Americká “solární silnice” se rozbila během prvního týdne

Jsou tomu už tři roky, co se v Americe objevil projekt solárních silnic nazvaný Solar Roadways. Dočkal se nemalého zájmu médií, výrazné finanční podpory fanoušků i vlády a v uplynulém roce tak mohl zprovoznit první prototyp svého produktu. Výsledek skončil absolutním debaklem a otevřeně se mluví o tom, že Solar Roadways byl podvodem. Jiným podobným projektům se naštěstí daří lépe.

Solární podvod?

Idea zkombinovat fotovoltaické panely se silnicemi je svého druhu vlastně geniální - oba segmenty infrastruktury ze své povahy potřebují nemálo prostoru, solární silnice by tak zabily dvě mouchy jednou ranou. Je však podobný nápad realistický s dnešní fotovoltaikou? Mnozí, jako youtuber a vědec Phil Mason, o tom před třemi lety otevřeně pochybovali a Solar Roadways otevřeně kritizoval.

Projekt Solar Roadways totiž nesliboval jenom vytvoření silnic sbírajících elektřinu, ale doslova vznik jakýchsi "chytrých cest". Ty měly ve vizi návrhářů skrze integrované LED diody i osvětlení, inteligentně reagovat na stav vozovky či povětrnostní situace, popřípadě registrovat na sobě pohyb a tak například detekovat i dopravní nehody nebo přechod zvěřeny. Znělo to dostatečně dobře na to, aby Solar Roadways vybral několik milionů dolarů na svůj prototyp cesty budoucnosti.

Ta byla, i když spíše ve verzi připomínající spíše "chodníček" než cestu, zprovozněná loni na podzim v Idahu. Výsledek jejího fungování přitom nejspíše opožděně dává kritikům za pravdu. Pokusná plocha o rozměrech několika málo metrů čtverečních se sestávala pouze z 30 separátní panelů. Měla napájet přilehlé toalety a vodní fontánku, už při instalaci bylo však 18 panelů rozbitých vlivem špatné laminace během jejich samotné výroby v Solar Roadways.

Několik dalších panelů promptně odešlo během jediného týdne vlivem zatékání během deště, až bylo ke konci prvního týdne schopno provozu jenom pouhých pět panelů. Ani výsledek jejich práce nebyl zrovna impresivní. LED diody sice svítily, byly však viditelné jenom po setmění, ani povrch panelů nevykazoval "minimální odrazivost", jakou se Solar Roadways kdysi chlubil. Při ceně několika milionů dolarů za celý projekt se pokus ukázal být naprostým debaklem.

Jinde to jde lépe

"Pokud se tedy v případě Solar Roadways nebo jeho následovníků nestane zázrak, na něco podobného si ještě pár desetiletí počkáme," zněl konec našeho článku sumírujícího ideu Solar Roadways před třemi lety. Naštěstí existují i tací, kteří nápad na solární silnice realizují o něco efektivněji a paradoxně i s menší publicitou. Solární silnice, v daleko větším měřítku než v Americe, totiž kolem dvou let funguje v Nizozemsku.

Po cestičce SolaRoad dlouhé necelých 80 metrů tu v městě Krommenie nejezdí auta, nýbrž bicykly, i přesto však cesta generuje dost energie na napájení jednoho rodinného domu ročně. Ani SolaRoad ale není bez chybiček. V první řadě nedisponuje "chytrými" prvky, kterými zaujal nápad Solar Roadways - díky tomu si však může dovolit tvrdší povrch a tak i odolnější kvality. Materiál cestičky se sice zprvu velmi rychle opotřebovával, inženýři SolarRoad jej však v průběhu nahradili odolnější variantou a cesta tak mohla plnit úlohu i dále.

Horší však je, že i holandský SolaRoad vyšel na 3,7 milionů dolarů, což je řádově více, než vyjde 76 metrů dlouhý cyklostezka vytvořená z běžného asfaltu. SolaRoad tak sice umí napájet dům, ve stejné ceně by ovšem bylo možné na rok napájet 173 domů - a možná i postavit levnější a tradičnější cyklostezku. Další pokusná silnice v Normandii byla otevřena loni v prosinci - na její vyhodnocení tak budeme muset ještě počkat. I tato trať však vyšla na pět milionů euro. Optimisté zastávají tezi, podle níž jsou drahé všechny prototypy - a teprve díky jejich "vychytávání mušek" si časem budeme moct dovolit levnější a efektivnější praktické uplatnění technologie. Není však velký problém pochopit, že na takové argumenty pesimisté příliš neslyší.

Stále tak platí, že idea solárních silnic může znít zajímavě, spíše než na astronomické výdaje však bude muset čekat na budoucí odolnější, efektivnější a levnější generaci fotovoltaiky. Vidina desítek let, které nás dělí do širšího vznikání solárních cest, tak nakonec může být ještě optimistickým horizontem.

Text: Ladislav Loukota