Co radši nechcete vědět o pohotovosti a lékařích

Všichni diváci amerických seriálů z lékařského prostředí, jako jsou například Chirurgové, mají určitou představu o tom, jak vypadá americké zdravotnictví. Zkreslenou představu. Jenomže to lidem nebrání srovnávat americké a české zdravotnictví, a když se v Česku stane nějaký lékařský přešlap, nebo dokonce průšvih, zaznívají věty typu: „To by se jinde (v Americe) stát nemohlo.“

Kolegové z amerického portálu cracked.com si tuhle otázku položili a vyzpovídali lékařku, která pracuje na pohotovosti. Zajímalo je, jaká je skutečně realita, zda lékaři vždy vědí všechno a na pacienty jsou milí. A protože je lékařka až krutě upřímná, přála si zůstat v anonymitě. Američtí kolegové prý její totožnost znají. Všichni ti, co si myslí, že české zdravotnictví je výrazně horší než zdravotnictví v západních zemích, mohou porovnávat. Některé věci jsou totiž všude stejné.

Lékaři trénují na svých pacientech

"Jednou jsem viděla medika, jak dělal svou první lumbální punkci vůbec. Jde o postup, při kterém je dlouhá, tenká jehla zavedena mezi dva obratle ve spodní části zad. Začal tím, že si šel zákrok prohlédnout na videu. Na Youtube,“ vzpomíná lékařka.

Tímto článkem rozhodně nechceme snižovat důvěryhodnost lékařů. Chápeme, že jejich práce je nesmírně náročná a velmi vyčerpávající. Jen bychom rádi ukázali, že i oni jsou lidé, i když je většina pacientů vidí spíše jako "stroje na zdraví". Zatímco medik sledoval video na YouTubu, lékařka mu připomněla základní pravidla tohoto zákroku. Třeba že když ucítí, že jehla na něco narazila, je to kost a pak je třeba jehlu vytáhnout a zkusit to znovu. Poté však medik začal se zákrokem. Tlačil a tlačil a nakonec se na lékařku podíval a povídá: „Asi to nedělám správně.“ Lékařka se tedy pokusila vytáhnout jehlu z pacientovi páteře, ale bezúspěšně – jehla uvízla v kosti. Když ji konečně celou zkroucenou z páteře pacienta uvolnili, viděli, že se ohnula do pravého úhlu. Tak tvrdě ji medik do páteře tlačil. Naštěstí byl pacient pod vlivem léků a nic si ze zákroku nepamatoval.

"Proč se lékaři cvičí na lidech,“ může znít logická námitka. Odpověď je však dost krutá – neexistuje jiná možnost. I když mohou lékaři trénovat na nějakých simulátorech, živý pacient je něco jiného. A někdo musí být ten první. Je to běžná praxe ve fakultních nemocnicích, studenti medicíny a čerstvě vystudovaní lékaři se zacvičují pro svou budoucí profesi. Nezbývá než si přát, aby vás, až vám něco skutečně bude, ošetřoval zkušený lékař.

Nebo se zajímejte o to, kdo vás vlastně léčí. Často je to totiž tak, že dokud se pacient nezeptá, lékaři dobrovolně nepřiznají, že jsou nováčci a že tuto proceduru nikdy nedělali. Ono by to ani nešlo, málokdo by svolil, aby se na něm dělaly pokusy.

Lékaři někdy netuší, co pacienta trápí

Lidé očekávají, že lékaři vědí všechno. Studují déle než většina lidí, mnoho z nich vydělává (zejména v Americe) spoustu peněz a většina má hloupě vypadající brýle. Tak by bylo logické, aby věděli všechno. V reálném světě je to ale úplně jinak – pokud se u lékaře objeví pacient s nezvyklým onemocněním, lékař může být klidně v koncích. Existuje tolik věcí, které se mohou v lidském těle pokazit, že žádný lékař nemá šanci zapamatovat si všechny. Proto jsou v každé ordinaci ty velké lékařské encyklopedie. A kde není encyklopedie, poslouží internet, vždyť na něm dnes najdeme všechno, takže i klasifikaci méně známých onemocnění.

Odpočívají, i když lidé umírají

Pacienti a jejich rodiny neradi vidí, když lékaři v nemocnici odpočívají. „Chápu, že pokud měl váš manžel infarkt, nechcete vidět, jak se s kolegy bavíme o posledním dílu seriálu. Nebo mě opravdu nechcete vidět minutu poté, co jsem vaší matce dávala dýchací trubici, jak jím gumové medvídky a esemeskuju si s přítelem,“ přiznává lékařka.

Každý ví, že lékaři jsou také lidi a musí odpočívat, ale když je některý náš blízký v ohrožení života, zdá se nám bezstarostnost lékaře trestuhodná. „Pro vás je to výjimečná a děsivá událost, pro mne je to ale každodenní realita a moje práce. Kolik lidí by zvládlo dvanáctihodinovou pracovní směnu bez přestávky? Nikdo,“ nemá potřebu se omlouvat lékařka. Doktoři si potřebují také odpočinout, na chvíli se odreagovat. Když diagnostikovali srdeční záchvat, začali léčbu a pacient je stabilní, nemohou v dané chvíli víc dělat, i když my bychom chtěli, aby mohli. Pokud vidíte, že dělají něco jiného, možná jen čekají na výsledky krevních testů nebo na to, že přijde povolaný specialista.

„Není to proto, že by nám bylo jedno, že je váš blízký v ohrožení života. Odpočíváme, protože jinak bychom v této práci dlouho nevydrželi. Jednou jsem se hodinu snažila o záchranu mladé dívky, která byla sražena opilým řidičem. Zemřela, ale já se stejně musela vrátit k dalším pacientům. Musela jsem jim naslouchat a snažit se jim pomoct, přestože vzpomínka byla v mé mysli ještě čerstvá,“ popisuje lékařka.

Lékaři jsou cyničtí

Ne všichni lidé na pohotovosti potřebují skutečně akutní ošetření. Někteří tam jdou, protože si nemohli vzít v práci volno nebo mají pocit, že budou ošetřeni rychleji. Nebo pohotovost navštěvují lidé, jejichž bolesti jsou chronické a nepotřebují tak akutní ošetření. Je jasné, že lékaři jsou z těchto pacientů přinejmenším rozčarovaní. Na jejich práci to na první pohled nepoznáte, protože jsou profesionálové, ale jsou tu jisté náznaky.

„Pokud si myslíte, že je necitelné zlobit se na někoho, kdo má skutečné bolesti, musíte se na věci podívat v kontextu. Každý, kdo přijde na pohotovost, si myslí, že to potřebuje, ale někteří lidé to prostě potřebují méně než jiní. A ten rozdíl nepoznáte podle toho, jak moc si pacienti stěžují, možná dokonce naopak. Člověk, který potřebuje jen injekci proti bolesti, si bude stěžovat více než pacient, který bude mít vnitřní krvácení, přitom je jasné, kdo potřebuje ošetřit přednostně. Je ale jasné, že prvnímu pacientovi se toto pořadí nebude líbit,“ uvedla lékařka.

Stejně tak lékaři nemají rádi některé typy pacientů. Třeba ty, kteří se chlubí, že mají vysoký práh bolesti. Prostě proto, že to většinou není pravda, to většinou jen muži chtějí udělat dojem na ženu. Nebo ty, kteří si nevezmou volně prodejný lék, například na bolest zubů, a radši rovnou míří na pohotovost.

Lucie Kořistová