Vesmírná plachetnice uspěla, kosmem se pohybuje na křídlech mezihvězdného větru

Na konci července vynesla kosmická loď Falcon na oběžnou dráhu nenápadnou sondu jménem LightSail2. Na první pohled nudná krabice – ale jen do okamžiku, kdy roztáhla křídla. Prvního srpna totiž informovala společnost Planetary Society, která sondu vytvořila, že tato solární plachetnice uspěla ve své misi: podařilo se jí vysunout obrovskou solární plachtu a vystoupala na vyšší oběžnou dráhu jen s pomocí energie, kterou pomocí této plachty získala.

Vesmírný krůček

Zatím nejde o nějaké opravdu kosmické vzdálenosti – plachetnici se podařilo překonat vzdálenost pouhých dvou kilometrů, ale i to je nesmírný úspěch. Vesmírnou loď totiž pohání jen fotony, které jsou obsažené v takzvaném slunečním větru.

Jak je to možné? Fotony jsou velmi zvláštní částice, které sice nemají žádnou hmotnost, ale nechybí jim hybnost – a to stačí k tomu, aby dokázaly pohnout tělesem, pokud disponuje dostatečně velkou plochou, do níž by se sluneční vítr mohl napřít. A od toho je ona sluneční plachta… Tato síla je sice velice malá, na sondě LightSail2 odpovídá přibližně hmotnosti dopisní obálky, ale k pomalému urychlení lehoučké kosmické lodi to stačí.

„Jsme nadšení, že můžeme oznámit úspěch LightSailu 2,“ oznámil Bruce Betts, šéf programu a hlavní vědec Planetary Society v tiskové zprávě. „Naše požadavky, jimiž jsme chtěli demonstrovat schopnost plachetnice vyžívat solární vítr, jsme splnili. Něco podobného se doposud nikomu jinému nepodařilo a jedná se o nesmírný úspěch. Na náš tým jsem nesmírně hrdý.“

Kosmická plachetnice, na kterou se složil svět

Na celém experimentu je pozoruhodné i to, že je celý financovaný takzvaným crowdfundingem, tedy ze zdrojů dobrovolných dárců, jimž připadá zajímavý a podnětný. Vědci budou teď ještě měsíc pohyb sluneční plachetnice sledovat a monitorovat, zatím si nejsou přesně jistí, jak se bude její pohyb vyvíjet dál. Očekávají, že přibližně po jednom roce by měla gravitace zvítězit na slunečním větrem – sonda se pak pomalu zanoří do atmosféry a při pádu k Zemi v ní důstojně shoří.

Celý experiment se připravoval celé desítky let – poprvé ho teoreticky navrhl slavný americký astronom Carl Sagan už roku 1977. Už před misí LightSail byla tato technologie použitá v praxi Japonci, kteří využili solární plachtu ve volném prostoru. Tentokrát je ale situace jiné, použití solární plachty na oběžné dráze planety je mnohem náročnější a vyžaduje mnohem lepší technologii. Text: Martin Kolář