Orionidy na podzim 2020: Zářivý meteoritický roj lze pozorovat až do půlky listopadu

Noční oblohu v říjnu rozsvítí Orionidy Zdroj: istockphoto.com

Pozorování noční oblohy je v říjnu zpestřené meteorickým rojem Orionid. Jde o nejhojnější roj způsobený Halleyovou kometou a vidět můžete 50 až 70 meteorů za hodinu, tedy průměrně každou minutu jeden.

Radiant roje, tedy místo na obloze, odkud meteory zdánlivě vyletují, leží v souhvězdí Orion. Právě proto se roj jmenuje Orionidy. Podzimní Orionidy letos můžeme pozorovat od 4. října do 14. listopadu s tím, že vrchol roje letos přijde nad ránem 21. října. Jde o podzimní a výraznější fázi Orionid – tu slabší můžeme pozorovat na jaře.

Orionidy mají díky své vysoké rychlosti poměrně velkou šanci změnit se v zářivě jasný meteor, tedy bolid. Výrazně větší šanci pozorovat „padající hvězdy“ je vždy ve druhé polovině noci, kdy Orion vystoupá výše nad obzor. Během pozorování se můžete zaměřit na Betelgeuse, druhou nejjasnější hvězdu souhvězdí Orion. Vodítkem může být její pouhým okem rozeznatelná oranžovo-červená barva. Orionidy „vylétají“ z bodu ležícího severně od Betelgeuse.

Záhadná Halleyova kometa

Halleyova kometa (označovaná jako 1P/Halley), jejímiž pozůstatky Země dvakrát ročně prolétá, byla naposledy vidět v roce 1986. Kometa má periodu 75 let a znovu tedy přiletí až v roce 2061.

Kometa patří k nejslavnějším kometám – díky svým pravidelným návratům byla v minulosti pozorována nejméně 30krát. Teprve v roce 1696 ale britský královský astronom Edmund Halley dokázal, že minimálně v případě pozorování z let 1531, 1607 a 1682 jde o jednu a tutéž kometu. Navíc správně předpověděl, že se příště vrátí roku 1758.

S příletem Halleyovy komety se v minulosti pojily významné události. Podle některých badatelů mohlo jít o Betlémskou hvězdu, která ohlašovala narození Ježíše Krista. V roce 1066 pak po průletu komety přišla drtivá porážka Sasů v bitvě u Hastingsu, kde zahynul poslední anglosaský král Harold II. Godwinson.

Halleyova kometa je také vůbec první zblízka vyfotografovanou kometou. Snímky pořídila v září 1986 evropská sonda Giotto, když prolétla jen 600 km od jádra komety velkého 6 × 7 × 8 km.