možná napadlo, jak dobře sedí na rozličné poruchy osobnosti, především narcistické a asociální povahy. Psychopati rádi kontrolují druhé, a dokud nedosáhnou svého, nezastaví se před ničím. Zámořští odborníci několikrát zmínili administrativu Richarda Nixona jako první, která se snažila tímto způsobem manipulovat s veřejným míněním. O totéž se později pokoušel i George Bush starší, Bill Clinton a dnes samozřejmě i Donald Trump, o jehož využívání staré poučky, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, nemůže být pochyb. A obdobný přístup bychom našli i u řady našich politiků.

Gaslighting a jeho předchůdci

V zásadě se tak jedná o využití principu kognitivní disonance. Známá teorie z oblasti sociální psychologie od 50. let popisuje, jak je pro člověka těžké přijmout realitu, která se odlišuje od zastávaného postoje či názoru. Nesoulad mezi skutečným stavem věcí a naší představou o nich vyvolává tlak, jehož se musíme nějak zbavit – nejčastěji přijetím jiného názoru; v tomto příkladě tedy nakonec přijmeme přesvědčivě podávanou verzi manipulátora, jakkoli jsme s ní původně (a zcela správně) nesouhlasili.

A ještě jeden koncept vzpomeneme – dvojnou vazbu. Tak bývá charakterizováno podávání vzájemně neslučitelných informací. Když se tento termín objevil (shodou okolností také v 50. letech), jednalo se o zajímavé vysvětlení schizofrenie: matka se k dítěti chovala způsobem, který není proniknutelný a pochopitelný, dítě totiž dostávalo protichůdné podněty; jednou k němu matka byla hodná, jindy, zcela bezdůvodně, ho naopak odmítala. Takové zmatení může snadno vést až k rozvoji psychických onemocnění a především psychóz (v čele se schizofrenií), při nichž si není jedinec jistý svým vnímáním reality. Takto daleko gaslighting obvykle nezachází, ale přece jen se o kdovíjak vzdálený koncept nejedná.

Jak vidno, gaslightingem jsme ohroženi všichni, ať už v blízkých vztazích, na pracovišti či prostřednictvím mediálního světa a politiky. Stále totiž existuje velké množství lidí, kteří se nás pokoušejí zmást, oslabit a nakonec kontrolovat.