Čtyřleté dítě spadlo do výběhu goril – zoo musela samce zastřelit

Harambe měl sedmnáct let Zdroj: Youtube Capture

V poslední době přibývá případů, kdy kvůli lidské nezodpovědnosti umírají vzácná zvířata. O víkendu se to stalo znovu, tentokrát v zoologické zahradě v Cincinatti.

Tamní gorilí samec jménem Harambe byl chloubou zoo – velký gorilák „silverback“, neboli dominantní samec se stříbrnými chlupy na zádech, byl milován a obdivován nejen svou tlupou ale i všemi návštěvníky. V podstatě byl takovou obdobou pražského Richarda. Teď je Harambe po smrti – a zdá se, že za to mohou nezodpovědní rodiče.

Zatím neznámým způsobem se chlapec dostal do gorilího výběhu, musel přitom překonat řadu překážet a zábran – jeho rodiče si toho údajně nevšimli. Dvousetkilový Harambe, který jen den předtím oslavil sedmnácté narozeniny, se k chlapci okamžitě přiblížil a začal ho zkoumat. Podle svědků i na místě natočených záběrů to nevypadalo, že by chtěl dítěti ublížit, ale zaměstnanci zoo se rozhodli, že nebudou nic riskovat. Podcenit gorilí sílu se nevyplácí; a tak Harambeho zastřelili…

Dítě vyvázlo bez zranění. Podívejte se na video, které natočil jeden z návštěvníků zoo:

Proč?

Předpisy jsou v takových případech jednoznačné – lidský život za všech okolností přednost před zvířecím; nejprve je třeba zachránit co nejrychleji lidskou bytost, teprve potom je čas starat se o zvíře. Pokud zvíře může pro člověka představovat jakékoliv riziko, musí být (jakýmkoliv způsobem) zlikvidováno. Je to jednak věcí zákonů, druhak vnitřních předpisů zoologických zahrad.

V USA jsou všechny tyto předpisy ještě vyhrocenější – přece jen jde o zemi, kde může jedna žaloba zničit existenci celé zoo. Je logické, že všechny zoologické zahrady se chovají co nejracionálněji…

Proč nepoužili uspávací střely?

Asi jste z filmů a seriálů zvyklí, že takové problémy se řeší uspávacími šipkami, které se vystřelují ze vzduchovek. Bohužel, taková řešení opravdu fungují hlavně ve filmech a reálně nejsou úplně použitelná. Proč? Jednak uspávací látky jsou velmi nebezpečné, může s nimi pracovat jen špičkově vyškolený expert, tedy veterinář s řadou zkušeností. Pokud se takové látky použije mnoho, zvíře zemře, pokud málo, naopak ho to jen rozdráždí a stane se ještě nebezpečnějším. Množství účinné uspávací látky se určuje podle dvou faktorů – druhu zvířete a především jeho váhy; veterinář musí mít tyto dvě informace, aby mohl „koktejl“ připravit.

Tyto látky se navíc rychle kazí, není tedy možné skladovat střely připravené pro konkrétní zvířata – a to ani nemluvě o tom, jak drahé by to bylo. Další problém spočívá v tom, že působení těchto látek je opravdu hodně jiné, než jak ho známe z akčních filmů. Zatímco v kinematografii jde trefený cíl k zemi prakticky okamžitě, v našem smutně složitém světě to trvá několik desítek sekund až několik minut. Celou tu dobu je zvíře více podrážděné než normálně, takže by střela mohla způsobit více zla než dobra.

Třetím faktorem je, že už z principu jsou tyto zbraně méně spolehlivé než klasické pušky. Zvíře se musí trefit přesně, šipky jsou citlivější na vnější vlivy (vítr zejména) a tedy není úplně snadné takovou zbraní a municí strefit přesně zvíře, které se zrovna snaží někoho zabít… Bohužel, bylo by sice krásné, kdyby to fungovalo, ale nejde to – v podobných situacích zkrátka zvíře musí být zastřeleno…