Proč jsou havrani a vrány tak neuvěřitelně chytří a učenliví?

Nejchytřejší z vran – vrána novokaledonská

Není vrána jako v vrána. V Asii žije například vrána domácí, v Austrálii vrána australská (Corvus orru), u nás vrána obecná (Corvus corone) a v Nové Kaledonii je endemická vrána novokaledonská (Corvus moneduloides). Ta poslední jmenovaná se ukázala mezi vránami, ale v podstatě mezi zvířaty obecně jako génius. Na sérii pokusů ukázala, jak složité a hluboké má abstraktní myšlení. Dokázala například zkombinovat několik předmětů k tomu, aby se dostala k potravě zavřené v krabičce tak, aby se nedala otevřít jedním předmětem samostatně. Znamená to, že vrána si uměla představit, jak to v budoucnu bude fungovat.

Vrány se naučily vyrábět háčky, což je dovednost, kterou nezvládají ani šimpanzi, kteří používají jen ostny či ostré větvičky. Jeden z nejznámějších pokusů s novokaledonskými vránami spočíval v umístění kousku masa na dřevěnou destičku plovoucí ve skleněném válci. Vědci umístili kamínky tak, aby spadly do vody a a svým objemem vytlačili hladinu výše. Měla to být nápověda pro vrány. A vranám to došlo – začaly házet kamínky do vody tak dlouho, až destička s potravou vyplavala tak vysoko, že na maso dosáhly. Dokonce třídily kameny na malé a velké – malé do válce nevhazovaly, protože jejich objem nezvýšil hladinu skoro vůbec. Prostě to nestálo za námahu. Stejně tak jako se naučili nevhazovat kousky polystyrénu, které tím, že plavaly na hladině, taky výšku hladiny neměnily. Vrány jsou, alespoň podle některých indicií, chytřejší než malé děti.

Nejchytřejší jsou krkavcovití. V čem je trik?

Grantová agentura akademie věd má na svých stránkách rozhovor s biologem Pavlem Němcem, který odhalil anatomickou podstatu inteligence ptáků. Na otázku: Proč jsou vlastně papoušci a pěvci chytřejší než ostatní ptáci. Čím se jejich mozky liší? – odpovídá P. Němec následovně: Je to dáno hustotou neuronů. Zatímco u ptáků, jako jsou třeba hrabaví, s velikostí mozku klesá hustota neuronů, u papoušků a pěvců tomu tak není. Ti mají hustotu neuronů na velikosti mozku nezávislou.

Podobnou situaci nalezneme i mezi savci, a sice u primátů. Naopak u ostatních savců, jako jsou třeba hlodavci, hustota neuronů s velikostí mozku rapidně klesá. Takže kdyby měl mít hlodavec hypoteticky 86 miliard neuronů, jako má lidský mozek, musel by jeho mozek vážit 36 kilogramů. Ty rozdíly jsou tedy obrovské.

Ptáci však mají 2–4krát vyšší hustotu neuronů než primáti. Navíc u pěvců, papoušků, ale třeba i u sov je naprostá většina neuronů uložena v koncovém mozku. Zajímavé ale je, že to neplatí u všech ptáků. U mnoha ptáků, například hrabavých, běžců nebo třeba holubů, je většina neuronů uložena v mozečku, tak jako je tomu u savců včetně primátů. To znamená, že se v průběhu evoluce korunových skupin ptáků muselo něco dramatického stát, spekulujeme o tom, že musel existovat velký selekční tlak na zvýšení kognitivních schopností, který vyústil v enormní a selektivní rozvoj koncového mozku.“

Němec se svým týmem v rámci výzkumu zkoumal zhruba 100 druhů různých ptáků, přičemž dospěl k názoru, že krkavcovití patří mezi nejchytřejší. Mozek je na zásobování energií velmi náročný orgán a navíc se relativně dlouho vyvíjí, takže se „investice“ do mozku vyplatí zejména dlouhověkým tvorům, což jsou v případě ptáků jak krkavcovití, tak například papoušci. Text: Topi Pigula