Na přivrácené straně Měsíce je voda. Její přítomnost potvrdila infračervená laboratoř SOFIA

Potvrzení přítomnosti vody na Měsící je pro nás nesmírně důležité. Zdroj: istock.com

Vůbec poprvé objevila NASA molekuly vody na přilehlé a tedy Sluncem ozářené straně Měsíce. V kráteru Clavius je zachytila létající Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii, známá pod zkratkou SOFIA.

Objev zásadním způsobem mění naše informace o vodě na Měsíci. Její výskyt dosud astronomové zaznamenali v okolí polárních čepiček nebo ve věčném stínu temných kráterů. Clavius je ale jedním z největších kráterů na jižní polokouli Měsíce viditelným dokonce i ze Země a je trvale v dosahu slunečního svitu.

SOFIA v kráteru Clavius odhalila koncentraci 100–412 částic vody na milion částic v krychlovém metru měsíčního povrchu. To je zhruba 100krát méně, než kolik se v průměru vyskytuje vody na Sahaře, ale pořád překvapivě hodně na místo bez atmosféry vystavené Slunci.

NASA SOFIA Zdroj: NASA

SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) je největší létající observatoří na světě. Jde o společný projekt americké NASA a německé a vesmírné agentury DLR. Observatoř je umístěna na palubě Boeingu 747 SP-21 a létá zásadně v noci. Na palubě letadla je kromě čtyřčlenné posádky i 21 vědců a techniků, kteří obsluhují přístroje včetně 17tunového infračerveného teleskopu se zrcadlem o aktivním průměru 2,5 metru.

Voda na Měsíci

Když se astronauti Apollo 11 v roce 1969 vrátili z povrchu Měsíce, považovali vědci naši oběžnici za objekt bez vody. To se změnilo až v roce 2009, kdy se NASA rozhodla pátrat po možných stopách vody poblíž jižního pólu Měsíce. V rámci mise LCROSS (Lunar Crater Observation and Sensing Satellite) nechali technici dopadnout rychlostí 10 000 km/h přes 2,3 tuny vážící raketový urychlovací stupeň Centaur do kráteru Cabeus. Sonda letící za ním pak v oblaku materiálu vyvrženém dopadem objevila odhadem až 95 litrů vody, přesněji hydroxilové skupiny OH.

Voda na Měsíci Zdroj: NASA

V roce 2018 pak NASA na základě údajů z digitálního spektrometru Moon Mineralogy Mapper umístěného na palubě vůbec první indické sondy Čandraján-1 potvrdila existenci vody ve formě ledu poblíž severního a především jižního pólu Měsíce.

Voda se na povrch Měsíce mohla dostat při dopadu miniaturních meteoritů nebo se zformovat vzájemnou interakcí energetických částic vyzařovaných Sluncem.

Vědci chtějí vodu na Měsíci využít například v projektu Artemis, který má v roce 2024 na Měsíc dostat další lidskou posádku včetně vůbec první ženy. Na rozdíl od mise Apollo chtějí Spojené státy na povrchu Měsíce vybudovat stálou základnu.