5 technologií, které k nám málem přišly mnohem dříve

Pokrok chvátá kupředu jako kobyla – občas však postřelená. Podívali jsme se na pět vynálezů, které k nám mohly dorazit o celá staletí dříve – ale rozebrali i důvody, proč na to nedošlo. To, že měl někdo správný nápad, totiž ještě neznamenalo, že na budoucnost byl připraven i tehdejší svět.

Letadlo

Dnešní pojetí: Všichni víme, že stroj těžší než vzduch vznikl až ve 20. století. Trvalo další půlstoletí do příchodu velkých proudových letounů a další půlstoletí, než se z nich stala tak všední záležitost, že i průměrný Čech může jednou za uherský rok někam letět letadlem.

Skutečný původ: Ačkoliv první balóny existovaly již od 18., skutečný zrod toho, co lze nazvat vzducholodí a řízeným letem je datován do roku 1852. Henri Giffard tehdy na své vzducholodi poháněné parou provedl první řízený let a ukázal, že balóny se nemusejí nechat vláčet jenom vzdušnými proudy, ale samy si mohou diktovat, kam letět. Zcela první nápad na řízený let jevšak o dvě století starší – jezuita Francesco Lana de Terzi jej postuloval již v roce 1670.

Co by, kdyby: Už Giffard měl problém v tom, co bude společným jmenovatelem zbytku seznamu – neměl optimální zdroj energie. Parní pohon je pro vzducholodě příliš těžký a první motor s vnitřním spalováním byl vynalezen až v roce 1876. Elektrické motory sice existovaly již tehdy (dlouho se zdálo, že 20. století bude patřit jim, ne spalovacím motorům), nikoho však ještě nenapadlo dát je na vzducholodě.

Při existenci velkého vizionáře by snad mohly vzducholodě přijít o pár dekád dříve a pozměnit historii letecké dopravy. Stále by však měly stejný problém jako vždy – při špatném počasí mají i řízené vzducholodě tendenci nepříjemně často padat.

Počítač

Dnešní pojetí: Za zakladatele moderních počítačů je brán Alan Turing, který skrze dešifrovací mašiny definoval pozdější podobu stále lepších digitálních mašin. Od vzniku ve 40. letech se počítače do let 70. začaly zmenšovat tak urputně, že jim již nemusely být dedikované celé budovy. Od 90. let se staly všední záležitostí stolní počítače, jejichž využívání dal později smysl internet. Už zhruba desetiletí si lze velmi levně pořídit všestranný kapesní počítač – říkáme mu ale telefon.

Skutečný původ: Celé století před Turingem se o něco podobného pokoušel Charles Babbage – jeho "analytický stroj" byl však zcela mechanického principu. De facto obrovská mechanická kalkulačka byla v principu správná – Babbage spolu Adou Lovelace, prvním člověkem, který kdy programoval, skrze ni zahlédl budoucí potenciál počítačů. Manuální sestavení stroje však bylo absurdně složité a Babbage stroj v jeho konečné zamýšlené podobě nikdy nedokončil.

Co by, kdyby: Babbage se slavně snažil získat vládní financování, to mu však bylo zamítnuto. Nelze očekávat, že v případě schválení bychom na alternativním internetu drandili již na počátku 20. století – Babbagův přístroj byl poměrně omezený co do schopností a absurdně komplikovaný. Zrod moderních počítačů by však při aktivním financování mohl nastat přesto o něco dříve. Pokud by se, podobně jako ve 2. světové válce, technologie chytili vojáci a začali s její pomocí šifrovat depeše, nezbylo by jiným velmocím nic jiného, než do této technologie také investovat.

Auto

Dnešní pojetí: První spalovací motor na konci 19. století předznamenal obrovský boom v osobní dopravě století následujícího. Auto se během 20. století stalo symbolem svobody a střední třídy, pomohlo však také zrevolucionizovat válčení a dodalo smysl regionálnímu obchodu. Zapomeňte na jaderné zbraně nebo letadla – auto byl tím zdaleka nejvýznamnějším vynálezem století!

Skutečný původ: Nápad na koňský vůz bez koní ve skutečnosti sahá více jak další století za vznik spalovacího motoru. Měl jej francouzský vynálezce Nicolas Joseph Cugnot a v roce 1769 se mu podařilo skutečně vyvinout primitivní čtyřkolé vozidlo poháněné parním motorem. Bylo sice schopné uvézt 4 tuny, správa motoru byla však noční můrou a "automobil" dovedl jet rychlostí jen 4 kilometry za hodinu. Podobně jako u vzducholodí měl Cugnot problém v tom, že myšlenka byla sice správná, potřebovala však zcela jinou úroveň vydávaných energií.

Co by, kdyby: Cugnotův vynález měl přece jenom o něco lepší výchozí podmínky než vzducholoď – tehdejší francouzská vláda se ostatně sama o protoautomobil zajímala. Stroj mohl mít potenciál pro městské prostředí a ačkoliv byl oproti koňům poměrně omezen, jeho postupné zlepšování mohlo dříve přinést zrod železnice. Pokrok ve Francii však oddálil příchod revoluce z roku 1789 a další vývoj na poli parní dopravy tak po Napoleonských válkách převzali Britové.

"Laser"

Dnešní pojetí: Ani dnes nemáme k dispozici skutečné válečné lasery – technologie laserů však je využívána v optice i telekomunikaci již po desítky let. Za její objev vděčíme roku 1960, fyzikálně jej však popsal již Albert Einstein, a jelikož v řádcích níže nebudeme mluvit o "skutečném" laseru, ale zbraních na bázi směřované energie obecně, za skutečný původ by bylo možné označit druhou polovinu 19. století, kdy byly jejich základy alespoň teoreticky položeny.

Skutečný původ: V tomto bodě budeme nezřízeně spekulovat a mírně fantazírovat. Existuje totiž legenda, podle níž již v roce 212 před naším letopočtem využíval služeb koncertovaného slunečního paprsku (tedy nikoliv laseru, ale stále toho, co si lidé pod ním mnohdy představují) slavný Archimédés. Ten měl podle mýtů s pomocí koncentrovaného paprsku zapalovat při obraně Syrakús římské lodě.

Celá řada moderních pokusů vyvrátila, že by jediné zrcadlo vyrobené technikami 3. století př. n. l. mělo na něco podobného energii – jisté stopy pravdy v příběhu však být mohou. V 70. letech totiž řecký inženýr Ioannis Sakkas demonstroval, že pokud by bylo použito na 60 menších zrcadel koncentrovaných do jediného bodu, byly by s to v krátkém čase skutečně menší lodě zapalovat.

Co by, kdyby: I pokud je historka o tepelném paprsku Archiméda pravdivá, netřeba dlouho přemýšlet k nalezení Achillovy paty celého systému – stačí počkat na setmění nebo zaútočit pod příkrovem oblaků. Pokud by však primitivní koncentrovaný paprsek byl v počtu stovek kusů schopen skutečně efektivně zapalovat na vzdálenost 100 metrů lodě i lidi, mohla se z něj přesto stát významná podpůrná zbraň zejména v tropických oblastech. Kdo ví, třeba by rozšíření podobné technologie vedlo i k urychlení pokroku v optice a hledání efektivního zdroje energie.

Ponorky

Dnešní pojetí: Jaderné ponorky jsou to nejbližší, co dnes máme kosmickým bitevníkům. Moderní ponorky mohou pod hladinou vydržet klidně dlouhé měsíce a ze svých útrob mohou vyplivnout tucty jaderných střel, které anihilují polovinu kontinentu. To celé sotva po století vývoje od prvních dieselových ponorek. Úplně první ponorkou jsou pak nazývány konfederační necky H. L. Hunley, které během americké občanské války potopily první loď. I když při tom Hunley nebyl zcela ponořen a hned na to byl ztracen spolu s celou posádkou...

Skutečný původ: Idea bojovat pod mořskou hladinou sahá do antiky a paradoxně je opět spojená s bojem o Syrakúsy, tentokrát však o dvě století před Archimedem, když byli u města nasazeni primitivní potápěči k odstranění překážek. Koncept "moderní" ponorky lze však stopovat až k Williamu Bourneovi, který v roce 1580 teoreticky popsal podmořské plavidlo, které by bylo schopné se vynořovat a ponořovat v závislosti na tom, kolik balastu má v nádržích. Prakticky podobný stroj v roce 1623 vyrobil Holanďan Cornelius Drebbel. Tehdejší ponorky však byly zhola nepraktické ze dvou důvodů – byly manuálně poháněné a zápasily s nedostatkem vzduchu pro posádku.

Co by, kdyby: Do třetice se opakuje scénář v duchu vzducholodí a automobilů – bez moderní chemie, udržující zásoby vzduchu a spalovacího motoru pro efektivní pohyb, byly první ponorky zhruba stejně užitečným způsobem válčení na moři jako cihla. Snad by měly jistou šanci na omezené použití, pokud by na ně byl efektivněji aplikován parní motor v 19. století – takové ponorky by se mohly potopit jenom zčásti nebo jenom velmi dočasně, pro přepadávání tehdejších plavidel to však mohlo velmi hypoteticky stačit.

Jak by tomu skutečně bylo v alternativních dějinách, se však samozřejmě již nedozvíme.

Text: Ladislav Loukota