Utajené příběhy českých dějin: K čemu gestapo potřebovalo českého mága?

Malostranský ďábel, vrah nebo taky ďáblův přítel. Tak býval v poválečných novinových článcích označován geniální podivín a mág Jiří Arvéd Smíchovský. Osobnost muže prahnoucího po vzdělání, které mu otevře cestu k vyššímu vědění, však byla rozpolcená. Neváhal donášet nacistům i komunistům a ve svém domě U Zlaté lodi pravidelně vyvolával démony. Ti si pro kontroverzního českého mága nakonec přišli.

Dokumentární sérii Utajené příběhy českých dějin uvidíte každé úterý ve 20.00 na Prima ZOOM.

Mírov, leden 1951. Prominentní vězeň Jiří Arvéd Smíchovský, přestože si může užívat výhod samostatné cely, čelí za své udavačské skutky nelibosti ostatních vězňů a bojuje s vlastním rozervaným vědomím. Nikdo neví, o kom, komu a kdy co prozradí. Obavy mají dokonce i sami komunisté. Panují zvěsti, že ve své cele dál vyvolává ďábla. Na chodbě mírovské věznice ho jeden z bachařů udeří tvrdým předmětem zezadu do hlavy. Jiří Arvéd Smíchovský je smrtelně zraněn. Těžký předmět mu poškozuje prodlouženou míchu, kde se nachází centrum dýchání. Poslední hodiny tráví Smíchovský v neuvěřitelných bolestech a dusí se čím dál víc. Když vydechne naposledy, jeho obličej zčerná, jako by si ho odnesl satan.

Nadějný student z vážené rodiny

Vraťme se ale do nadějných 20. let minulého století do rohového domu U Zlaté lodi na Malé straně, kde měla rodina Smíchovských zřízenou dílnu na výrobu tiskařského náčiní a prodejnu potřeb pro tiskaře. Synovi Jiřímu (nar. 1898 v Praze) se dostalo mimořádného vzdělání. Vystudoval právnickou fakultu německé univerzity pražské a v roce 1920 byl promován doktorem práv.

Práce asistenta archeologického ústavu při filozofické fakultě ho však plně neuspokojovala a za účelem dalších studií odjel do Itálie a Francie, kde postupně získal další doktoráty. Po návratu do Prahy počátkem 30. let 20. století se stal prokuristou v obchodním podniku svého otce a také se věnoval advokacii. Díky své jedinečné paměti se dokázal naučit 8 světových jazyků. Vše nasvědčovalo nadějné kariéře mladého doktora práv.

Agent italské tajné služby

Jenže mimořádně inteligentní a schopný Jiří Arvéd Smíchovský měl za sebou už řadu dalších zkušeností a v jeho povahových rysech se čím dál více začala projevovat rozpolcenost a intrikářství. Za první světové války dezertoval z rakousko-uherské armády a zběhl k Italům, aby se dal ke zpravodajským službám, kde využíval svých schopností. Jako agent pracoval u italské zpravodajské služby s přestávkami až do roku 1930, přičemž zaměstnání, která v té době vykonával, měla pouze krycí účel.

Během 30. let pak spolupracoval s italským velvyslanectvím v Praze, stal se členem různých politických stran, aktivně působil jako člen Národní obce fašistické. V sudetoněmecké otázce se však vůbec neangažoval, československé poměry mu připadaly malé a neuspokojivé. Cítil se být kosmopolitou. A především stále prahnul po vzdělání. Věřil, že vše podstatné už bylo objeveno, ale přístup k tomu mají jen zasvěcení.

Příklon k černé magii

Jiří Arvéd Smíchovský se toužil stát jedním z nich, chtěl, aby jeho jméno nebylo zapomenuto. Horlivě sháněl cenné knihy a hermetické spisy a posílal je v bednách domů. Co nenašel v knihách, hledal jinde. Vstupoval do různých utajených spolků, sdružení, sekt a církevních řádů. Často flámoval v pražských vinárnách a v alkoholickém opojení „vytahoval“ z významných osobností cenné informace. Nepotřeboval si přitom dělat žádné poznámky, stačila mu k tomu jeho geniální paměť. Díky ní se pak stal později cenným artiklem ve službách gestapa i komunistické strany. Traduje se, že dokázal zpaměti odcitovat v originále celou Danteho Božskou komedii.

Film Dívka v Modrém si můžete online pustit tady:

Smíchovský také začal být posedlý okultními naukami. To ve spojení s dluhy, které po sobě ve vinárnách zanechával, a sklonem k homosexualitě působilo nemalé problémy jeho dobře situované rodině. Smíchovský v patře domu U Zlaté lodi zřídil rozsáhlou knihovnu se vzácnými tisky a rukopisy a ve sklepení začal praktikovat náročné seance a démonické akce. Asistovala mu přitom výstřední osoba v nacistické uniformě, celým jménem Felix Achille de la Cámara del Campo, potomek španělské šlechty, okultista, fašista a příslušník SA, ale také spisovatel, novinář a filmový scenárista (napsal třeba scénář k Dívce v modrém, oblíbenému protektorátnímu filmu Otakara Vávry).

Možná i pod vlivem de la Cámara se Smíchovský začíná pomalu radikalizovat. Po Mnichovu 1938 se účastní jako velitel fašistické úderky útoku na vinohradskou synagogu, údajně aby se zmocnil tajných knih. Bezprostředně po okupaci je Smíchovský zatčen (mimo jiné za dezerci v první světové válce) a je mu nabídnuta spolupráce s nacistickou tajnou službou Sicherheitsdienst (SD). Aby se vyhnul zatčení, se spoluprací souhlasí.

Smíchovského kariéra ve službách nacistů a po druhé světové válce také komunistů je podrobně popsána v novém vydání časopisu Prima ZOOM, který také obsahuje exkluzivní rozhovor s Karlem Gottem.