Existuje život po smrti? Vědci naměřili mozkovou aktivitu u dávno mrtvého muže

Zdá se vám, že cítíte rozpor mezi „dávno mrtvého muže“ a „chvilku po smrti“? Ano, pokud se vám to zdá divné, jste na stopě a patříte mezi ty inteligentnější čtenáře. Vědci se totiž dokážou na jeden problém dívat z několika úhlů současně.

Umřel... a žil

Kanadským vědcům se podařilo naměřit mozkovou aktivitu u pacienta 10 minut poté, co u něj vypnuli podporu života. Z hlediska medicíny a toho, jak rychle obyčejně mozková aktivita obvykle mizí, jde o neobyčejně dlouhý čas. Z pohledu člověka, který si slibuje, že ho po smrti čeká život věčný, však jde jen o okamžik. Z čistě vědeckého hlediska jde však o nesmírně zajímavé zjištění, zejména s přihlédnutím na nové technologie schopné vracet lidi zpět ze stavu klinické smrti. V čem je těchto 10 minut tak převratných?

Lékaři z University of Western Ontario v Kanadě to popsali ve zprávě zveřejněné v odborném časopise The Canadian Journal of Neurological Sciences. Vědci v rámci této studie zkoumali záznamy electroencephalogramu (EEG) u čtyř pacientů; tyto záznamy slouží vlastně jako test pro stanovení hodnoty mozkové aktivity.

Pacient je považován za mrtvého, když jeho srdce nezaznamenává žádnou aktivitu na elektrokardiografu (EKG), tedy když se na jeho monitoru objeví z filmů dobře známá rovná čára. Tradičně se od tohoto okamžiku uvádí čas smrti pacienta.

Autoři této překvapivé studie však našli elektrickou aktivitu v mozku pacienta i poté, co se jeho srdce zastavilo – tedy když byl již oficiálně v stavu klinické smrti. Vědci byli dokonce schopní říci, o jaký typ mozkových vln se jednalo: šlo o množství tzv. vln delta, které jsou často spojené s fází hlubokého spánku. To naznačuje, že smrt může být pro umírajícího opravdu zážitkem podobným usínání – přesně, jak to popisují starověké legendy a úsloví. A zřejmě je také každé umírání jedinečné...

Chyba v mozkovém matrixu?

Vědci popsali, že u tří ze čtyř sledovaných pacientů ustala tato mozková aktivita do 10 minut po smrti – jeden umírající byl však výjimkou. A vědci jsou nyní na velkých rozpacích, jak si tento fakt vysvětlit. Jedná se zatím o ojedinělý případ, takže se to jen těžko zařazuje do nějakého vědeckého systému, příčina je tedy nevysvětlitelná. Zdá se, že zřejmě nešlo o chybu v technických zařízeních systému, který mozek umírajících sledoval. Zatím nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že šlo o projev některého ze silných léků, které měl umírající v organismu.

Zatím jsou důsledky této práce jen na úrovni filosofické – nutí nás více přemýšlet o životě a jeho nutném konci, což se týká každé bytosti na planetě. Prakticky to má jediný dopad:

Vědci naznačují, že jejich zjištění by mohlo představovat komplikaci pro dárcovství orgánů. Případ totiž podle nich přináší "lékařské, etické a právní otázky".

Text: MK