Americká armáda chce pořídit stíhačky, které jsou opakem F-35
Stroj pro dnešní, nikoliv budoucí bojiště. Nedělají "soudruzi z USA" chybu?
Prakticky po celou historii lidstva – 20. století nevyjímaje – byly profesionální komponenty armád početně nižší než síly poloprofesilnální. Teprve v posledních dekádách převládá poptávka po čistě profesionálních vojácích vybavených tím nejsofistikovanějším a také nejdražším vybavením.
Nikde to není znát tak výrazně jako na zbrojních programech americké armády. Po mnohamiliardových kontroverzních projektech jako LCS nebo F-35 nyní přichází částečná změna – letectvo totiž poptává lehký bojový letoun, který působí jako pravý opak stíhačky F-35.
Stroj pro dnešní, nikoliv budoucí válku
Ačkoliv Pentagon v konfliktech od konce studené války stále nasazuje stroje vyvinuté primárně pro plánovanou třetí světovou válku vedenou se Sovětským svazem, realita je taková, že za posledních 25 let vedla Amerika především protipovstalecký boj. S výjimkou prvních týdnů válek s Irákem a Jugoslávií, než došlo na eliminaci nepřátelských ofenzivních kapacit, existovala malá poptávka po velkých nadzvukových stíhačkách. Symboly nových válek se ostatně primárně staly taktické stroje A-10 a bezpilotní drony. Ačkoliv je i příští generace letadel jako F-35 a B-21 vyvíjená především pro strašení velmocí jako Rusko a Čína, mnozí volají po změně, která by vyhověla dnešním, nikoliv hypotetickým scénářům.
Pentagon jim v minulém týdnu dle reportáže Defense News vyhověl poptávkou po relativně levné taktické stíhačce (resp. určením spíše bombardéru) označené prozatím OA-X. Ta by vznikla s účelem bojovat proti "hrozbám malého nebezpečí", kde není očekávána výrazná převaha protivzdušné obrany. Typickou oblastí je válka proti ISIS. Co více, OA-X má být vyvinuta a nasazená v horizontu několika málo let, nikoliv dekád jako F-35. Využívat by totiž měla již existující konstrukce komerčních letounů.
Lockheed Martin F-35 čelní pohled Zdroj: USAF
Spekuluje se nad několika možnými letouny, po nichž by USAF mohla sáhnout. Jednou z možností je Textron AirLand Scorpion, který vypadá trochu jako menší kříženec F/A-18 a britského Tornáda. Jeden stroj vyjde na 20 milionů dolarů a letová hodina na 3000 – ve srovnání s tím stojí kus F-35 kolem 100 milionů a letová hodina stojí 42000 dolarů. Ve výsledku může letectvo sáhnout i po turbovrtulových strojích jako A-29A Super Tucano a s trochou nadsázky by mohli své L-159 mohli nabídnout i Češi...
Sluší se dodat, že vzdor spekulacím o tom, že by si USAF mohl po půlstoletí pořídit nový vrtulový stroj, bude letectvo zřejmě stále poptávat nadzvukovou stíhačku. Snížení ceny tak nebude natolik markantní, jak se může z prohlášení zdát. Scorpion se tak jeví jako nejpravděpodobnější kandidát.
Levněji, nebo sofistikovaněji?
Zakázka na pořízení protipovstaleckého letounu ovšem rozhodně není jediná svého druhu, ačkoliv pro USAF je její vypsání poměrně milníkem. Po dvou dekádách, kdy si ozbrojené složky nejmocnějších států světa pořizovaly ty nejsofistikovanější stroje (letadla, tanky, pěšáky) se totiž začíná karta do určité míry obracet – i povstalci či bojovníci hybridních válek, vyzbrojení levnými zbraněmi a víc jak půlstoletí starými kalašnikovy, totiž mohou úspěšně zatopit pýše západních armád. Je to vcelku logické, protože dnes nasazované stroje byly vyvíjeny na vrcholu studené války a počítalo se s jejich nasazením proti jiným, podobně sofistikovaným armádám v obrovské konvenční válce.
Snižující se cena počítačů však znamená, že lze relativně levně komunikovat pomocí mobilních technologií a využít levných mikročipů, smartphonů a dronů v boji s mnohem dráže vybavenými protivníky. Krom povstalců z irácké války, kteří snadno aplikovali mobilní telefony pro nasazení improvizovaných, dálkově ovládaných výbušnin (IED), například narychlo vyzbrojené drony či průzkum prováděný drony aplikovali i bojovníci z ISIS. Dá se vlastně říct, že tuto techniku i mnohem lépe než armády NATO aplikovalo Rusko skrze své techniky hybridního boje nasazené na Ukrajině.
V rámci amerických vojsk tak momentálně lze vypozorovat (pomineme-li jaderné zbraně) dva protichůdné trendy – extrémně drahé a sofistikované systémy, jako je stíhačka F-35 nebo třída letadlových lodí USS Gerald F. Ford, které stojí miliardy, potažmo desítky miliard dolarů, a proti nim přímo jdoucí daleko levnější systémy zosobněné poptávanou protipovstaleckou stíhačkou OA-X, ale i vyvíjenými vyloďovacími plavidly vytvořenými z prostých nákladních lodí. I obyčejný "trajekt" totiž může hostit paletu vrtulníků a rozvinout do prostoru několik praporů mariňáků – a může tak učinit daleko levněji než obrovská, jaderným pohonem napájená letadlová loď s celým operačním svazem.
Momentálně se rozhodně nedá říct, která z těchto větví převládne. Je možné, že USA a NATO si budou moct dovolit nasadit oba přístupy – sofistikované systémy proti Rusku a Číně a méně drahé systémy proti povstalcům a pro okupační povinnosti. Zároveň je ovšem také možné, že výrazně větší budou v budoucnu nesofistikované zbraňové systémy a stíhačky jako F-35 ustoupí do pozadí podobně, jako se to stalo v případ F-22. Namísto komplexních supervojáků budoucnosti by se tak výrazně víc mohla vrátit éra „poloprofesionálních jednotek“ bojujících po boku minority elitních sil, jak jsme ji znali v dřívějších dekádách a staletích.
Text: Ladislav Loukota