Alternativní historie: Co kdyby místo Stalina získal místo prvního muže v zemi Trockij?

Příznivci alternativních historií a/nebo komunistických experimentů mnohdy připomínají, že historie Sovětského svazu i celého světa by mohla být zásadně odlišná, pokud by namísto Josifa Stalina převzal okovy moci jeho rival Lev Trockij. Stejně jako u jiných podobných scénářů se samozřejmě skutečnou odpověď nikdy nedozvíme, přesto je zajímavé nad touto otázkou spekulovat.

Stalin a Trockij nemohli na první ani druhý pohled být odlišnější. Zatímco Stalin pocházel z chudé rodiny, byl vystaven násilí svého otce, a viděl tak svět především drsnou perspektivou, Trockij vycházel z akademických kořenů, byl vzdělaný a disponoval i velkým charismatem. Oba muži samozřejmě prokázali značnou inteligenci a mnohdy se jejich kvality překrývaly – Trockij byl dobrým stratégem a rozhodně se dovedl chovat velmi chladně a bezskrupulózně, pokud to okolnosti vyžadovaly. Stalin naopak vzdor nuznému původu vykazoval výborné organizační schopnosti. I kvůli tomu se nástupnictví po Leninovi rozhodovalo zejména mezi těmito dvěma muži. Další členové strany neměli šanci.

Především Stalinova paranoia pak měla za následek postupný nárůst nedůvěry vůči Trockému a jeho následný exil. Trockij nedisponoval podobnou mírou zákulisních pletich, jejímž důsledkem byla nakonec Stalinova paranoia a nechvalně známé čistky. Těžko si tedy představit, že v boji o moc by Trockij Stalina „přemanévroval“. Pokud by však Stalin během Leninovy smrti nebyl v Moskvě, zatímco Trockij byl mimo ni a Stalina „obehrál“, či pokud by například během občanské války předčasně zemřel, mohl si Trockij v pozici Leninova nástupce vést lépe?

Sovětský svaz bez Stalina – méně násilí?

Skutečnost, že Trockij byl poněkud méně paranoidní, mu sice možná prohrála boj o Leninovo nástupnictví se Stalinem, zřejmě by však měla rovněž za následek absenci neslavných Stalinových čistek. Trockij byl daleko více nakloněný relativně pluralitní politice, často se zapomíná, že Lenin netoužil po čisté diktatuře stalinistického stylu (i proto před Stalinem varoval), ale spíše po jakési formě „limitované demokracie“. Bez čistek by zřejmě nedošlo na oslabení síly Rudé armády, Sovětský svaz by se rovněž mohl vyhnout hladomorům, jako tomu z počátku 30. let na Ukrajině.

Otázkou však je, zdali by Trockij byl schopný realizovat kolektivizaci zemědělství a průmyslu či vůbec udržet Sovětský svaz pohromadě. Pokud historie od carské éry po nynější ruskou vládu něco prokázala, je to skutečnost, že majorita ruského národa nemá s vládou silné ruky problém. Ba naopak. Rozpad Sovětského svazu, riziko další občanské války a možná i redukce vlivu Moskvy by tak byla reálnou možností. Na druhou stranu Trockij rozhodně nebyl žádný svatoušek a dost možná by se mu podařilo vykázat dostatečnou autoritu, aniž by musel přikročit k (větším) čistkám.

Naopak ve druhé světové válce by se Trockému nejspíše dařilo lépe. Absence čistek by znamenala, že Rudé armádě by se vedlo mnohem lépe, Trockij by dost možná měl i menší víru v Hitlerovo Německo jako svého spojence. Opět to neznamená absenci „morálně diskutabilních“ kroků – z geopolitických důvodů Rusko potřebuje na svém západě mít co možná největší nárazníkové pásmo. Rozdělení Polska a držení si Pobaltí by tak pravděpodobně v nějaké míře nastalo i v této možnosti. Obecně však platí, že Trockij by byl zřejmě vůči spolupráci s Hitlerem daleko obezřetnější (měl s ním relativně méně společného) a to by mohlo ovlivnit jak limitování Hitlerových ambicí, tak i možné spojence Sovětského svazu proti třetí říši.

V konečném důsledku by tak druhá světová válka s ním u moci nemusela být tak dlouhým utrpením, nicméně také komunistické ideály by zřejmě měly o něco lepší renomé. Cíl v podobě světové revoluce by nicméně zřejmě zůstal, a stejně tak i snaha o vytvoření komunistického bloku minimálně ve východní Evropě.

V součtu by však Trockij u kormidla Sovětského svazu mohl mít na kontě menší počet lidských obětí, ačkoliv by jeho „jemnější“ vedení mohlo naopak komunismus rozšířit do států, kam se kvůli Stalinově radikalismu nikdy nedostal. Zdali by bylo lepší, aby se součástí komunistických států stala Itálie, Řecko či Francie, nechť si každý rozsoudí dle svého.

Absolutní moc absolutně korumpuje

Pokud by se Sovětský svaz tedy mohl obejít bez tuhé diktatury, Trockij měl šanci na vyšší úspěch jak ve druhé světové válce, tak i v efektivnějším šíření komunistických myšlenek. Pokud však platí, že nástup čisté diktatury byl v Sovětském svazu vzhledem k jeho zřízení více méně nevyhnutelný, a i Trockij by tak musel opustit ideu určité demokracie, nelze ani vyloučit, že by ve Stalinových šlépějích kráčel více, než by mu bylo jinak po chuti. Absolutní moc absolutně korumpuje, a byť by se Trockij zřejmě vyhnul kultu osobnosti v té podobě, jakou realizoval Stalin, nejspíše ani on by se při potřebě silné ruky nemusel vyhnout čistkám svých odpůrců, byť snad v menší míře.

Existuje pak i potenciální kombinace obou možností – tedy nástup Trockého omezené demokracie, riziko kolapsu Sovětského svazu a následně příchod nového, silnějšího vůdce. V tomto scénáři by nejspíše na vítězství Moskvy ve druhé světové válce bylo již příliš pozdě, nový tuhý režim by pak mohl znamenat i více obětí, než kolik má na svědomí Stalin sám...

Vzhledem k poloze sovětského Ruska a jeho geopolitickým potřebám by byl příchod studené války se západním blokem přesto nevyhnutelný. Snad by 50. léta i v této možnosti mohla být méně vyhroceným obdobím. V případě, že by oba pakty však stejně jako ve skutečné historii začaly disponovat jadernými zbraněmi, nejspíše by radikální rétorika byla více méně identická.

Nakolik lze spekulovat, tak v součtu platí, že Trockij u moci by měl zřejmě lepší pozici pro eliminaci čistek, vítězství ve druhé světové válce i šíření komunismu napříč světem. Na stranu druhou však nelze ani vyloučit, že nedostatek Stalinových manýrů by mohl integritu Sovětského svazu pod Trockého vedením naopak již ve 30. letech oslabit, a výsledek by tak mohl být přesně opačný – v inverzním případě by se pak Trockij musel co do síly svého vedení stát naopak Stalinem. Historie by se tedy opakovala víceméně podobně, anebo by naopak vedla k rozpadu Sovětského svazu – pak by ovšem chyběla protisíla proti třetí říši.

Nakonec totiž platí, že Stalin se stal vůdcem Sovětského svazu, protože byl Stalinem – a Trockij svou hru o trůny prohrál, protože byl Trockým.